Sentiment (Frostiron)

7. Červ a bota

Zabíjet.

Z nějakého důvodu Tonymu tohle slovo rezonovalo hlavou celou cestu quinjetem. Vlastně věděl, jaký je ten důvod. Ovšem nedokázal si vysvětlit, proč by se po té návštěvě Loki prostě sebral a vydal se zabíjet nevinné.

Jasně, připomněl si ironicky a chladně. Teď stojíme na opačných stranách. Není to přítel, ale nepřítel. Plánuje invazi, chce, aby před ním lidé padali na kolena. Dává smysl, že si jen tak vyrazí zabít pár odvážlivců, kteří se mu nepodvolí.

Cesta se zdála nekonečná a měl za to, že vlastními silami by se tam dopravil rychleji.

„Tentokrát žádné sólo akce," přikázal Steve, pohled upřený na Starka.

„Bratra přenechejte mně," zaduněl Thor. „Dokážu ho zastavit."

„A on dokáže znovu utéct," zamumlal Iron Man potichu.

„Právě proto," chopil se Kapitán příležitosti, „na něj nepůjdeme sami, ale společně. Všem nemá šanci utéct."

„Mluvíš rozumně," přitakal Ásgarďan po chvíli. „Ovšem nechci, aby vám Loki ublížil."

Clint se na něj ze svého místa pilota přes rameno otočil: „Nejsme neschopní." Pohledem zabrouzdal k luku, který měl položený hned vedle sebe. „Navíc ho rozhodně nenecháme utéct, už ne. Ten parchant zaplatí."

„Pokud možno nezabíjet," opakoval Steve stále dokola. „Chceme ho živého."

„Čím déle bude naživu, tím více alespoň bude tr –" Clint se zarazil uprostřed slova, když se mu na obrazovce objevil příchozí hovor od Furyho. Bez váhání ho přijal. „Co se děje, Fury?"

„Dvacet jedna," prskl jako vzteklá kočka. „Dvacet jedna!" vykřikl znova, hlas mu přeskakoval zlostí. „Loki právě navýšil počet mrtvých o dvacet jedna nevinných. Hněte sebou, zatraceně!"

„Už jsme tady," odpověděl Clint lehce zaraženě. Pohled upřel před sebe.

„Přiveďte ho," přikázal tvrdě. „Nesmí vám utéct, jasné?" S těmito slovy ukončil hovor.

Thor se narovnal, pevně sevřel kladivo, až mu zbělaly klouby. „Nevěřil bych, že Loki..." zamumlal si pro sebe, pak však zavrtěl hlavou. „Ne, vlastně mě to nepřekvapuje."

Mě ano, chtěl říct Tony. Vždyť z toho počtu za tak krátkou dobu se mu točila hlava. Ne že by on neměl na svědomí spoustu mrtvých lidí, ale tehdy byla jiná doba. Stark Industries vyráběla zbraně, tak to prostě bylo zavedeno. Změnilo se to ve chvíli, kdy se mu do hrudi dostaly šrapnely a jeho zajali. Reaktor, který držel úlomky z bobmy dál od jeho srdce, mu tu událost připomínal. Stále jej pronásledovaly noční můry, stále se nezbavil bolesti, které s sebou přinášely dny v jeskyni, a patrně ani nikdy nezbaví. Ale otevřelo mu to oči a on se teď soustředil na něco jiného.

Třeba na bitvu s mimozemským bohem.

Zastavili před nákupním střediskem, kde policie stačila vymezit prostor, aby lidé nemohli dovnitř. Obehnali celé místo páskou a policejními vozy, ale i přesto (nebo možná díky tomu) si Clint našel místo pro přistání. Bez váhání vyskákali ven z letounu, načež se Steve otočil a na strážce zákona: „Ať nikdo nechodí dovnitř. Buďte připraveni pouštět ven lidi, ale dovnitř nikoho. Nezasahujte a zůstaňte tady." Nečekal na odpověď, společně s ostatními vběhl dovnitř.