Když Alex pomohl Nele z těch proklatých provazů, byla mu nesmírně vděčná. ,,Děkuji." ,,Za co?" Podivil se Alex. Nela se na něj usmála. ,,Za pomoc." Alex jí úsměv opětoval. ,,Tak pojď, pojedeme domů."
Řekl a pomohl Nele vstát, načež se společně vydali k autu, u kterého postával Fejar s černou fleškou v ruce.
,,To vám to trvalo." Řekl jim, jakmile došli přímo k němu. ,,To víš Fejare, ještě jsme si museli příjemně popovídat." Zašklebil se na něj Alex a chtěl pokračovat v cestě, aby mohl otevřít auto a společně s Nelou odjet. Ale Fejar ho zadržel a podíval se mu přímo do očí.
,,Ještě jsme neskončili, chlapče." Řekl mu výhružně. Alex mu pohled oplácel. ,,Ale skončili. Máš to, cos chtěl." Odpověděl mu. ,,Ne, to teda nemám. Data jsem sice dostal a vroucně ti za ně děkuji. Ale je tu ještě jedna věc, kterou jsem se rozhodl získat, drahý Alexandře."
Řekl Fejar a pohled přesměroval na Nelu, které se zrychlil dech. Alex se na ni také podíval a povzbudivě se usmál, to jí dodalo aspoň trošku klidu. Přece ten Fejarův pohled nic neznamená. Může chtít cokoli.
,,Tak proč si to nevezmeš, můžeš mít přece cokoliv, co budeš chtít." Řekl Alex. ,,Přesně tak, a taky si to vezmu." Usmál se Fejar na Alexe, věnoval letmý pohled Nele a odešel.
Nela se vystrašeně rozběhla k Alexovi a objala ho, on jí objetí oplácel. Pohladil ji po vlasech. ,,Tak pojď, pojedeme domů." Řekl Alex po chvilce a otevřel jí dveře spolujezdce.
