Sentiment (Frostiron)

1. Začátek utrpení

Radši se díval do stolu, než aby věnoval pozornost ostatním. Hlavou se mu honila miliarda myšlenek a on se je všechny strašně snažil potlačit. Ale nešlo to; vzpomínky se draly na povrch a přetahovaly se o pozornost.

Nemohl uvěřit, že ho po těch dvaceti letech znova viděl. Byl pořád stejně krásný a přitažlivý, pořád tak elegantní.

Jenže tentokrát stáli na opačných stranách a Tony vůbec nevěděl, co si o tom myslet. Něco se na něm změnilo, něco bylo jinak. A nešlo jen o to to, že na sobě měl více černé než zelené. 

„Starku, posloucháte?"

„Hm?" rozhlédl se po shromážděných, bera je až teď na zřetel. Nezáleželo mu na tom, co si o něm budou myslet – horší to už být nemohlo, ne?

Natasha vzdychla. „Ještě jednou. Nemáme Clinta a Lokimu se podařilo utéct."

Ach, ano. Akce v německém městě Stuttgard, kde bylo jejich cílem odvést Lokiho do vězení v S.H.I.E.L.D.u, se nezdařila. Nebyla to ničí vina, zkrátka nebyli sehraní a bohovi se tak podařilo uprchnout i s tím, co tam hledal. Což bylo iridium, jak záhy zjistili. A společně s Bannerem jim taky netrvalo dlouho zjistit, k čemu ho Loki potřebuje.

„A nevíme, kde je," zamumlal Thor, Lokiho bratr, který se tady, mimochodem, objevil jen chvíli po neúspěšné akci a odebral se i s ostatními na základnu.

Tony zabubnoval prsty o stůl a neklidně pohlédl na Ásgarďana. Slyšel toho o něm hodně, ale stejně bylo zvláštní ho vidět naživo. Věděl, jak Thor vypadá, Loki byl opravdu zdatný v kouzlech i vyprávění a dokázal mu pomocí iluzí skvěle předvést, jak vypadá Ásgard i ostatní členové královského dvora.

To všechno bylo tak vzdálené, jakoby z jiného života. V hlavě měl zmatek. Loki o Thorovi ne vždy mluvil vesele, ale nikdy, ani v afektu, neřekl, že by svého bratra nenáviděl.

„Co s ním, až ho chytíme?" ozval se konečně. „Vím, nejprve ho musíme chytit, ale..."

„Odvedu ho do Ásgardu před spravedlnost," rozhodl rázně Thor.

Natasha zavrtěla hlavou. „Loki útočí na Zemi. Máme právo ho soudit po našem."

„Stále je to Ásgarďan," připomenul bůh. „A můj bratr."

„Za dva dny zabil přes osmdesát lidí," informovala agentka chladně všechny přítomné. Vynálezce zavřel oči, tohle v něm vyvolávalo další rozporuplné pocity.

Thor znejistěl, přejel je pohledem. Trvalo mu pár vteřin, než odpověděl: „Je adoptovaný."

Tahle dvě slova donutila Tonyho oči znova prudce otevřít. Jen se modlil, jestli si i přes to dokázal zachovat nezúčastněný pohled. Tohle pro něj byla novinka. Nevěděl to a byl si jistý, že ani Loki ne. Minimálně ne v době, kdy se znali. Tak tak odolal hlesnutí „cože" nebo přeptání se, zda-li slyšel správně. Takže jen mlčel a upíral na Thora pohled.

Ruska protočila očima. „Fajn. Ale to na věci nic nemění."

„Byl bych radši, kdyby žil."

„Pokud to půjde, nemusí zemřít," přikývl Steve. „Ale máme určité... povinnosti a zábrany. Nenecháme ho zničit ani ovládnout Zemi."

„Jsem přesvědčený, že zabíjet jej nebude třeba."

Stark se naklonil dopředu nad stůl a dramaticky si odkašlal: „Co se zaměřit spíš na to, co plánuje, než řešit, co s ním bude, pokud ho chytíme, když se k tomu ani neblížíme a nevíme, kde je?"