Rozzuřený Harry házel kusy oblečení do kufru a přitom si zběsile utíral horké slzy, které mu tekly po tvářích. „Harry," promluvila jsem na něj, ale on mě ignoroval a jako by přidal na rychlosti. Jeho skleněný pohled byl během chvíle upřený na mě a se slovy: „Měla by si jít.", se vydal do koupelny.
Se slzami v očích jsem se posadila na posteli. Je to už několik měsíců, co se mi tento sen zdál naposledy, ale teď byl víc živý, než kdy před tím. Katie se vedle mě pouze převrátila na druhý bok, čímž mě donutila jít do jiné místnosti. Jindy se mnou v posteli nespí, ale dnes přišla s tím, že se v pokoji sama bojí, když je tu spousta cizích lidí.
Opatrně jsem zavřela dveře a vydala se po schodech do kuchyně, abych si nalila do sklenice studenou vodu a trochu se uklidnila, jelikož mi nové a nové slzy stále stékaly po tvářích. „Taky tě miluji." Zašeptala jsem a sledovala jeho úsměv, který se rozšiřuje. „Nezklam mě," své rty jsem přiložila na ty jeho, ale téměř ihned jsem se odtáhla. „To nemám v plánu," pronesl a dlouze mě políbil. „Lhal si," zavrčela jsem a rukou praštila do vypínače, abych si rozsvítila v kuchyni. Několikrát jsem zamrkala, abych rozeznala jednotlivé předměty, ale hlavně osobu, která tam seděla. „Kdo lhal?" zeptal se svých chraplavým hlasem, který mě na něm tehdy tak přitahoval. „Nikdo,“ promluvila jsem tenkým hlasem a přešla k lince, kde jsem si plánovala nalít trochu vodu na zapití prášku. „Harry, jdi spát.“ Promluvila jsem během toho, kdy jsem hledala antidepresiva, které jsem měla ještě z doby, kdy jsem na tom byla zle. „Lott, ty víš, že nepůjdu.“ Slyšela jsem, jak se jeho tělo zvedlo ze židle, na které seděl a bosýma nohama se přesunul ke mně. Konečně jsem do ruky uchopila krabičku s léky, když se jeho ruce omotaly okolo mého štíhlého pasu.
„Pusť mě,“ pronesla jsem skrz zuby, ale on jako by to ignoroval a své tělo natiskl ještě víc na to mé. „Ty víš, že nemůžu. Proč jsi to udělala? Proč jsi mi tak krutě lhala?“ téměř vrčel, když ke mně mluvil. Cítila jsem, jak se moje prsty začínají mírně třást a já moc dobře věděla, co tento stav znamená. „Harry, dojdi prosím pro Mika.“ Můj hlas se chvěl a moje vidění se rozmazávalo. Bylo mi vedro a zima zároveň a já věděla, že nutně potřebuji léky. „Hned,“ zašeptala jsem a cítila, jak se mi podlamují kolena. Když to pocítil i Harry, okamžitě mě posadil na židli a někam utíkal. Opatrně jsem se zvedla, vyloupla prášek a rychle ho zapila. „Lottie, jsi v pořádku?“ téměř vykřikl, když mě viděl, jak těžko dosedám na židli. Pouze jsem přikývla a přidržela se stolu, protože se mi zatočila hlava. Rychle si přede mě klekl, až se ozvala duna a ruce mi položil na tváře. „Vzala sis ho?“ pouze jsem opět přikývla a začala pociťovat, jak prášek začíná působit. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale on už se zvedal a podával mi sklenici plnou vody, kterou jsem téměř na jeden lok vypila. „Díky,“ šeptla jsem a nechala se zvednout jako nevěstu ze židle. „Díky Harry,“ zašeptala jsem, ale nepochybuji, že mě slyšel.
„Dobré ráno,“ pronesla jsem, když jsem dorazila do kuchyně a všichni už tam seděli. Eleanor měla na klíně malou Katie, která mi jenom zamávala a dál něco vesele vyprávěla El. „Ahoj,“ pozdravil mě Mike, „jak ti je?“ zeptal se a v jeho očích byl strach. Jeden z důvodů, proč se mnou Mike bydlí je ten, že jsem jedno díky tomuto skončila v nemocnici a teď se o mě až přehnaně bojí. „Fajn, jen mě trochu bolí hlava. Potom si ještě půjdu lehnout a ne, nepotřebuji odvést k doktorovi. Zvládám to, vážně.“ Dala jsem mu pusu na tvář, následně jsem ho dala i Katie a přistoupila jsem k Harrymu. „Harry,“ zhluboka jsem se nadechla, než jsem k němu přičupla* a lehce se dlaněmi opřela o jeho kolena. „Moc ti děkuji za to, co se stalo v noci. Jsem ráda, že jsi udělal to, co jsem po tobě chtěla. Hodně mi to pomohlo.“ Opět jsem se postavila a dala mu jemnou pusu na jeho hladkou tvář. Ještě jsem se na něj usmála a odešla jsem si z lednice vyndat pomerančový džus a broskvovou přesnídávku, z kredence lžičku a skleničku, posadila jsem se na místo vedle Harryho a začala snídat. „Vážně jdeš jíst toto?“ pronesl pobaveně a prstem ukázal na skleničku přesnídávky. „Jo,“ pokrčila jsem rameny, otevřela víčko a dala si první lžičku do pusy. Bylo to moje oblíbené jídlo, i když to moc jídlo nebylo, ale hned co se mi jídlo dostalo do žaludku, jsem se zvedla a s rukou před pusou jsem utekla od stolu pryč. V pozadí jsem slyšela Mika, jak zanadával, ale neslyšela jsem jeho kroky, které se za mnou rozběhly, byly cizí, ale známé zároveň.
Když už nebylo nic, co by mohlo jít ven, zvedla jsem se a přešla k umyvadlu, kde jsem si vypláchla pusu. Celou dobu jsem ignorovala vše, co bylo okolo mě, proto mě celkem překvapilo, že jsem za sebou viděla Harryho se slzami v očích a celkem bledým obličejem. „Harry?“ natáhla jsem k němu ruku a on mě ihned objal. „Tak moc jsem se o tebe bál. Jak v noci, tak teď. Prosím, už mě nikdy takhle neděs.“ Popotáhl a to vehnalo slzy do očí i mě. „Harry, jsem v pořádku. Opravdu,“ hladila jsem ho po zádech, poté jsem se vydala do kuchyně, kde všichni už čekali na to až se vrátím…
*Přičupla (pro ty, co nevědí), je když sedíte na bobku. Nevím, jak to vysvětlit, ale snad to pochopíte.
Další část, u které jsem se vážně namáhala, abych ji napsala, ale něco jsem nakonec vykoumala. Děkuji moc za komentáře a vote u minulé části, protože mi to udělalo radost. Doufám, že se překonáte a u této jich bude více, než u těch předchozích. Stále platí to, že musí být aspoň jeden komentář ;) Chtěla bych se omluvit za chyby a zeptat se na několik otázek, na které doufám odpovíte :)
1. - Myslíte si, že je nějaká šance, že Harry a Charlotte spolu znovu budou?
2. - Řekne Charlotte Harrymu někdy pravdu o Katie a o její nemoci?
3. - Mám v příběhu pokračovat?
4. - Chce někdo věnovat další část?
Díky, Dee xx
ČTEŠ
Let's pretend...
Fanfiction"Cože? S ním?" vykřikla jsem zděšeně, když jsem ho viděla. "Tome, to mi nemůžeš udělat! Já myslela, že jsme přátelé!" byla jsem vyděšená a naštvaná. "No tak, Charotte. Vždyť je to jen na půl roku." - "Vždyť se nesnášíme, děláme si naschvál a já mu m...
