Let's pretend...

2.10

*Pohled Harry*

"Zayne, přestaň se mě otravovat! Brzo ji poznáš a strávíš s ní večer." Zavčel jsem na jednoho ze svých nejlepších kamarádů, který mi slíbil, že dnes pohlídá dceru Lottie. "Fajn, já jen, že si nedokážu představit, jak by mohla vypadat malá Charlotte skřížená bůh ví s kým. Promiň, že z toho nejsem tak odvařený jako ty." Ironie z něj jen sršela a já měl co dělat, abych mu neřekl, že malá se Lottie vlastně ani nepodobá. "Lottie?" zakřičel jsem do bytu, když jsem odemkl a nechal i Zayna, aby vstoupil. "Jsi doma zlato?" zul jsem si boty a šel více do bytu. Něco zde bylo jinak. "Tak kde je máš?" zeptal se a já se zastavil na místě. "Chybí tu fotka," pošeptal jsem a rychle šel do naší, tedy její, ložnice, "je pryč," zašeptal jsem znovu a sedl si na postel. Moje myšlenky mi nutili dívat se na jedno a to samé místo pořád dokola s nadějí, že se tam oběví. Nic, místo toho se tam oběvil Zayn. 'Vážně výhra.' 

"Notak Harry, přestaň už brečet. Proč by měla důvod utíkat?" zeptal se mě a já se ještě víc rozbrečel. Normálně jsem kvůli ni brečel jak malý kluk, který si rozbil kolena. "Chtěl jsem ji dnes požádat, aby se ke mě nastěhovala. Do mého domu, který už je opravený." Ještě víc jsem objal polštář, který mi byl následně vytrhnut Louisem. "Kámo, seber se." Promluvil Niall a zase si něco strčil do pusy. Opatrně jsem rukou sáhl do kapsy a dal Louisovi hranatou krabičku do ruky. "Oh, Harry. Ano, vezmu si tě moc rád." Promluvil po chvíli ticha a já se nezmohl na nic jiného, než abych vyběhl z bytu a následně z domu.

*Pohled Charlotte*

Jak jsem řekla, tak jsem i udělala. U mého kamaráda, právníka, jsem podala žádost o zrušení osvojení a následně se vydala do domu, kde je Katie. Chovala jsem se k ni jako by to stále byla moje dcera a jen čekala, kdy přijde Molly, protože jsem věděla, že přijde. 

Neuběhlo ani 30 minut a někdo zazvonil u dveří. Mike, jako majitel domu, šel otevřít a po chvíli přišel s Molly v závěsu. "Ahoj," opatrně mě pozdravila a já ji jen pokynula. "Katie, pojď někoho ti představím." Usmála jsem se na ni a ona vstala na své, lehce buclaté, nožičky. "Je nádherná," zašeptala Molly a dojatě si utřela slzu. "To asi nebude moje zásluha," pokrčila jsem ramena a přičupla si ke Katie. "Pamatuješ si, jak jsem říkala, že pojedeme domů za maminkou?" zeptala jsem se ji a dala ji neposedný pramen z ofinky zpět do sponky. Pouze přikývla a objala mě. "To je ona, tvoje maminka." Usmála jsem se na ni, jak nejvíce jsem mohla, ale i tak mi z oka vytekla jediná slza z oka, kterou mi utřela ona sama. "Ty jsi moje maminka." Zamřačila se tak jak umí jen ona a tím mě donutila se usmát. "Ne zlatíčko, já jsem tvoje teta." Mrkla jsem na ni a ona se zamračila snad ještě víc. "Jako Mike?" - "Jako Mike," přitakala jsem a ona mě objala tak těsně jak svými ručičkami dokázala. "Mám tě ráda," zašišlala mi do krku a poté opatrně přistoupila k Molly. Nechala jsem jim volný prostor a šla do svého kufru zbalit věci, které jsem zde před tím nechala z důvodu nevhodnosti do počasí - kraťasy, tílka, šaty, sukně...

Molly tu dnes zůstává přes noc a mě za dvě a půl hodiny odlétá letadlo do LA - na místo, kde jsem chtěla vždy bydlet, ale z nějakých důvodů jsem nemohla. Loučení nebylo tak těžké jak jsem si myslela. Bylo těžší. O hodně. S Molly. S Katerinou. S Mikem. S Edwardem. Se všemi, protože nyní je to naposledy, kdy mě vidí. Ani na soud nepřijedu. Nemůžu.

Seděla jsem v letadle u okýnka a pozarovala mraky, nad kterými jsme letěli. Vedle mě bylo místo, což byla moje jediná záchrana, protože mě vážně nebyvilo všem vysvětlovat, co mi je - stačila mi letuška. 

*Los Angeles International Airport - LAX*

Z letadla jsem vystoupila pravou nohou a ihned se vydala i s kufrem k nejbližšímu hotelu, ze kterého jsem měla v plánu vše vyřizovat. Byt nebude tak těžké najít, horší to bude s prací. Vím to, už jsem si tím prošla. Bohužel. 

"Dobrý den," pozdravila jsem mladčího muže na recepci a sama se o ni lehce opřela. Střídat časová pásma rozhodně není žádna legrace. "Dobrý den, co můžu pro tak krásnou slečnu udělat?" zeptal se mě a hezky se usmál. Měl opravdu hezký úsměv, ale na ten Harryho neměl. STOP! Nemůžu na něj myslet. "Prosila bych si jeden pokoj, zhruba na dva dny." Také jsem se na něj usmála, ale myslím, že to byl spíš škleb. "Na koho ten pokoj mám napsat?" zeptal se, ale oči neodtrhl od počítače. "Charlotte Sophia O'Dell," ihned si to zapsal, dal mi klíče a já ho ihned opustila.

*Pohled Harry*

Je to už několik hodin, co chodím po Londýně. Ani pořádně nevím, kde jsem. Nebaví mě to, proto zacházím do prvního baru, na který jsem nerazil a ihned si to zamířil k baru. Ignoroval jsem všechny pohledy, které byly vysílány mým směrem, ignoroval jsem i pach, který tu byl. Prostě jsem chtěl jen přepít tu bolest. Objednal jsem si pro začátek čtyři pohárky vodky a pivo. Vše jsem to do sebe kopnul a zapil pivem. Ihned jsem si objednal další, které následovaly další a poté další. Po nějaké době jsem už nevěděl, kolik jsem toho vypil jen jsem seděl s hlavou opřenou o bar a mumlal jsem jméno Lottie.

*Pohled Charlotte*

Vzbudilo mě zvonění mého telefonu, který jsem si ještě nepořídila nový. Naštvaně jsem pro něj šáhla a křikla do něj mé jméno. Z druhý strany se ozval hlas cizího muže a v pozadí byl slyšet Harryho hlas, opilý a unavený hlas. "Slečno? Přijdete si pro něj?" zeptal se znovu, jelikož jsem mu neodpověděla. "Bohužel nemůžu, ale pošlu vám číslo na někoho, kdo si pro něj přijde." Promluvila jsem skrz slzy, které mi stékaly z očí a hovor položila. Ihned jsem naťukala do SMS číslo na Louise a raději i na Toma a odeslala ji na číslo, které mi před tím volalo. Nebylo Harryho, to jsem si bohužel pamatovala. Znovu jsem se zahrabala do peřin a snažila se usnout. Bohužel.  Znovu jsem se podívala na mobil, abych zjistila kolik je hodin. 1:05 pm. Vylezla jsem z postele, vysprchovala se, oblekla a chystala se jít podívat se po nějakém bytě. Nutně jsem ho potřebovala. Na recepci jsem mávla na kluka a ihned vyběhla na ulici. 

Chvíli jsem jen tak bloudila po městě, než jsem uviděla krásný mrakodrap. Ten samý mrakodrap, který byl i na internetových stránkách, do kterých jsem kokala, když jsem byla v kavárně. Ihned jsem na mobilu otevřela stránku, kterou jsem před necelou půl hodinu zavřela a vytočila číslo, které tam bylo. 

"Dobře, ještě to podepište zde, slečno O'Dell, tak a můžete se nastěhovat." Usmála se na mě straší žena, která byla ochotná se se mnou sejít ihned. Přes můj telefon jsem ji ihned převedla peníze, které po mě chtěla. Jelikož byl byt v posledním patře, nikdo ho nechtěl a byl opravdu levný. Rozloučily jsme se spolu a ona odešla. Ještě jsem chvíli jsem tam seděla, než mi padl do oka další inzerát, hledají maskérku na focení photoshootů. Opět jsem vytáhla telefon a zavolala na číslo, které tam bylo. Nevím, co je to za štěstí, ale zatím se mi líbí....

Nová část, kterou jsem včera vážně už nestíhala napsat. Omlovám se za to všem, kteří na ni čekaly.
Překvapení, Lottie má byt a možná bude mít i práci. Surprise! Ale s Harrym to vypadá bledě, chudák.
Omlouvám se za každou chybu, kterou v textu najdete.
1+ komentář a nějaké vote, prosím pěkně :)

Díky, Dee xx