Sentiment (Frostiron)

25. Nekonečno

Na dnešním programu: vysvětlování. That's it. 

Upřímně, netušil, proč ho překvapovalo, že se Thor téměř přiřítil do tělocvičny, nechávaje zbytek týmu za sebou. Přeci jen, jestli mezi nimi byl někdo, kdo věřil – doufal, že Loki, kterého oba znali, tam stále někde je.

Ásgarďan však pár metrů od černovlasého boha zastavil, rázem nejistý. „Bratře?" zeptal se, navzdory svému hromovému příchodu hlas překvapivě tichý. Upíral pohled na Lokiho tvář a Tony přesně věděl, že si jeho pozornost získaly ty čisté smaragdy. „Jsi...?"

„Jsme to já, Thore," odpověděl Loki nevzrušeně. Stál strnule na místě, ruce měl spojené za zády, ani se nehnul. „Už se nemusíš bát, že by o vás nepřítel věděl něco nového."

Thor zavrtěl hlavou, tvář zkřivenou, jako kdyby ho samotné pomyšlení na něco takového bolelo. „Chtěl jsem se zeptat, jestli jsi v pořádku."

Tentokrát si Loki dovolil povytáhnout obočí ve značné otázce. „Co myslíš, Thore?"

„Je vyděšený," ozvala se Natasha. Společně s ostatními se jí podařilo Thora konečně dohnat, a teď jemu i Tonymu stáli po boku v jakémsi půlkruhu, aby všichni na Lokiho dobře viděli a zároveň ho měli alespoň jakž takž obklíčeného. „Vsadím se, že má v hlavě teď pěkný guláš, navíc je obklopený nepřáteli, přičemž jeden z nich je jeho ex-snoubenec a druhý bratr. A třetí s ním vymlátil díru do podlahy, takže jo, bojí se."

Vynálezce zatajil dech. Byly jen dva možné způsoby, jak na tohle Loki odpoví, a on si, k jeho úlevě, vybral ten (alespoň v určitých mezích) méně destruktivní. „Agentko Romanoff," roztáhl rty do širokého úsměvu, „s radostí se přesvědčuji, že agent Barton o vašich schopnostech nepřeháněl."

Viděl, jak sebou Clint provinile cukl, zatímco Natasha se na něj jenom usmála, sladce jako rulík zlomocný. „Musím si držet reputaci," prohodila. Přistoupila o krůček blíž ke Clintovi; aby mu poskytla podporu a ujistila ho, že to není jeho vina, nebo aby ho uklidnila a on se Lokimu nevrhl po krku, to už byla věc druhá.

„Ano, tomuhle dokážu porozumět."

„Loki," převzal si slovo Kapitán, dřív než se stačila strhnout slovní přestřelka, která mohla vyústit v něco mnohem horšího, „Jarvis říkal, že s námi chceš mluvit o nějaké... válce."

Mág střelil očima k Rogersovi, ta popichující jiskra v jeho očích, když mluvil s Romanoff, ta tam. Její místo zaujala téměř až děsivá vážnost. „Thanos." Vyslovil to jméno jako nadávku, jako nebezpečnou kletbu poháněnou jeho vlastní nenávistí a děsem.

Teplota v místnosti prudce klesla a soudě podle zmatení ostatních nebyl jediný, kdo si toho všiml. Ačkoli všichni věděli, že za to může Loki, působilo to skoro, jako kdyby už jen pouhé vyslovení Thanosova jména neslo nezastavitelnou moc. Jako kdyby věděl, že se o něm mluví, jako kdyby je chtěl zastrašit nepředvídatelnými následky.

Sloužím Thanosovi. Mocnému šílenému Titánovi, Dobyvateli světů.

Thor nakrčil obočí. „Thanos?" zopakoval. „Opravdu je to on?"

„Kdo jiný by mě dokázal vytáhnout zpod kořenů Yggdrasilu?" odpověděl Loki prostě, jako kdyby o nic nešlo, když oba dva věděli, co to znamenalo. „Ano, Thore, je to on."

„Počkej, kdo je teda ten Thanos a odkud že tě vytáhl?" vložil se do toho Clint zmateně. Ne že by se teď Tony mohl jeho nechápavosti divit.