Za půl hodiny už Nela stála na rozcestí Římské ulice, přesně tak, jak se domluvila s Fejarem a čekala, kdy pro ni přijedou jeho muži. Byla z toho nervozní, ne z toho, jestli ji někam odvezou, zabijou nebo unesou. Ale ze setkání s Fejatem. Nejhorší na tom bylo, že vůbec nevěděla, jak mu to povědět. A hlavně, co mu poví.
Nemusela čekat dlouho, za pár minut uviděla velké černé auto, které zastavilo těsně u rozcestí. Čekala, nevěděla, jestli se k tomu autu má rozejít nebo čekat, až někdo vystoupí. Rozhodla se, že raději počká.
Nemusela však čekat dlouho, protože za pár vteřin z toho auta vystoupil muž, oblečený opět jako klaun. Nela se zasmála. ,,Něco k smíchu, slečno?" Zeptal se jí ten "klaun". Nela sebou cukla. Ehm...n-e..jasně, že ne." Byla docela nervozní a ještě šel z toho chlápka strach.
Ten muž malinko povytáhl obočí, ale vypadalo to, že už to dále nebude komentovat. ,,Jste slečna Nela?" Zeptal se jí namísto toho. Nela přikývla, na slova se nezmohla. Ten muž se pousmál. ,,Výborně, šéf už na tebe čeká. Nastup si k nám do auta." Řekl a ukázal jí rukou směr.
Váhavým krokem se vydala k autu. Když k němu došla, otevřely se velké dveře a ten muž, který s ní mluvil před chvílí, ji tam malinko popostrčil. Vyděsilo ji to, ale zachovala si neutrální výraz. Vevnitř seděli ještě dva muži, byla nucena si sednout mezi ně.
Cesta ubíhala docela rychle, většinu času se Nela dívala z okna a dumala nad tím, co přesně řekne Fejarovi. Nic jiného taky dělat nemohla, ti muži totiž celou cestu mlčeli a koukali před sebe jako nějací roboti.
.............................................................................................................................
,,Slečinko, jsme tady." Vytrhl Nelu z přemýšlení hlas jednoho z těch mužů, s kterými musela sdílet společné auto na cestě k Fejarovi.
Vystoupila z auta a rozhlédla se, stáli před nějakou obrovskou vilou uprostřed lesa. Připadalo jí to teď v noci hodně strašidelné, ale musela to překonat. Chtěla ten strach překonat.
,,Půjdeme?" Zeptal se jí znovu ten muž. Nela opět jenom přikývla, na slova se nezmohla. Když to ti muži zaregistrovali, dva z nich si stoupli vedle Nely a ten poslední šel před nimi. Nela měla co dělat, aby se nezačala smát. Opravdu jí to připadalo směšné.
Když došli ke dveřím té obrovské vily, otevřeli se dveře na čip, který ten první z mužů přitiskl ke dveřím. Byl to prostě luxus, který Nela neznala a ani zřejmě nepozná. Ale patrně jí to vůbec nevadilo.
Když Nela vešla do dveří a ocitla se v hale, ti muži za ní dveře zavřeli, ale sami zůstali venku. Malinko se lekla, protože tu nikdo nebyl. Stála tu sama, ve velké neznámé vile, uprostřed lesa a ještě k tomu v noci. Jako z hororu. Otřásla se.
,,Je ti zima?" Zeptal se najednou povědomý hlas. Nela si malinko oddechla a otočila se tím směrem, odkud vycházel ten hlas. Spatřila Fejara, jak stojí opřený o dlouhé, točivé schody a usmívá se. Na sobě měl tmavě modré džíny a černé, těsné tričko. Byly vidět jeho vyrýsované svaly. Nele se na malý okamžik zatajil dech.
,,Ne, není mi zima." Odpověděla a vydala se k němu. Pousmál se a odlepil se od zábradlí schodů. Popošel blíž k ní a pohladil ji po vlasech, zamrazilo jí, když to ucítila. ,,V-íš..přišla jsem z jistého důvodu." Ale nedořekla to, protože jí Fejar pohladil přes vlasy a řekl: ,,Psst. Řekl bych, že ti trošku zima je." A přitáhl si ji k sobě.
