Sentiment (Frostiron)

22. Zrůda

Thor k němu ani nestačil zvednout oči, když mu vrazil pěstí.

Možná to nebyl jeden z jeho nejlepších nápadů, vezmeme-li v úvahu, že právě praštil vikingského boha tvrdého jako skála, ale nemohl si to odpustit. To, že to Thor kvůli té skoro čtvrthodině ticha, která nastala po jeho vyprávění, nečekal, mu jenom nahrávalo do karet.

A přestože ho momentálně šíleně bolela ruka – ještě štěstí, že si ji nezlomil. Co ho to vůbec napadlo, vždyť věděl, jak moc to bolí, nejednou praštil Lokiho –, bohovo překvapené a možná i trochu bolestné vyjeknutí za to stálo.

Hromovládce se na něj zamračil a nadechoval se, aby se na něj rozkřikl, jenže pak se zarazil. „Tohle jsem si zasloužil, uznávám."

„Nejen tohle," zavrčel. „A nejen ty. Mám chuť zavolat do toho vašeho nebeskýho království na toho strážce s tím obřím mečem, abych si vyříkal pár věcí s Všetátou."

Thor stiskl rty do úzké linky a nakrčil čelo. „To by od tebe nebylo moudré, Starku. Otec možná učinil spoustu chyb, ale –"

„Ale co?" Vyskočil na nohy, takže byl pro jednou vyšší, protože Thor zůstal sedět. „Nepokoušej se ho bránit, ne přede mnou. Už kdysi jsem o něm slyšel od Lokiho dost, abych si vytvořil svůj vlastní obrázek, a tohle je jenom třešnička na dortu. Ódin není jenom stejný jako Howard, on je horší, a kdybys znal Howarda, věděl bys, že to něco znamená."

„Starku –"

Mávl rukou, aby ho přerušil nazpět. „Ještě jsem neskončil. Tajit mu, že je adoptovaný, tohle je nová úroveň podpásovky."

„Starku!" křikl Thor tak prudce a hlasitě, až sebou i bezvědomý Loki znova škubl. Nevstával, ale pohled, který Tonymu věnoval, byl více než hromový a jasně naznačoval, co se bude dít, jestli jej nepustí ke slovu. „Já jsem taky ještě neskončil, takže si znova sedni a poslouchej. Je tady ještě jedna věc, kterou bys měl o Lokim vědět – kterou by vlastně měli vědět všichni. Něco, co možná změní, jak se na něj díváš."

Jako na povel se Loki napjal, prsty na rukou i nohou se mu zkroutily a záda prohnula. Z hrdla se mu vydral úpěnlivý, naříkavý zvuk, tvář zkřivenou v agónii. Barevné žilky táhnoucí se po celém jeho těle jako ornamenty zazářily jasněji, mix zelené, modré a dokonce i rudé a zlaté.

Loki znova zasténal. Thor se vyhrabal na nohy a spěšně ustoupil, Tony udělal pár kroků dozadu. Okolo něj se s tichým, téměř neslyšným praskáním objevily čtyřbarevné jiskry, vznášely se nad ním, jako kdyby vytvářely bariéru a chránily ho před okolním světem.

Najednou jako by se všechno zastavilo. Jako by jim někdo vysál vzduch z plic, jako by veškeré zvuky utichly. Teplota v místnosti rázem poklesla téměř na bod mrazu a oni se nemohli pohnout, neviditelná síla je držela přikovaná na místě.

Ozvalo se ohlušující prásknutí, jako kdyby někdo stokrát znásobil zvuk biče, a neodvratná tlaková vlna magie je odhodila přes celou tělocvičnu až na její zdi, na něž oba, Thor i Tony, s křupnutím narazili. Nemohli se pohnout, protože Lokiho magie kolem nich stále kolovala a znemožňovala jim byť jenom mrknout.

Mág vydechl. Sesunul se zpátky na zem, tělo lehce zkroucené, ale svaly uvolněné. Záře pod jeho kůží pominula, ale přesto nadále zůstávaly jeho žíly matně zbarvené, opět již jen zelenou a modrou. Teplota v místnosti opět stoupla, ten náhlý rozdíl je zašimral po celém těle.

Společně s ním pominula i magie, která je sice držela přišpendlené na zdi, ale taky ve vzduchu. Oba spadli na zem, Thor na bok a Tony na zadek, a chvíli tam jenom tak nehnutě leželi a zírali na strop.