Sentiment (Frostiron)

6. Jen se neprozradit

Možná je to překvapivé, ale on se, k jeho smůle, neopil. Měl jenom jednu sklenku, protože mu Jarvis neustále připomínal, že musí zůstat bdělý a v bojeschopném stavu. Co kdyby náhodou.

A možná že i to byl důvod, proč ho jen hodinu po Lokiho návštěvě uviděli, kterak ve svém obleku slétává na ranvej vznášející se základny S.H.I.E.L.D.u. Nechtěl být doma sám, protože každá příležitost zvyšovala riziko myšlenek. Mezi lidi taky nemohl, ne teď, tak mu nezbývalo než se spokojit s týmem Avengers.

„Nečekal jsem, že budeš zpět tak brzy," podivoval se Steve upřímně.

„Udržuju všechny své obleky v perfektním stavu, moc tam toho na opravu nebylo," odmávl ho. „Navíc jsem génius, nevydržím prostě nic nedělat, když můžu pracovat, ne? Bruci, jsou nějaké postupy?"

„Nic, o čem bys okamžitě nevěděl," odvětil doktor klidně. Nebyla to výtka, jenom konstatování zcela zjevného faktu. „Otázkou zůstává, jestli jsi něco nezjistil ty."

Zavrtěl hlavou; neměl co zjistit. Víceméně.

Přešel po laboratoři, z níž se mezitím stihla stát hlavní místnost, protože tady kromě vědců byli i Thor se Stevem a momentálně vcházeli Clint s Natashou.

Agent se ve dveřích zarazil, pohled upřený na Thora, který na oplátku zíral na něj. „Ty jsi ten střelec na té plošině," vzpomněl si bůh.

„A ty ten chlápek s kladivem," zašklebil se. „Jo, vzpomínám si."

„Znáte se?" zajímal se Stark okamžitě.

„Mířil na mě," žaloval Thor.

Hawkeye jenom pokrčil rameny. „Tehdy byla jiná situace."

„Neznáme se," odpověděl konečně Ásgarďan. „Jen jsme se viděli při mé prvotní návštěvě Země."

Ano, o tom něco slyšel. V duchu si udělal poznámku, aby později Jarvisovi nařídil, aby prostudoval tajné záznamy.

„Třeba nám to jednou povíte," zhodnotil Steve. „Až bude po všem. Clinte, jak se cítíš?"

„Už bylo i hůř," zhodnotil pohotově. Ve skutečnosti se mu pořád lehce točila hlava a sem tam odolával nutkání zvracet. „Až se mi ten hajzl dostane do rukou, proženu mu šíp hlavou."

Thor se zatvářil nešťastně. „Opravdu se omlouvám za činy svého bratra. Jsem si vědom, jaké neštěstí sem přináší."

Jen kývl. Však se taky nezlobil na něj. Až na ten drobný incident proti Thorovi nic neměl, teď navíc stáli na stejných stranách.

„Hele, co to děláš?" přerušil možné začínající trapné ticho Bruce, nakláněje se k Tonymu. „Proč upravuješ filtry pro hledání?"

„Zkouším kamery."

„Podle jakých vzorců?" zamračil se Bruce.

„Musím počítat se všemi jeho podobami. Je to měnič, ale může k tomu využívat nějaké vzorce." Až pozdě mu došlo, že tím vlastně prozradil informace, které by nejspíš neměl znát.

Nechápavě se na něj podívali. „Cože je?"

Spásná myšlenka, jak z toho vybruslit, přišla jako blesk z nebe. „Podle severské mytologie se Loki umí měnit. V ženu, zvířata. Může to být pravda, co my víme." On věděl, věděl to moc dobře, ale nemohl to říct otevřeně.

„Je to pravda," přizvukoval Thor. „To byl velmi chytrý nápad, ačkoli si nejsem jistý, jestli bude co k čemu. Loki se umí skvěle skrývat v jakékoli podobě."