Izabela a Alex si ještě chvíli povídali, když v tom někdo zaklepal na dveře. Oba najednou zpozorněli. Izabela se na něj podívala a on kývl na souhlas. ,,Dále." Řekla chvějícím se hlasem ze strachu, že je to nepřítel. Dveře se pomalu otevřeli a dovnitř nakoukla pro Alexe již známá tvář. ,,Dobrý den." Řekla Nela a usmála se, když Alexe spatřila. Alex vstal a přešel přímo k ní ,,Nelo, co tu děláš? Měla jsi přece počkat v autě." Řekl jí přísným hlasem, ale zároveň byl rád, že tu s ním je. ,,Musela jsem zjistit jak je Merlin na tom. Promiň." Omluvně se usmála a pohledem putovala po ordinaci, stejně jako nedávno Alex. Ten přešel zpátky k Izabele a představil ji Nele. ,, Toto je má stará známá Izabela ,o Merlina se postarala na jedničku. Bude v pořádku. Nemusíš se ničeho bát." Chtěl ještě něco dodat, ale Izabela se o to už postarala sama. Zvedla se a namířila si to přímo k Nele. ,,Ahoj zlatíčko, jsem ráda, že tě poznávám." Pronesla s klidnou tváří a vyslala k Nele upřímný a přátelský úsměv. ,,Taky vás ráda poznávám. Takže Merlin bude v pořádku?" ,,To víš, že bude. Rána se mu brzy zahojí, ale pár dní si ho tu nechám, pokud nemáš nic proti." Odpověděla Izabela. Nela jen přikývla na souhlas.
Její oči upoutalo docela něco jiného. Alex. Stál u okna a koukal ven, jakoby ho něco zaujalo. Izabela spatřila její pohled. Viděla jak na sebe ti mladí lidé koukají. Nela a Alex by se k sobě náramně hodili. Ale do toho se jim plést nechtěla. Její úkol byl zcela jiný. Musela ji chránit, slíbila to Alexovi. Ta křehká dívka, která stála přímo vedle ní a zaujatě sledovala chlapce, kterého ona znala už léta byla příliš cenná na to, aby se jí něco stalo. Alexandr možná na venek působil ledově a odtaživě. Lidé z něj měli respekt. Ale uvnitř to byl milý, křehký a odvážný hoch, který kladl důraz na přátelství. Na přátelství a hlavně na lásku. Rozhodla se, že pomůže nejen jí, ale i jemu.
,,Nastoupím k vám na školu." Vytrhla ji náhle z přemýšlení Alexandrova slova. Obě se na něj nechápavě podívali. ,, Nelo, nastoupím k vám na školu." Zopakoval, už přímo k Nele. ,,Cože? Proč bys to proboha dělal?" Ozvala se zcela jistě nespokojená a ublížená Nela. Alex se na ni podíval svýma hlubokýma modrýma očima. Snažil se jí něco naznačit,něco vyčíst z jejich očích. Marně. ,,Prostě chci normálně studovat." Odpověděl jí a snažil se tvářit přirozeně. Ale nervozita z něj přímo pěnila. ,,To teda nechceš! Co jsi zač Alexandře?!" Zaječela na něj Nela plná strachu i hořkosti.
Podívala se na Alexe a slzy se jí nahrnuly do očí. Jak moc chtěla vrátit čas. Litovala toho, že ho poznala, toho že seděla na lavičce a četla si hloupou knihu! Přála si být neviditelná. ,,Nelo..." Snažil se na ni pomalu promluvit a opatrně se k ní přiblížil. Ona však poodstoupila a vyběhla s pláčem ze dveří. Alex svoji ruku co k ní natahoval svraštil v pěst. ,,Do háje!" Zaklel a podíval se na Izabelu. Izabela vypadala zamyšleně. Jako vždy z ní Alex nemohl nic vyčíst. Poté se na něj také podívala a řekla mu, ať jde za ní. ,,Dobře." Odpověděl, za všechno jí poděkoval a opustil malebnou ordinaci své dlouholeté přítelkyně Izabely.
