Po škole si chtěla Nela s Alexem promluvit. Nemusela ho však nikde hledat, neboť na ni čekal před školou. Zakroutila nad tím hlavou a vydala se k němu. ,,Zajímavej kluk, ten Andy." Řekl jí, jakmile ji uviděl. ,,Proč myslíš?" Zeptala se Nela. Zasmál se. ,,Moc si dovoluje. Myslí si, že sežral všechnu moudrost světa." Znovu zakroutila hlavou. ,,A ty si to snad o sobě nemyslíš?" ,,Ne." ,,Snažil se mě pouze chránit." Řekla Nela, která toho měla opět dost. ,,Před čím?" Alex otevřel pusu údivem, nad tím, co se právě dozvěděl. ,,Před tebou. Včera mi volal také a já na něj vyjela s domněním, že voláš opět ty. Myslí si, žes mi nějak ublížil." Alex se zarazil. Jak by jí mohl ublížit? On, který se ji snaží chránit.
,,Ale ty si to nemyslíš, viď?" Natáhl k ní ruku a pohladil ji po tváři. Nela ucukla. ,,Já nevím, Alexi. Po tom, co jsi mi řekl v té místnosti, kde jsme byli zavření... Já opravdu nevím." Řekla a sklopila hlavu. Alex ji vzal za bradu a tak ji donotul se na něj podívat. Hleděl jí přímo do očí. ,,Omlouvám se ti. Nikdy bych ti neublížil Nelo, to moc dobře víš. Nemusíš mi věřit, tak dlouho se zase neznáme. Ale nech mě tě prosím chránit, nic jiného ti ani nezbývá. Když takhle budeš utíkat...Bude to ještě horší." Řekl jí, hledíce do jejích očích. Nela na něj překvapeně hleděla.
,,Dobře." ,,Dobře?" Zeptal se Alex znovu, jakoby se chtěl ujistit, že slyšel správně. ,,Ano. Ale Chci znát pravdu." Řekla Nela, která se rozhodla, že tu pravdu prostě zjistí. Alex se zarazil a povzdychl si. Už jí to zřejmě nemůže nadále tajit. Už to nejde. Pokud chce, aby Nela byla v bezpečí a spolupracovala, musí jí to říct. ,,No dobře. Řeknu ti pravdu." ,,Opravdu?" Zeptala se zase udiveně ona. ,,Opravdu. Máš dnes večer čas?" Nabídl jí. ,,Samozřejmě." Přikývla. ,,Vyzvednu tě v 8." ,,Platí." Alex se usmál a vydal se k lavičce, protože se k nim vydal Andy a on neměl náladu s ním mluvit. Sice ho neměl rád, ale věděl, že by Nele nikdy neublížil a že s ním bude v bezpečí. Viděl mu na očích, že ji má skutečně rád. Alex vytáhl mobil a namačkal známé číslo.
,,Alexandře?" Ozvalo se na druhé straně. ,,Izabelo, musím s tebou mluvit." Řekl Alex, který volal právě jí, aby se s ní poradil. ,,Chceš se sejít?" Zeptala se udivená Izabela. ,,To nejde, není čas. Po telefonu to bude stačit." Odvětil. ,,Tak dobře. Pověz mi tedy, co máš na srdci." Alex se musel usmát, Izabela byla člověk, kterému se mohl se vším svěřit už od malička, když tu pro něj nebyli jeho vlastní rodiče. ,,Nela souhlasila s tím, že ji budu moct chránit." ,,No to je skvělé!" Řekla plna radosti Izabela. Alex zakroutil hlavou, i když věděl, že ho nemůže vidět.
,,Má ale podmínku." ,,To se dalo čekat. Chce vědět, kdo jsi a co se děje. Nemám pravdu, Alexandře?" Zase věděla, co jí chce Alex říct. Někdy mu to připadalo vskutku neuvěřitelné. Nechápal, jak to dělá. ,,Přesně tak. Chystám se jí to všechno říct dnes večer. V 8 ji mám vyzvednout. Jen jsem chtěl, aby jsi o tom věděla, Izabelo. Jinak jsem se rozhodl sám. Musí se to dozvědět. Je to sice riskantní, ale ještě riskantnější by bylo, jí tu pravdu dále tajit. Už to takhle dlouho nepůjde a co pak? Bude to tak lepší." Řekl Alex. Izabela žasla nad jeho dospěláckým uvažováním. Měla toho chlapce ráda. ,,Dobře. Informuj mě." Řekla a položila to. Alex se usmál.
