,,Tak fajn, vysvětlí mi někdo, co se tu do háje děje?" Prolomil ledové ticho Andy. Nela i Alex se na něj podívali. Ani jeden z nich netušil, co mu mají na tohle říct. Nela to vlastně ani sama nevěděla a Alex mu nic prozradit nemohl.
,,Neděje se vůbec nic." Řekl mu Alex a sesunul se na jednu z židlí, která byla součástí stolu, na kterém ještě stále byly dva hrníčky, teď už vychladlé, kávy.
Andy se zamračil. Vrhl naštvaný pohled na Alexe.
Ten mu pohledem neuhnul a hleděl mu přímo do očí, to Andyho vytočilo ještě víc. Podíval se na Nelu, doufal, že mu alespoň ona řekne, co se tu děje. Byla přece jeho nejlepší přítelkyní. Ale ta jen sklopila hlavu k zemi.
,,Dobře, jak myslíte. Ale nedovolím, aby se ti něco stalo, Nelo. Postarám se o to, aby jsi byla v pořádku. A je mi naprosto ukradený, jak to udělám." Pronesl Andy k Nele i Alexovi, položil dvoustovku na stůl, aby zaplatil obě kávy. A vyřítil se ven.
Nela popadla dvoustovku, začala s ní mávat a volat za ním: ,,Počkej! To je moc!" Ale Andy ji už nemohl slyšet. Povzdychla si a posadila se na židli naproti Alexe.
,,Tak to tady nech celý, buď to věděl, že tu nechává moc a nechal to tady schválně nebo mu to v tom zmatku nedošlo. Každopádně ta servírka dneska bude mít vysoký dýžko." Řekl Alex, když viděl, jak je Nela zmatená a smutná. Ta se na něj podívala a přikývla.
,,Nepůjdeme radši?" Zeptal se jí Alex po pěti minutách ticha. Nela k němu vzhlédla a najednou nevěděla, co mu má říct. Byla z toho všeho zmatená možná víc, než Andy. Andy to měl mnohem lepší, nevěděl nic. Co ona by dala za to, kdyby o tom všem nic nevěděla a nebyla do toho zapletená. A Andyho do toho zaplést nechtěla. Večer za ním zajde a něco vymyslí, aby nepátral po tom, co se tu děje a aby jí uvěřil.
,,Půjdeme, ale každý sám." Odpověděla mu Nela. Neměla náladu na nikoho, koho potkala v nejbližší době. Alex se na ni zaraženě podíval, ale neměl odvahu jí odporovat. ,,Dobře, jak myslíš." Řekl jí a zvedl se, aby mohl odejít.
,,Dnes večer zajdu za Andym a řeknu mu důvod, proč je všechno teď tak zmatené." Řekla Nela, nereagujíce na jeho odpověď. Alex se zarazil u dveří, podíval se na ni, dívala se do stolu a nic dál neříkala. Povzdychl si a vrátil se na své místo u stolu.
,,To mu to chceš celé říct? Víš, že nemůžeš." Řekl jí a chytil ji za ruku. Překvapeně na něj vzhlédla, ale ruku neodendala. ,,Neřeknu mu pravdu." Alex se na ni díval s obdivem v očích.
,,Nikdy jsem mu nelhala. A teď nemám na výběr." Řekla Nela a začala vzlykat. Vypadala opravdu zdrceně. Alex jí takhle ještě neviděl. Ani nemohl, neznal ji dlouho. I když mu připadalo, že ji zná věčnost.
Obešel stůl a přišel k ní. Objal ji. Nela se na něj překvapivě podívala uslzenýma očima a vrhla se mu do náruče.
Bylo mu jedno, že po nich lidé koukají. Vnímal jen sebe a uplakanou Nelu v jeho náruči.
