Sentiment (Frostiron)

13. Chladný jako železo

Válečnické instinkty převzaly vládu nad jejich těly a oni měli v rukou zbraně dřív, než si stačili plně uvědomit, co se stalo a děje. Jejich oči se rychle přizpůsobovaly tmě, jíž na pár chvil narušovala pouze mayská modř obloukového reaktoru a stále jasnější ledová modrá vycházející ze železa.

Nestačili však vyrazit ke dveřím, když sebou Helicarrier prudce trhl a oni se museli chytit stolu, o něhož doposud stáli či seděli, aby nespadli, a vzápětí všichni pocítili zhoupnutí žaludku následované nepříjemným tlakem.

„Co se děje?" křikl Steve, jednou rukou křečovitě svíraje židli, druhou svůj štít.

Tony potlačil nutkání protočit očima. Jako kdyby nebylo jasné, že při výpadku proudu došlo i k selhání motorů. Bruce, ačkoli i on okamžitě věděl, o co jde, přesto sykavě odpověděl: „Klesáme."

„Ztrácíme výšku příliš rychle!" křikl Clint.

„Můj oblek, musím –"

Dál se nedostal, neboť sebou celá loď opět škubla, místnost ozářilo rudé světlo a oni přestali klesat. Současně s tím ustal i doposud znějící alarm. „Sláva," oddychl si Tony. „Zapnuli záložní generátory. Konečně."

„Honem, musíme zjistit, co se stalo." Sotva popadl balanc, Steve rychle vyskočil na nohy a mířil si to ke dveřím, dokud ho Bruce nezastavil.

„Počkej!" chytil ho za ruku a zatáhl zpět, rychle oddechuje, jak se snažil potlačit Hulka, jenž se kvůli nečekanému a neznámému nebezpečí snažil vydrat na povrch. „Předtím něco bouchlo. Přestali jsme klesat, takže to znamená, že motory poškozeny nebyly, ale pořád tam může hořet, výbuch mohl přetrhat trubky s plynem, poškodit konstrukci nebo něco takového. Může to být nebezpečné nebo past."

„Jsou tam lidi, doktore," protestoval Steve, ovšem vytrhnout se mu neodvážil, věda, že ani jeho supersíla by mu proti Hulkovi nepomohla.

„Agenti se o sebe umí postarat," neodpustila si Natasha.

Thor pevně sevřel Mjölnir, vyrážeje ke Stevovi. „Ale ne proti Lokimu. Nechápu, proč tady ještě čekáme, když je můj bratr tam venku a může kdykoli uprchnout!"

„Protože on přijde k nám."

Zarazili se a obrátili pohledy k Tonymu, který pro změnu zíral na žezlo, jež s každým okamžikem zářilo více a více, pokud to bylo vůbec možné. „A to víš jak?" prskl Clint. Krev mu vřela vztekem. Stark si byl tak jistý svými slovy – věděl snad něco, co oni ne? Dostal ho Loki na svou stranu?

Tentokrát už očima protočil, kývaje k žezlu, zatímco pomocí svého mobilu, v němž byl zabudovaný Jarvis, vyslal povel, aby se jeden jeho oblek dostavil k němu. „Je to jasné. Neodejde bez toho svého kopí."

„Žezla," opravil ho okamžitě Thor. „A musím se Starkem souhlasit. Loki je stále přítomen. Jsem schopen vycítit jeho magii."

Samozřejmě, kdyby Loki nechtěl, aby o něm Thor věděl, jednoduše by tomu tak nebylo. Dokázal se skrýt před Heimdallem, utajit svou magii před Thorem byla hračka. Jaký však mělo smysl se schovávat, když o jeho přítomnosti věděli tak jako tak?

„Jenže co potom –"

Natasha nestačila dopovědět větu, když se zvenčí ozval křik následovaný střelbou a pak se rozhostilo hrobové ticho. Avengers se plni očekávání napjali, zatímco Tony po očku sledoval svůj mobil.

Dveře laboratoře se v záblesku zeleného světla rozletěly dokořán a dovnitř majestátním krokem vstoupil Loki, modrozelené oči mu divoce planuly. Ruce i oděv měl zakrvácené, jasné znamení, že cesta sem se bez obětí neobešla, ale přesto si zachovával působivý upravený vzhled.