Sentiment (Frostiron)

23. Utrpení myšlenek

I'm back, bitches. A přináším vám kapitolu naplněnou bolestí, bolestí a ještě jednou bolestí. AKA pohled Lokiho v jeho bezvědomí. :P

„Jak je na tom?"

„Slábne každým dnem. Stále mne udivuje, jak dlouho odolává. Ale nakonec povolí." Odmlčel se a on v jeho hlase slyšel ten zvrácený úsměv. „Všichni nakonec povolí."

Loki zaťal zuby. Ne, oponoval v duchu. Nesměl se nechat zlomit. Kdyby podlehl, svět by byl v nebezpečí. Kdyby podlehl, Ásgard by byl v nebezpečí. Thor, jeho matka...

Anthony by byl v nebezpečí.

Nesešlo na tom, jak moc ho jeho milovaní nesnášeli. Nesešlo na tom, jakou zrůdu v něm viděli, jak moc jím pohrdali. Udělal by cokoli, aby je ochránil.

Nebo... nebo ne?

Nenáviděli ho. Všem ublížil a oni ublížili jemu. Proč by jim na nich mělo záležet, když jim nikdy nezáleželo na něm? Opustili ho. Smáli se mu. Podceňovali ho.

Nechtěli ho. Jediné, k čemu jim sloužil, byla politika. Měl ho jeho bratr vůbec někdy rád? Zajímalo ho, jak se Loki cítí?

Nezajímalo. Nikdo se nestaral. Jediné, co znal, byla bolest a nenávist a vztek.

Ne. Ne, ne, to bylo špatně. Thor přece...

„Ebony?"

„Bojuje, Culle. Snaží se si namluvit, že ho měla jeho rodina –" to slovo doprovodilo posměšné prsknutí – „někdy ráda. Že by kdokoli mohl milovat podlého lháře a intrikáře."

Chladný smích nejedné bytosti, který však Lokiho myšlenky opět přehlušily.

Ach, jak jsi slabý, Laufeyův synu. Nepamatuješ si Thorova slova? Slíbil, že všechny Jötuny do jednoho povraždí. Jak by mohl mít rád takové monstrum?

Jsi na řadě, Loki.

Pustil tě do té nicoty. Poslal tě do hlubin vesmíru v naději, že už tě nikdy neuvidí. Poslal tě k nám.

Ne, chtěl protestovat. Ne, já sám jsem se pustil.

Jenomže ten syčivý hlas, jenž tak rád trýznil jeho mysl, jej neopouštěl. Opravdu ses pustil sám? Přiznej si to. Znáš pravdu.

Znal ji? Pochyboval o tom.

Už nevěděl, co pravda je.

~~~

„– ajit mu, že je adoptovaný –"

Kde to byl? Co se dělo?

Jeho vědomí si s ním hrálo, přeblikávalo mezi vzpomínkami a současností. Nevěděl, co se mu zdá a co je skutečné. Procital z jednoho světa bolesti do druhého, netušil, jestli blouzní nebo bdí.

Kdo to mluvil?

„– ještě neskončil – o Lokim vědět – změní, jak se na něj díváš."

Slyšel své jméno, slyšel ta slova, ale nechápal jejich význam.

Thor. Thor a Tony.

Ne, ne, to nebylo správně. Kde se tady vzali? Nemohli tady být, vždyť v té tmavé cele byl sám. Musel být sám, nesměli tady být, ne s ním, ne kvůli němu –