Sentiment (Frostiron)

36. Mezigalaktická válka

Tony cítil téměř až zvrácené zadostiučinění, když poslouchal, jak Thor stroze mluví se svým otcem, ruce v pěst a zuby zaťaté. Hromovládce měl blízko k výbuchu a bylo zřejmé, že by v tuhle chvíli byl kdekoli jinde – nebo ještě lépe, že by s Ódinem mnohem radši mluvil o samotě a nejlépe pěstmi.

Ne že by mu Tony chtěl bránit. Sám měl co dělat, aby mu do břicha nevystřelil díru repulsorem, ale pohled Natashy slibující bolest a utrpení, který k němu vrhla, když jenom lehounce pozvedl ruku, ho přeci jen donutil svoje stanovisko přehodnotit.

Potřebujeme ho, připomněl si v duchu. Nesejde na tom, jak moc ho nesnáším, potřebujeme jeho armádu, abychom se zbavili Thanose, ze kterého má Loki taky panickou hrůzu.

Nepřítel tvého nepřítele sice nemusel být tvůj přítel, ale alespoň spojenec.

Navíc, s Furym taky nevycházel, ale dokázal ho nezabít. Pro Rogerse platilo totéž. Takže musel prostě skousnout svou nelibost, dokud nebyla žádná jiná možnost. A kdo ví, třeba se díky sdílené nenávisti spřátelí i s nevlastním bratrem jeho milého. Možná by mohli na Ódinově vraždě spolupracovat. Hm...

Jako kdyby věděla, na co myslí, Natasha neznatelně zavrtěla hlavou. Tony protočil očima – vážně, jak to ta ženská dělala? Byla dobrá – a obrátil svou pozornost zpátky k dvěma hovořícím bohům. Zdálo se, že se Thor přenesl přes svou touhu po krvi a soustředil se na to, pro co se sem vypravili, tedy na posily.

„Álfové by mohli pomoct," navrhl Hromovládce. „Jsou rozumní, vědí, jaká hrozba Thanos je. Budou ho chtít zastavit. Kromě nich –"

„Zemi vynechte," přerušil ho Steve. „Vím, že žádám hodně, ale Země má své vlastní problémy. My za ni budeme bojovat, ale nikdo jiný."

Ódin přimhouřil oči. „Obyvatelé Midgardu měli Tesseract ve vlastnictví dost dlouho na to, aby zjistili, jak magické síly fungují."

„Se vší úctou," odkašlal si Clint, „lidi zrovna nevěří v magii. Devadesát osm procent populace ani nemá ponětí, že jsme něco takového vlastnili. Vládní tajemství jsou střežená dokonale. A co lidi nechápou, to si sami vysvětlí jako únik informací z Oblasti 51."

Tony se uchechtl, kdežto Všeotec se na něj zmateně zamračil: „Z čeho?"

„Na tom nesejde," pospíšila si s odpovědí Natasha. „Prosím pochopte, že zatímco pro vás je mezisvětová hrozba normální, my Midgarďané jsme doposud ani netušili, že ve vesmíru nejsme sami."

„Lidé nemají dlouhou paměť," doplnil ji Bruce. „V průměru se dožíváme sedmdesáti, osmdesáti let. V porovnání s vašimi staletími nebo tisíciletími... Země funguje na principu vědy, ne magie."

„Nebylo by rozumné po nich chtít, ať bojují, Všeotče," přitakal Thor. „Bez urážky, mí přátelé, ale nejsem si jistý, co by lidé proti Thanosovým zbraním zmohli."

Kapitán na něj jenom přikývl. „V pořádku, Thore. Koneckonců chceme Zemi dostat pryč z téhle... mezigalaktické války."

Ódin je přejel pohledem, v očích zjevné pohrdání. „Za Midgard tedy budou bojovat pouze... Avengers. Tedy budiž."

A přestože měl Tony pořád nutkání ho praštit, cítil se, jako kdyby mu právě spadla neviditelná tíha z ramen. Všichni ti nevinní lidé na Zemi nepotřebovali být svědky nepochybně krvavé řežby, kterou s sebou boj s Thanosem přinese. Jestli se měl odehrát boj, tak ať je to na jiné planetě, nějaké, která o mimozemské technologii ví mnohem více a která se z války vzpamatuje mnohem snáz.