Let's pretend...

2.6

"Harry," zašeptala jsem a připadalo mi, jako bych právě prožívala déjà vu. "Co tady děláš?" zeptala jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo. Místo toho jsem cítila jeho hebké rty na těch mých. Stejně tak, jako tomu bylo již několikrát před tím, ale zároveň to bylo jiné. Bylo to plné něčeho, co jsme oba ztratili naší vinnou. Překvapením jsem nespolupracovala, ale když mi došlo, co se skutečně děje tak jsem si jednu ruku zapletla do jeho vlasů a přitáhla si k sobě ještě blíž. Po chvíli si jeho jazyk žádal o přístup do mých úst. Na nic jsem nečekala a vstup mu umožnila. Ještě chvíli jsme se takto líbali, že jsem ucítila jeho ruce na svých stehnách. Téměř automaticky jsem své nohy omotala okolo jeho útlého pasu a nechala ho ať si se mnou dělá, co chce - jednou nohou zavřel dveře a rozešel se se mnou v náručí do útrub mého bytu. Jeho byt nejspíš vypadá podobně, jelikož ihned věděl, kde mám pokoj. Zavřel na námi dveře, zamknul dveře a vrátil se zpět ke mě. Slov nebyla potřeba. Oba jsme věděli, co chceme a co nyní potřebujeme. Jeden druhého. 

Znovu mě hladově políbil a jeho svalnaté ruce uchopily lem mého trička, které po chvíli začal vytahovat směrem vzhůru a nesledně ho upustil k našim nohoum. Jeho oči stále byly zabodnuté do těch mých a nevypadaly, že by se rozhodly změnit působení. Políbila jsem ho. Byla jsem to já, kdo někoho tentokrát políbil. Po chvíli ani jeho tričko na něm nezůstalo, ale já nebyla natolik silná, abych se mu stále dívala do očí. Jeho tetování upoutali mou pozornost, ale nejvíce jedno nepatrné, které měm těsně pod klíční kostí. Lott. Nejprve jsem po něm přejela prsty a poté jsem ho zlehka políbila. 

Ani nevím, jak se to stalo a už jsme oba leželi nazí v mé posteli a dívali se jeden druhému do očí. Harryho tělo se vznášelo nad tím mým a já se musela usmát. Jeho oči ke mě vyslali nevyslovenou otázku a já pouze přikývla. Nevěděla jsem, jestli toho nebudu později litovat, ale teď jsem ho chtěla. Teď jsem ho potřebovala, protože ho miluji. Stále. Harry udělal těméř neviditelný pohyb a svým údem se zapřel o můj vchod. Jeho oči mě stále pozorovaly a když se do mě dostal až po kořen lehce se přivřeli stejně jako mé. Bylo to jiné, než cokoliv jsem před tím zažila. Bylo to lepší, než všechno ostatní. Harry přirážel a my oba tiše vzdychali. Oba jsme si uvědomovali přítomnost třetí osoby, na kterou jsme ale později zapomněli. Byl to nezapomenutelný zážitek.

Leželi jsme oba v mé posteli, já s hlavou na Harryo hrudi, a jen si užívali klidu. Dveře jsme již odemkli a oblékli si spodní prádlo, kdyby se moje dcera vzbudila. Měla jsem pouze kalhotky a Harryho tričko, které mě téměř donutil obléct si.

"Není to moje dcera." Promluvila jsem z ničeho nic, čímž jsem přerušila ticho, které v pokoji panovalo. Cítila jsem, jak se napl a následně se posadil. "Není?" zeptal se a na jeho čele se vytvořila vráska. "Mám ji osvojenou. Stále nemůžu mít děti." Zašeptala jsem stydlivě. Styděla jsem se za to, že nemůžu mít děti jako každá žena. "Lottie," zašeptal a ihned mě objal. "Miluju tě." Díval se mi do očí, když tu větu vyslovil a já poprvé cítila, že mu ji mohu na 100% věřit. "Já miluju tebe," šeptla jsem a následně ho políbila. 

"Mami," otevřely se dveře a dovnitř vešla moje rozcuchaná princezna. Stále jsme s Harrym leželi v posteli a prostě se jen mazlili. Ani jeden z nás nikam nechvátal. Prostě jsme si užívali jeden druhého. "Pojď k nám, zlato." Oslovil ji Harry a ona k němu ihned přiběhla. Vypadali tak sladce, že jsem se musela natáhnout pro můj telefon a vyfotit si je. S popiskem: "My loves <3 x" jsem fototgrafii sdílela na Instragramu, než jsem mobil opět uložila na noční stolek a zadívala se na ně. "Mami?" zatahala mě za ruku Katie a přelezla si na můj klín. "Ano?" usmála jsem se na ni. Vrátila bych se zpět do Londýna, kdybych ji neměla? Asi ne! "Může být Harry můj tatínek?" zeptala se a pohledem stále vysela na mě. "To se musíš zeptat jeho," mrkla jsem na ni a následně se podívala na Harryho, který měl na tváři ten největší úsměv, který jsem na něm, kdy viděla. Ale zároveň jsem v jeho očích viděla něco, co se podobalo dojetí. "Může," zašeptal a dlouze nás objal.

"Nepůjdeme se projít?" zeptala jsem se, když jsme jedli všichni tři svačinu. Venku bylo krásně, což se v Londýně moc často nestávalo a já si to chtěla užít. Malá ihned souhlasila, ale Harry se stále jen koukal na mě. "Harry?" zeptala jsem se ho po chvíli, kdy mi to už bylo divné. 

"Katie, jdi se obléknout." Řekla jsem ji, když dojedla. Byla zvyklá se sama oblékat, když to nezahrnovalo punčocháče. "Co se děje, Harry?" zeptala jsem se ho a přešla k němu. Jeho ruce si mě ihned stáhli na svůj klín a hlavu si opřel o mé rameno. "Já jsem teď prakticky táta." Zašeptal a dal mi pusu na bradu. "Jsi," taky jsem zašeptala. "Nejsem na to moc mladý?" rozesmál se čímž rozesmál i mě. "Nejsem moc mladá na to být máma?" zeptala jsem se ho a on mě políbil. Každý polibek byl něčím jiný, ale zároveň stejný. 

Opatrně jsem se zvedla z Harryho a šla jsem skontrolovat Katie, která si určitě nevěděla rady s kalhoty jako vždy. "Můžeme?" zeptala jsem se, když jsem spolu s ní přišla do obýváku, kde už na nás čekal Harry. Ten s úsměvem přikývl a všichni tři jsme vyšli z domu a nasedli do auta. Harry trval na tom, že v autě dojedeme k parku a potom se půjdeme projít. Bylo to pro nás bezpečnější. Vlastně měl pravdu. 

Chvíli jsme se procházeli než Katie zamířila na prolejzky a Harry mi řekl, že si něco musí zařídit, proto jsem se posadila na lavičku a sledovala malou ďáblici, která si hrála s otrochu větší holčičkou, která mi připomínala malou Lux. Kolik té dnes vlastně je? 4? 5? Nevím.. 

Koukala jsem s úsměvem na ty dvě, když se mi před očima objevila nádherná rudá růže. Ihned jsem si ji vzala do ruky, přivoněla k ní a otočila se na člověka, který mi ji dal. Samozřejmě to byl Harry. Se smíchem si ke mě přisedl, omotal mi ruku okolo mého pasu a políbil mě do vlasů. "Nad čím si přemýšlela?" zeptal se po chvíli ticha. "Nad Lux," přiznala jsem, "kolik už jí je?" svůj zrak jsem přesunula na něj a on se zamyslel. "Pět," odpověděl a rukou ukázal k místu, kde bylo moje, tedy naše, dcera. "Támdle je," přiznal a já jsem se usmála. "Nebyla jsem si tím jistá." Odvětila jsem a dál to neřešila.

Po chvíli k nám přiběhly obě děvčata čímž upoutali pozornost ženy sedící dvě lavičky od nás. "Lux," křikla na ni a tím na sebe připevnila můj pohled. "Je to Lou?" zeptala jsem se Harryho, který se živě bavil s obouma dívkami. "Oh, to jsi ty Harry." Zamumlala, ale její oči stále sledovaly mě. "Ehm, Harry?" zeptala se a pohledem kmitla z něho na mě. "Lou, s Lottie se jistě znáš." Pronesl a snažil se zadržet smích. 

Další část, i když by neměla být. Tak co, jste rády, že jsou spolu a Harry ví pravdu o Katie? Já ani nevím, proč jsem to tak udělala, když jsem to tak původně nechtěla. 
Omlouvám se za chyby ;)
2+ komentáře (za tu předchozí část) a nějaké to vote si prosím :)

Díky, Dee xx