Sentiment (Frostiron)

32. Tyran

*Sadistický smích autora.*

Clint s hlasitým, mučivým zaúpěním praštil hlavou do Natashiného ramene. „Nesnáším magii," zamumlal. „Nesnáším Lokiho. A Starka."

Byla to lež, ale v té chvíli se tak doopravdy cítil. Neměli nejmenší ponětí, kam ti dva zmizeli – i když pár návrhů by se nepochybně vyskytlo –, ale to nejhorší bylo, že Loki s sebou vzal veškerá svá kouzla a to včetně teleportace.

Takže trčeli v Brazílii uprostřed pralesa, bez možnosti dostat se pryč nebo vědět, kde že to vlastně do prčic jsou.

Steve stiskl rty k sobě. „Myslíte, že...?"

„Ne," uklidnil ho doktor Banner. „Ať už je Loki přenesl kamkoli, myslím si, že Tony s ním bude v bezpečí. Nevypadalo to, že by mu chtěl ublížit, a jak agenti říkali předtím, Loki zněl vyděšeně."

Thor, který stále upíral pohled na zakrvácenou zemi, odkud se oba dva teleportovali pryč, vážně přikývl. „Jsem pevně přesvědčený, že Starkovi žádné nebezpečí nehrozí." Ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, oči mu vesele zajiskřily. „Skoro už jsem nedoufal, že něco takového znova kdy uslyším nebo uvidím."

„Jo, jen se tetel radostí nad bolestí mladšího bratříčka, jsem si jistý, že to ocení," zamumlal Clint dost nahlas, aby ho všichni okolo slyšeli. Překvapeně vyjekl, když ho Natasha praštila loktem do žeber. „No co je, je to pravda! Já vím, že je rád, že Loki projevuje i jiné emoce než jsou odtažitost a povrchnost, ale tohle zní pomalu sadisticky."

„Občas doopravdy pochybuju, jak můžeš být tajný agent," zamumlala Natasha.

„To je talent. Stejně víš, že by ses beze mě neobešla, Tash."

Kapitán si odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost. „Jakkoli dobré je vědět, že bude Stark v bezpečí, pořád je tady jeden podstatný fakt – a tím jsme my. Takže jestli někdo z vás nemá nějaké tajné superschopnosti, mezi které patří létání, myslím, že jsme nahraní."

Thor se zachmuřeně podíval na nebe. „Za normálních okolností bych zavolal Heimdallovi o Bifröst, ale ten stále není spravený..."

Clint se na něj podíval, oči rozšířené. „To je v pořádku, Thore, myslím, že radši použiju nějakou pozemštější metodu." I kdyby ten zázračný Duhový most existoval, nepřipadalo v úvahu, že by se jím chtěl někam přenést. Už vyčerpal svou denní dávku magických teleportací. Jak se říká, všeho moc škodí.

Celý tým sebou škubl, když jejich komunikátory náhle zapípaly. Okamžitě zaujali bojové pozice, jen aby se vteřinu později uvolnili, protože namísto útoku jen uslyšeli Jarvisův robotický hlas: „Quinjet je na cestě. Předpokládaný přílet: dvě hodiny."

„Co prosím?" vyjekl Clint, hlas o oktávu vyšší. „Máme tady trčet dvě hodiny?!"

„Jestli chcete, agente Bartone, můžete těch šest a půl tisíc kilometrů do New Yorku šlapat pěšky," nabídl Jarvis vřele.

Clint okamžitě zmlkl. „Jaký vynálezce, takový počítač," zamrmlal si sám pro sebe neurčitě. Hlasitěji dodal: „Ale co máme celou tu dobu dělat?"

„Možná kdybys neskučel a zapojil mozek, třeba bys na něco zábavného přišel," broukla Natasha.

Hawkeye si zkřížil ruce na hrudi. „To už i Budapešť byla větší zábava."

Steve naklonil hlavu na stranu, obočí stažené k sobě. „Co se stalo v Budapešti?" zeptal se zmateně.

Oba agenti se na sebe podívali. „To je klasifikované," uťala Widow diskuzi. „Jestli by vám to nevadilo, já bych teda ráda prozkoumala tyhle... bilgesnipy zblízka, když se nás konečně nesnaží zabít."

Mužská polovina zabijáckého dua se zhnuseně podívala na mrtvolu nedaleko sebe. Moc se mu nechtělo se k tomu zvířeti přibližovat, ale byl to jeden z mála možných způsobů, jakým mohli zabít čas. S povzdechem poklekl vedle agentky a opatrně přejel prsty po ostnech na jeho hřbetě. „Hej Nat?"

„Ano, Clinte?"

„Na škále od jedné do deseti, jak moc bude Fury zuřit, když mu posadím hlavu mimozemské stvůry na stůl?"

Jedinou odpovědí mu byl její tichý, rezignovaný povzdech.

~~~

Loki se nebránil. Neměl jediný důvod se bránit, ne když to byl Anthony, kdo ho políbil. Ne když to udělal dobrovolně a sám od sebe, navzdory tomu, jak moc mu ublížil.

Přitáhl si vynálezce k sobě, opatrně, aby se co nejméně dotýkal čerstvých zranění, jenomže Tony, jak se zdálo, na nic z toho nehleděl. Lehce do něj strčil, takže Loki seděl na zemi, a on sám si obkročmo sedl na bohův klín. V rukou stále svíral bohovu tvář a nezdálo se, že by ho hodlal pustit.

Ne že by si Loki stěžoval. Vůbec ne, vlastně k tomu měl daleko.

Líbal Anthonyho, jako kdyby to bylo to poslední, co by kdy udělal. Líbal ho, jako kdyby na ničem jiném nesešlo, protože to byla pravda. On byl teď to jediné důležité, on byl všechno, na co se Loki dokázal soustředit.

Dal si záležet, aby to Anthony poznal. Vložil do polibku veškerou lásku, kterou k němu cítil, veškeré zoufalství, které se v něm dvě dekády hromadilo. Na kratičký okamžik si dovolil zapomenout na všechno, co je trápilo, na veškerá nebezpečí, která jim hrozila, a jenom se soustředil na tady a teď.

Tony se posunul dolů a oběma uniklo táhlé tlumené zasténání, když se jejich rozkroky otřely o sebe. Teprve teď Tony přesunul své ruce z jeho tváře a místo toho se zaměstnal rychlým, zkušeným rozepínáním jeho tuniky. Než Loki vůbec stačil zaznamenat, že se něco děje, hřejivé ruce mu přejížděly po obnaženém hrudníku a Anthony ho líbal s ještě větší náruživostí než doposud.

Bůh zalapal po dechu a znova zasténal, dlouze a tentokrát hlasitě. S jednou rukou položenou na vynálezcově boku si ho přitáhl blíže, přímo na sebe, až mezi nimi nebyl ani milimetr místa. Jenomže miliardář nesouhlasně zabručel, sjížděje svou rukou níže, až přes kalhoty v pěsti sevřel Lokiho přirození.

Cukl sebou, jako kdyby jeho tělem projel elektrický blesk. Několikrát zamrkal, snažil se popadnout dech, a pak od sebe Anthonyho jemně, přesto neochvějně odstrčil: „Ne, Anthony."

Hrdina se zarazil a odtáhl, v očích vepsaný šok. „Prosím?" zasípal. „Jak to jako myslíš, ne? Děláš si ze mě prde –"

„Chci tě zpátky," přerušil ho Loki. „Ale chci tě zpátky se vším všudy. Tohle nepokazím, znova už ne. Takže navrhuji, abychom počkali. Vím, jak moc miluješ sex, a věř mi, nejradši bych si tě vzal hned tady a teď, ale musím mít jistotu. Nevím, co bych dělal, kdybych si dovolil doufat, jen aby se všechny mé naděje znova roztříštily na kousíčky. Takže tě prosím, Anthony," vzal jeho obličej do svých dlaní a podíval se mu do očí, „měj se mnou trpělivost. Prosím."

Anthony si zkřížil ruce na hrudi, ale z Lokiho klína neslezl. Jen ho pozoroval, lapený v těch pronikavých zelených očích. Polkl. „Fajn," zamručel, protože chápal. Protože jakkoli se mu to nelíbilo, rozuměl Lokiho obavám a bylo by od něj sobecké na něj tlačit. „Fajn. Jsi tyran, víš o tom? Takhle mi odporovat."

Ale Loki se jen zasmál a poprvé za dlouhou dobu byl jeho smích veselý a odlehčený. „Vím to, Anthony," špitl. Naklonil se blíž, aby ho alespoň znova políbil. „Vím to moc dobře."