Let's pretend...

2. 21

Seděla jsem na posteli a stále si četla dokola ty tři slova. Prsten, který mi dal jsem střídavě nasazovala na můj prst a pokladala jej na noční stolek, který zde byl. Několikrát tu byla i sestra a pokaždé na mou otázku, zda je hnědovalý muž stále na chodbě odpověděla ano. Čekal. Čekal na to, jak se rozhodnu. 

Chtěla jsem říct ano, ale poté se mi v hlavě objevila skutečnost, že mě vlastně podvedl.

Dveře se otevřely a do pokoje vztoupila sestra, ta samá jako již několikrát dnes. "Ano, slečno O'Dell, stále je na chodbě," promluvila s úsměvem, když jsem se na Harryho chtěla zeptat. "Prosím, řeknete mu, aby za mnou přišel?" zeptala jsem se nadějně a ona s úsměvem, který značil úlevu přikývla.

Dveře se opět otevřely a do pokoje vztoupil muž, kterého miluju a to mi ubližuje. On mi ubližuje. Ne fyzicky. Psychicky. 

"Ahoj," pozdravil, když dosedl na židli. Stále jsem si hrála s prstenem a nakonec jsem ho nechala ve své dlani. "Ahoj," také jsem ho pozdravila a chytila jsem jeho ruku, abych m u vrátila prsten do dlaně. Smutně se na mě podíval a já nevěděla, co teď. 

"Harry," zašeptala jsem a na chvíli jsem zavřela obě oči. "Nemůžu si tě vzít." Otevřela jsem oči a podívala se na jeho jindy veselý običej. Nyní ne. Nyní byl plný bolesti, ztráty a zklamání. Zklamání mnou, zlamáním z odpovědi. 

"Ale já tě miluju." Snažil se argumentovat, ale neuvědomoval si, že já jsem se již rozhodla. "Je mi líto," zašeptala jsem a sledovala, jak se jeho vysoká postava dostává z mého pokoje.

*Pohled Harry*

Odmítla mou žádnost. Odmítla moje slova. Odmítla mě. Bolest, která se rozšiřovala v mém těle byla nesnesilná, ale říkala mi, že jsem stále naživu. I když jsem nechtěl být. 

Vím, že jsem ji ublížil, ale ona mě taky. Několikrát. Již od prvního dne, kdy jsme se podkali si pouze ubližujeme. O čem potom náš vztah je? Chtěl jsem ji nenávidět, tak strašně moc. Ale kdykoliv jsem slyšel její hlas, smích, jméno nebo jsem ji pouze spatřil, bylo to jako bych se znovu a znovu do ni zamiloval.

V ruce jsem stále svíral prsten, který jsem ji koupil a kterým jsem ji chtěl požádat, aby se mnou strávila zbytek života, a procházel jsem chodbou nemocnice, abych dostal domů anebo do nějakého baru, hospody. Kamkoliv, kde by mi nalili nějaký alkohol. Silný alkohol.

Seděl jsem na baru a házel do sebe již několikátého panáka. Celou tu dobu jsem ignoroval hovory od Louise, který se mi snažil dovolat a snažil jsem si vyhlídnout nějakou dívku, se kterou dnes strávím, když Bůh dá, noc. Zatím bez úspěchu, protože žádná nebyla jako Lottie.

"Konečně," promluvil jsem, zvedl jsem své tělo ze židle a vydal jsem se k dívce, která byla přesně jako moje Lottie. Měla na sobě černé přiléhavé kalhoty a tričko. Obyčejné, ale zároveň sexy. Přesně jako Lottie. "Ahoj kočko," pokusil jsem se na ni mrknout, ale místo toho jsem zavřel obě oči. "Bože, květáku, ty ses zřídil." Slyšel jsem její hlas. I hlas měly podobný a volaly mě stejně hloupou přezdívkou. "Jde tančit?" zeptal jsem se a ona mě chytla za ruku. Kdybych nevěděl, že je moje Charlotte v nemocici, nevěřil bych, že toto stvoření není ona. Byla ji ve všem, co udělala, řekla tak moc podobná, že se tomu nedalo věřit. Místo toho, abychom se rozešli směrem k místu, kde všichni tancovali, šli jsme ven. 

"Kam jdeme, kočko?" zeptal jsem se, když jsme stále někam šli. "Domů," zapřadla. "Jdeš na to rychle. Vrr.. To se mi líbí," říkal jsem ji do ucha a snažil jsem se s ní udržet krok. Šlo to těžce, jako by nic nepila.

Dívka, jejíž jméno stále nevím, ale je podobná Charlotte, která láme srdce, mě položila na postel a začala mi zouvat boty a následně se mi pokusila rozepnout knoflík u kalhot. "Ty rozhodně neztrácíš čas." Zasmál jsem se a lehce jsem nadzvedl pánev a ona mi svlékla kalhoty a následně i moje tričko. Potom přišlo, ale něco, co ani můj opilý mozek nečekal. Přikryla mě dekou, dala mi pusu na čelo a odešla. ODEŠLA! Chápete to? Tak tímto, dámy a pánové, skončil sexuální život Harryho Stylese. 

Ráno...

Vzbudil jsem se na silnou bolest hlavy s pocitem, že si nepamatuji, jak jsem se dostal do mé poslete a jak se stalo to, že mám na sobě pouze boxerky. Opatrně jsem vstal z postele a následně se vydal do jídelny, abych se něčeho najedl. 

Za stolem jsem viděl sedět Lottie, což mě překvapilo. Jedla jablko a listovala nějakým časopisem. To nebylo tak zarážející, jako fakt, že je zde a ne v nemocnici.

"Ahoj," pozdravil jsem ji a ona ke mě zvedla zrak.  "Nazdar," odpověděla, postavila se a někam odešla. Co jsem zase udělal?

Opravdu krátká část, já vím, a omlouvám se vám za to. Opravdu ano!
Zítra, když bude mít lucky day, přidám další a delší část. Oops, ono to je už vlasně dnes ;)
Prosila bych si nějaké vote, kdyby bylo možno :)
Nevím, jestli to někdo z vás zaregistroval, ale žačala jsem psát nový příběh, který najdete na mém profilu -> Who's next? <- a byla bych moc ráda, kdyby jste si ho také přečetli :)
Omlouvám se za chyby :)

Díky, Dee xx