Sentiment (Frostiron)

10. O lžích a pravdách

Nazdárek! Chyběla jsem vám? Mně tohle ano, takže to nebudu zdržovat, máte tady další kapitolku. Když tak možná doporučuji přečíst tu předchozí, jestli už nevíte, o co jde, čemuž bych se nedivila. Měla jsem dlouhou pauzu. :P

V místnosti na malý okamžik bylo možno slyšet spadnout špendlík, než doslova propuklo peklo. Všichni se rozkřičeli přes sebe tak nahlas, že i když stěny místnosti byly zvukotěsné, jejich hlasy musely znít až ven.

Hlasy splývaly v jedny a pomalu se nedalo rozpoznat, kdo co přesně říká, ale význam všeho zůstával stejný. Nechápali, jak se Tony Stark mohl dostat ke snubnímu prstenu ásgardského prince, a proč ho vůbec nosil stále u sebe.

Až na to, že věděli, jak se k němu dostal. Vždyť to bylo zřejmé. Takže otázka se z jak měnila na proč.

„Nemůžu uvěřit, že jsi s tím šílencem něco měl!"

„A ty jsi nám o tom nic neřekl? Přijde ti to normální?!"

„Spal jsi s nepřítelem!"

„Měl jsi důležité informace a neřekl nám o tom! Kdyby ano, mohli jsme ho dávno chytit."

„Jsi opravdu takový sobecký debil, že –"

„Ticho!" přerušil je všechny Stark. „To by snad stačilo, ne?"

„Stačilo? Děláš si prdel? Jak –"

„Clinte," uzemnil ho Rogers. „Stark má v něčem pravdu. Tím, že na něj budeme křičet, nic nevyřešíme." Zhluboka se nadechl, snaže se srovnat si myšlenky. To, co se dozvídal, se mu jednoznačně nelíbilo, stejně jako ostatním, ale jestli chtěli Lokiho porazit, museli jednat jako tým, což znamená nehádat se a spolupracovat. Znepřátelit si nebo jenom naštvat Tonyho Starka se nevyplácí, tím si byl Steve téměř jistý. Znal Howarda a věděl, že se Starkem není radno si zahrávat. „Navrhuji si sednout a vyřešit to v klidu."

Splnit mohli leda jednu část. Usadili se zpět na svá místa, i když Tony zůstával sedět na kraji v případě nouze. Instinktivně si prsten přitáhl zpátky k sobě a druhou rukou nahmatal svůj telefon, v němž byl zabudovaný Jarvis, pro případ, že by potřeboval přivolat svůj oblek.

Ta část s klidem byla horší. Clint divže nevibroval vztekem a Brucovi se do očí vkrádala zelená. O Hulka však nestál nikdo, takže ve výsledku bylo jen dobře, že Kapitán zasáhl.

„Výborně," pronesl Steve, jako kdyby mluvil s malými dětmi. „Co kdybychom nechali Tonyho promluvit?"

Thor položil Mjölnir na stůl ve výhružném gestu. „Já chci jen vědět," upřeně se zadíval na Iron Mana, „jak přesně ses k tomu prstenu dostal. Loki ten prsten nosil u sebe ještě před několika lety, viděl jsem ho, dotýkal se ho. Jak je to možné?"

„Nenapadlo tě někdy, že je Loki v kouzlení zdatnější, než si myslíš?" Tony naklonil hlavu na stranu. „Hádej co, on umí vytvořit hmotné iluze." Ani se nesnažil tvářit provinile, když se mu dostalo několika vražedných pohledů za to, že nic neřekl. Jistě, tohle by mohla být při souboji užitečná informace, ovšem on se až doposud opravdu nehodlal prozradit. „Ale abych odpověděl, myslím, že je to více než zřejmé." Udělal dramatickou pauzu pro zvýšení napětí. „Požádal mě o ruku."

I když to bylo více než jasné z toho, co se dozvěděli od Thora, Steve zrudl a skryl si obličej do dlaní, jako kdyby nemohl uvěřit tomu, co slyší, Bruce překvapeně zamrkal, Natasha uchovávala nečitelný výraz a Clint vypadal, že jenom agentka ho drží dál od toho, aby si z něj udělal cvičný terč.