Sentiment (Frostiron)

34. To zní povzbudivě

„Držte oči zavřené," zopakoval Loki potřetí. „Za žádných okolností je neotvírejte. To platí i pro tebe, Thore. Nejste připraveni pohlédnout na Yggdrasil v jeho plné síle a já na sebe neberu zodpovědnost, kdybyste zešíleli nebo dokonce zemřeli." Jeho hlas byl vážný, nebyl v něm žádný prostor pro jakékoli námitky.

„To zní povzbudivě," zamumlal Clint přesto.

Loki jeho poznámku přešel. „Nelekněte se. Přemístím nás za tři, dva, jedna – teď."

Mág sledoval, jak všichni pevně stiskli víčka, zatímco se svět kolem nich rozplynul a proměnil v nekonečný vesmír. Zadrhl se mu dech a on rychle zavrtěl hlavou ve snaze zahnat nepříjemné a bolestivé vzpomínky, které se mu tlačily do mysli. Místo toho se soustředil na energetické proudy. Netrvalo mu dlouho najít známou cestu spojující Midgard s Ásgardem a ještě snazší bylo se na ni napojit.

Krátkým pohledem zkontroloval Avengers, aby věděl, že jsou v pořádku. Posílil kouzla, kterými držel jejich těla i mysli pohromadě, a věnoval se přesunu v čase i prostoru. Cítil energii Yggdrasilu, cítil, jak ho světový strom vábí k sobě, jak ho volá a láká a každičká vteřina mu připomínala to děsivé nekonečno, kdy plaval v moci, kdy se topil v syrové magii u kořenů Yggdrasilu a nemohl ven, dokud ho Thanos nezachránil –

Dýchej, přikázal si v duchu. Soustřeď se. Máš cíl, tak se ho drž. Nezkazíš něco tak důležitého, protože jsi slabý.

Nádech, výdech. Pravidelný rytmus, v tom spočíval ten trik. Udržovat si tempo, nezpomalovat ani nezrychlovat, soustředit se. Vytěsnit nepříjemné a nepodstatné a zaměřit se na důležité.

S tichým výdechem protáhl celý tým tunelem světla. Jako by mu ze srdce spadl kámen, když nechali Yggdrasil za sebou a přemístili se na Ásgard. Pro Avengers to netrvalo déle než tři vteřiny, zatímco on v té temnotě následoval cestu klidně i hodiny.

Loki nebyl překvapený, když jako první uviděl hroty ásgardských strážců namířené jejich – jeho – směrem, stejně jako nebyl překvapený, když v čele skupiny uviděl stát Ódina. Co však nečekal, bylo, že po jeho boku bude stát jeho matka.

„Jsme tady," promluvil Loki do ticha, dávaje tím svému týmu – a ta myšlenka byla zatraceně divná – najevo, že mohou otevřít oči.

Všichni opatrně zamrkali a zvědavě se rozhlédli okolo, jen aby okamžitě sáhli po zbraních. „Nic se neděje," ujistil je rychle Thor. Protlačil se dopředu skupiny hned vedle Lokiho, dávaje tím jasně najevo, že jsou oba bohové připraveni lidi bránit. „Skloňte ta kopí. Otče, jsem si jistý, že víš, že Loki není zlý a –"

„O tom, jestli je Loki hrozba, nebo ne, rozhodnu já sám," přerušil ho Ódin stroze. „Až si s ním promluvím o samotě."

„Tak na to zapomeň," Anthony zavrčel, hnědé oči tvrdé a plné nenávisti. Ukázal na něj prstem a ve svém Iron Man brnění vypadal opravdu nebezpečně. „Nepřipadá v úvahu, že s ním budete sám, Vaše Veličenstvo." Ten titul téměř vyprskl, jako kdyby to snad bylo nějaké sprosté slovo.

„Starku!" Steve miliardáři položil ruku na rameno, ve tváři vepsané zděšení, které se rozlévalo i celým Lokiho tělem. „Tohle je mírumilovná mise, ovládej se. Omlouvám se za něj, Všeotče –"

Ódin ale zvedl ruku, čímž ho spolehlivě umlčel. Pokynul svým válečníkům, aby sklonili zbraně, a oni tak bez váhání učili. Zato Loki musel sevřít ruce v pěst, aby skryl jiskry magie, když přes něj Ódin upřel pohled na Anthonyho. „Ty jsi ten smrtelník, pro kterého byl Loki odhodlaný se vzdát nesmrtelnosti?" zeptal se, přestože jeho tón jasně naznačoval, že odpověď už dávno zná. „Važ svá slova, Anthony Starku, nebo si rozmyslím své dřívější rozhodnutí nezabít tě. Nemáš ponětí, o čem mluvíš."

„Jak prosím?" zašeptal Clint tak tiše, že ho i Loki sotva slyšel.

Tony zaťal zuby. „Vím moc dobře, o čem mluvím. A mnohem radši bych umřel, než dopustit, že na Lokiho ještě někdy sáhneš."

„Anthony!" Mág se konečně probral z transu, do něhož jej uvrhl šok a strach, a varovně zavrtěl hlavou. „To stačí."

Přestaň, prosím. Pořád tě může zabít lusknutím prstů a já tě nezvládnu ochránit.

„Ne."

Lokimu po zádech přejel mráz, protože to jediné slovo nebylo řečeno nikým jiným než jeho matkou. Se zatajeným dechem sledoval, jak udělala krok dopředu, v očích odhodlání. „Ne, ať pokračuje. Chci vědět, o čem mluví."

„Friggo –"

Pohled, který střelila jeho směrem, byl natolik ostrý, že přimrazil na místě i všechny ostatní. „Ne, Ódine. Ty mi odmítáš cokoli říct. Stačí, že jsem se až po dlouhých dvou dekádách dozvěděla, že byl můj syn zasnoubený. Nenechám tě umlčet muže, který si získal Lokiho srdce." Její pohled zjihl, když se obrátila na vynálezce. „Mluv, Anthony Starku. Pověz mi, co víš."

Miliardář zatěkal očima k Lokimu a skousl si ret, skoro jako kdyby zvažoval, do jak velkého průšvihu se dostane, jestli doopravdy promluví. Ale ať už dospěl k jakémukoli závěru, zjevně se rozhodl nevzít v potaz žádné případné následky. „Je na Lokim, aby řekl celou pravdu, ale... řekněme, že tehdy ty čtyři měsíce netrávil na Vanaheimu, ale v ásgardských kobkách."

V té chvíli Loki zatoužil sklopit hlavu a schoulit se do klubíčka. Jako kdyby už tak nebyl ponížený dost, jako kdyby už tak všichni nevěděli, co mu provedl Thanos. Proč do toho tahat ještě Ódina?

Ale vzato kolem a kolem, měl s tím počítat. Norny, mělo mu dojít, že vzít Anthonyho na Ásgard byl špatný nápad, měl vědět, že to dopadne, jak to dopadne. Možná si za to mohl sám. Navzdory tomu všemu držel hlavu vzpřímenou a stál rovně, protože se odmítal před nimi sklonit.

Už nikdy se nechtěl před nikým poklonit.

Cítil ten okamžik, kdy všem přítomným došlo, co Anthonyho slova znamenají. Slyšel, jak se změnilo jejich dýchání, viděl, jak se jim rozšířily zorničky vztekem a nevírou.

„Ne," vydechla Frigga. Rukama si zakryla ústa. „Loki, můj synu, prosím, řekni mi, že to není pravda."

Tak moc jí toužil říct, že se Anthony plete. Chtěl jí říct, že Ódin by ničeho takového nebyl schopný. Ale oba znali pravdu a Lokimu se nikdy nevyplatilo lhát své vlastní matce. „Anthony je naživu," odvětil tedy prostě, potvrzuje jejich domněnku.

„Otče," hlesl Thor. Upevnil svůj stisk na Mjölniru. „Otče, jak jsi mohl?"

„To je šílené," špitl Hawkeye.

Natasha přikývla. „Dokonce i na mě."

Ódin se na něj jen podíval, jako kdyby o nic nešlo. Jako kdyby se nic nedělo. „Udělal jsem, co jsem musel, Thore. Až budeš králem, pochopíš to."

Hromovládce se po něm s hlasitým výkřikem vrhl.