Sentiment (Frostiron)

26. Důvěra

„Je to šílenost. Nemůžeš čekat, že mu budeme věřit, Starku."

„Taky od vás nic takového nečekám. Já sám mu nevěřím."

Byla to pravda, přinejmenším alespoň částečně. Pochyboval o spoustě věcí, které jim Loki řekl, ale věřil, že hrozba v podobě Thanose je skutečná. Loki na svých rukou možná měl krev spousty lidí – a nejen těch –, ale nevyžíval se v trápení nevinných.

Krátce zatěkal pohledem k výtahovým dveřím. Nechali boha samotného v tělocvičně pod dozorem Jarvise a Iron Manova obleku (na žádost Steva), aby se mohli poradit, a ačkoli Tony přísahal, že viděl, jak Loki při jejich odchodu protočil očima, nechtěl se s Rogersem dohadovat.

Teda ne víc než bylo nutné.

Lehce sebou škubl, když mu na rameno dopadla těžká ruka. „Nevěříš mému bratrovi, Starku?" zeptal se Thor potichu. „I přestože máte společnou minulost?"

Přesně proto mu nevěřím, chtěl říct, ale věděl, že by si to ostatní vyložili jinak, než to doopravdy myslel. Setřásl ze sebe Thorovu ruku a o krok od něj ustoupil. „Thore, ty i já známe Lokiho. Toho opravdového."

Thor mu pár chvil mlčky hleděl do očí, než vzdychl. „Myslím, že chápu, co tím chceš říct."

Přikývl. Thor ve skutečnosti nebyl hloupý, jak by si od pohledu mohla spousta lidí myslet, a Tony si to uvědomoval, opravdu.

„Jen tím potvrzujete to, co chci říct," zavrčel Clint. „Když mu nevěříte ani vy dva, jak máme my?"

„Můžu tě ujistit, Bartone, že nedůvěra je vzájemná na obou stranách."

Všichni se okamžitě otočili za zvukem Lokiho hlasu, zbraně vytažené a připravené je okamžitě použít, zatímco na něj bůh jenom zíral s pozvednutým obočím, jako kdyby chtěl říct Vážně? na jejich bryskní pokus o obranu.

Tony vzdychl a přerušil Natashu vpůli otázky, proč je Jarvis neupozornil. „Protože Loki je pořád v tělocvičně." Mávl rukou, která projela mágovým tělem, a jeho obraz se na chvíli zlatozeleně zamihotal. „Tohle je jen klon."

Loki se samolibě usmál, pravý koutek úst povytažený. „Koukám, že jsi nezapomněl, co jsem tě naučil."

Konečky prstů mu zacukaly. Rozhodně si nevymyslel pokles Lokiho hlasu ani to, jak mu zajiskřily oči. Moc dobře věděl, že mág neměl na mysli pouze vědomosti o magii, ale něco mnohem, mnohem jiného.

Parchante.

Zkusit ho popichovat narážkami na sex, to byla podpásovka. Protože ne, na tohle rozhodně nemohl zapomenout.

„Jestli si myslíš, že bych něco takového mohl zapomenout, tak jsi opravdu zešílel," odpověděl podobným tónem. Koutkem oka zahlédl, jak si Natasha s Clintem vyměnili pohledy, když pochopili, na co oba muži naráží, zatímco zbylí tři hrdinové na ně koukali se stejnou vážností, naprosto slepí vůči tomu, co se před nimi odehrávalo.

Hawkeye si odkašlal, hrot šípu stále namířený na klon. „Pořád je tu ta záležitost s nedůvěrou. Tohle," kývl hlavou k iluzi, „to jenom potvrzuje."

„Na Helicarrieru už jsem říkal, že kdyby chtěl Loki utéct, byl by dávno v trapu. Nebo si to nepamatuješ?" Tony si založil ruce na hrudi, aby odolal nutkání se k Lokimu natáhnout.

Clint jenom potichu zamručel. Očividně se mu nelíbilo, že proti Lokimu téměř nic nezmohli. Tony se mu nedivil, opravdu ne, ostatně ani on z toho nebyl až tak nadšený, jak by se možná mohlo zdát, ale jedna jeho zrádná část prostě byla... ráda, že kdyby šlo do tuhého, ve výsledku téměř jediný, kdo by Lokimu mohl zabránit v útěku, byli on a Thor.

Natasha vzdychla a opatrně zastrčila pistoli zpátky do pouzdra na stehně. „Jestli si budeme hrát na to, kdo komu věří a nevěří, nikdy se neposuneme. Soustřeďte se. Kameny Nekonečna. Thanos."

„Dáma má pravdu," broukl Loki. „Přiznávám, že rozumím vašim obavám, ale i vy nepochybně musíte chápat ty mé. Obě strany mají tytéž důvody a jde jenom o to, zdali dokážeme spolupracovat proti společnému nepříteli."

Chvíli mlčeli, ale i Steve nakonec svěsil štít a Bruce se uvolnil. „Čím dál tím více chápu ten titul stříbrný jazyk," zamumlal doktor.

Kapitán se místo toho zamračil. „Možná máš pravdu, ale přesně proto si musíme věřit – abychom dokázali spolupracovat."

„Nerad ti kazím radost, Steve –" lež jako prase – „ale ne, ve výsledku nepotřebujeme. Nás šest taky spolupracuje docela slušně, ne?"

Prudce se na něj otočil. „Co tím chceš říct, Starku?"

„Přesně to, jak to vyznělo."

Natasha se postavila mezi ně, než se do sebe stačili pustit, ruce rozpažené, jako kdyby je od sebe chtěla držet dál. „Ačkoli tady souhlasím s Tonym," připustila a miliardář měl co dělat, aby zahnal ten samolibý úsměv, který se mu tlačil na tvář, „soustřeďte se a nevyvolávejte zbytečné hádky. Ano, dává smysl, že si vzájemně nevěříme úplně, ale myslím, že v bitvě si hlídat záda dovedeme – a to je to hlavní. Nemusíme se nikomu svěřovat s nejhlubšími tajemstvími, pokud – dokud na to nejsme připravení."

„Znova musím souhlasit s agentkou," podotkl Loki. „A v takovém případě..." Mávl rukou, jeho klon se zamihotal a místo něj na místě stál pravý bůh lstí. „Nemám důvod předstírat, že se nemůžu kdykoli přemístit. Kdybych vám chtěl ublížit, udělám to už dávno."

„Říkáš to, jako by nás to snad mělo uklidnit," zavrčel Barton.

Loki povytáhl jedno obočí. „A neuklidnilo?"

Lukostřelec se zhluboka nadechl. „Loki," zabručel Thor varovně.

Mág jenom zvedl ruce před sebe v univerzálním „nemám v plánu ti ublížit" gestu. „Shodneme se tedy na tom, že je nutná naše spolupráce, abychom porazili Thanose? Já mám informace, vy máte sílu."

Až teď Clint uvolnil tětivu luku a zastrčil šíp do toulce. „Co nám v takovém případě brání je z tebe prostě dostat násilím?"

„Clinte!" štěkl po něm Steve.

Ale Loki se na Clinta jenom nečinně díval, jako kdyby se té hrozby ani nebál. „Snad jen to, že byste nepřišli s ničím, co jsem nezažil. Thanos se o to postaral, Bartone, a já nemám náladu čekat, než přijdete na něco účinného, protože on mezitím může přitáhnout s armádou, která Midgard rozmetá na padrť."

Jeho slova, řečená s hrdě zvednutou hlavou, vzpřímenými zády a naprosto dokonalým nezájmem v hlase, je na chvíli ochromila. Loki potvrdil, co si zatím pouze mysleli, aniž by je znal.

Nad jejich nevěřícími pohledy i nenadálým tichem pouze protočil očima. „Prosím. Jako kdybyste na to nakonec nepřišli – navíc jste chtěli důvěru, ne? Upřímnost k důvěře patří. Tak ji máte mít."

Upřímný bůh lží, kdo by to byl řekl.

Vlastně by to řekl Tony (a pravděpodobně i Thor), ale to je vedlejší.

Když je řeč o Thorovi, ten se tvářil, jako by mu někdo před očima zapálil košík se štěňátky. „Bratře," hlesl zlomeně. „Loki –"

Ten ho však zarazil zvednutím ruky. „Co bylo, bylo. Minulost nezměníš." Krátce se zadíval Tonyho směrem a on by přísahal, že se mu ve tváři mihla bolest. „Potřebuji znát odpověď. Pomůžete mi, nebo mě zavřete a dost možná tím zpečetíte osud celému vesmíru?"

Stříbrný jazyk.

Avengers se podívali jeden na druhého, ale ačkoli se Barton netvářil nadšeně, byl to nakonec on, kdo přikývl: „Půjdeme do toho společně."