Sentiment (Frostiron)

4. Zdánlivě nemožné

Nebudu se vyjadřovat k tomu, že je ta kapitola nakonec delší než předchozí. Ehm. Každopádně si ji užijte a snad to dává alespoň nějaký smysl. :D

Steve okamžitě zvedl štít, takže se o něj šíp jen neškodně odrazil, ale než se stačili rozhodnout, jestli vést protiútok, Clint se stáhl. Nezmizel ze střechy, jenom z jejich zorného pole.

„Starku!" vyjekla agentka.

Pochopil. Chytil ji za paži a vzlétl, pustil ji kousek nad střechou. Elegantně přistála na zemi, sledujíc nehybného lukostřelce. „Ukončíme to, co myslíš?" poznamenala, načež se proti sobě oba rozběhli.

Ostatní mezitím vběhli do budovy přímo hlavním vchodem, jen Stark to vzal přes okno. Vtrhli dovnitř – a zjistili, že nikde nikdo. Všude jen tma a ticho.

„Zatím se držte u sebe," zahlásil Steve do komunikátoru. Momentálně byli rozdělení na tři skupiny, dalo-li se tomu tak říkat. Iron Man na patře, Vdova bojující s Hawkeyem a Kapitán, Thor a Bruce u sebe. „Tony?"

„Jarvis se naboural do systémů," odpověděl pohotově. „Stahuje data a nahazuje kamery. Bude to chvíli trvat, ale brzy budeme mít kompletní přehled, co se děje. Kapitáne, jestli si to dobře pamatuju, napravo od vás se nachází jedna skupinka."

„Dokážeš určit, kde je Loki?" Thorův hlas zněl i přes komunikátor silně a dunivě, ale zaslechl v něm kromě vzteku i obavy.

„Zatím ne." Nic víc k tomu říct nemohl. Sám si nebyl jistý, jestli chtěl, aby se k němu ostatní dostali dřív, nebo jestli naopak jenom on, zatímco zbývající Avengeři by byli zaměstnáni jinak, třeba zmíněnými rukojmími.

Takovýto stav věcí se mu nelíbil. To neznal a zneklidňovalo ho to, nevěděl, kde je nahoře a kde dole.

Vážně, proč se k nim vůbec přidával? Měl Furyho poslat do háje.

Ale... ale. Nebyl hrdina a nechtěl jím být, přesto prostě musel pomoct, když se dozvěděl, co se děje a kdo za tím stojí. Ne, že by nepomohl v jiných případech, ovšem tohle byla zvláštní situace.

Našlapoval co nejtišeji to v obleku šlo, jediné světlo bylo to jeho, jinak všude temno. Na to, že tady zaútočil mimozemský bůh a vzal lidi jako rukojmí, byla budova až moc v pořádku a tichá.

Ovšem akce teprve začínala, že. A Tony navíc moc dobře věděl, že Lokiho není radno podceňovat. Ačkoli dvacet let někdy udělá své, v určitých ohledech se lidé nemění – ani bohové. Nepochyboval, že zůstal stále stejně nebezpečný, nestal-li se ještě mnohem nebezpečnějším. Nedivil by se tomu, zvlášť s tou jeho armádou.

Ze zamyšlení ho probral Jarvisův hlas. „Systém aktivován, pane," zahlásil počítač. „Mám panu Bannerovi poslat potřebné informace?"

„Pošli mu záznamy z kamer v jejich bezprostřední blízkosti a informace o počtu lidí. Klasika, Jarve, však to znáš."

„Jistě, pane."

V pozadí helmy mu naskočila malá čtečka ukazující procenta odeslání, kterou však úspěšně ignoroval.

Bruce mezitím vytáhl upravený mobil a v rychlosti zobrazil přijaté informace. „Chodbou rovně, třetí dveře zleva," zahlásil. „Skupinka dvaceti lidí, podle těchhle záznamů je tam asi sedm vojáků."

„Drž se zpátky," poradil Steve.

„S tím nemám problém," zamumlal doktor. Zatím se v Hulka neproměnil. Měl u sebe zbraň – pro všechny případy – a byl oděn do bojového, ačkoli v téhle podobě toho moc nesvedl. To jenom pro všechny případy, kdyby se potřeboval nutně bránit. Při přeměně by mu to stejně bylo k ničemu.