Sentiment (Frostiron)

28. Synchron

Nebudu lhát, po dlouhé době je to kapitola, která se líbí i mně samotné. :D

„Zmetku!" vřískl Tony, jen co se mu podařilo dostat do plic ztracený vzduch.

Odpovědí mu byl pobavený smích. „Snad jsi nevypadl ze cviku, Anthony?"

„Nedělal jsem to dvacet let!"

Mágovi zajiskřilo v očích. „Och, nepovídej?" zavrněl.

„Táhni do prdele."

„Zajímavá nabídk –"

„Co to," Natasha se zhluboka nadechla, přerušuje tím jejich debatu, „sakra bylo?!"

„Teleportace," zavrčel Thor. Kromě Lokiho jako jediný zuřivě nelapal po dechu a netočila se mu hlava, byť se Tonymu taktéž podařilo brzy srovnat. Možná se za posledních dvacet let nepřemisťoval nikam, ale předtím to s Lokim dělával docela často, a zvyk je železná košile – i po tolika letech.

Na chvíli ho napadlo, co všechno, co s Lokim dělával často, se nezměnilo, a rychle musel zatřepat hlavou, aby dostal myšlenky zpět pod kontrolu. Přesně včas, aby zaslechl Thorova další slova: „Nesnáším, když to děláš nečekaně."

„Hej, Bruci, v pohodě?" zeptal se Tony starostlivě (a možní i trochu nadšeně). Doktor byl v obličeji poněkud zelený a rozhodně to nebyl odstín, který by napovídal, že je mu zle od žaludku.

Banner se jednou rukou opřel do kolen a tu druhou zvedl na znamení, ať mu dají pár vteřin. „Jo," vysoukal ze sebe nakonec, „jenom bych příště prosil nějaké upozornění. Ten zelený chlápek nemá rád překvápka."

„Omlouvám se, doktore." A – dobře, ve výsledku asi nebylo překvapivé, že Loki zněl upřímně, ale Clint vypadal, že špatně slyší. „Nicméně jistě chápete, proč jsem si to nemohl odpustit."

Jen mávl rukou. „Jistě, dokázat svou myšlenku. Jen to nedělej znova. Alespoň ne bez upozornění."

„Jsem tady jediný, koho zajímá, kde to vlastně jsme?" ozval se Steve. Ruce měl zkřížené na hrudi, ve tváři svůj obvyklý vážný pohled a Tony měl co dělat, aby neprohodil poznámku o tom, že vypadá jako rodič, který přistihl své děti u něčeho, co dělat nemají.

Clint zamrkal. „Prosím, řekněte mi, že jsme pořád na Zemi."

„Žádné obavy, jsme dokonce pořád na tomtéž světadíle," ujistil ho Loki. „Teda, sejde na tom, jestli bereš Jižní a Severní Ameriku jako jeden světadíl. Jestli ne, pak jsme na jiném kontinentu. To hlavní je, že kdybych vás přesunul na jinou planetu, jen tak znenadání a bez jakéhokoli tréninku, týden –" na chvíli se zastavil a sjel je pohledem – „možná spíš dva byste nebyli schopni normálně fungovat. Na nemagické bytosti má magie takovýto účinek, zejména když jste jenom smrtelníci."

Natasha si položila ruce v bok, obočí povytažené. „Červ a bota?"

Loki zvedl prst, nadechl se, aby něco řekl, ale pak se místo toho usmál, sklopil pohled k zemi a přivřel oči. Roztomilé. „Za tím si stojím. Spousta Midgarďanů nezná své místo."

Roztomile parchantské, opravil se Tony. „Díky."

„Nikdy jsem neřekl, že mezi ně patříte, nebo snad ano?"

Thor vzdychl. „Nech si to slovíčkaření na jindy, bratře."

„Nejsem tvůj bratr, Thore. Za tím si stojím taky."