"Cože? Jak si to jako představuješ? To ti nic neříká slovo 'kondom'?" zuřil, zuřil mnohem víc, než kdy dřív. "A co s tím máš společného ty?" křikl na mě a já jsem se ho vyloženě bála. Nikdy tolik nekřičel, i když jsem domů přišla opilá anebo jsem experimentovala s jinými látkami. "Jsem máma," pokrčila jsem hostejně rameny a stiskla jsem Harryho ruku. Normálně jsem se bála svého strýce! "Ale to nic nevysvětluje!" hnusně zakřičel a postavil se ze židle, na které seděl. "Vysvětluje, když se jedná o jedno a to samé dítě!" taky jsem zakřičela, čímž jsem oba muže v místnosti překvapila.
"Takže, mi to vysvětlete ještě jednou, protože todle vážně nechápu! Jak si můžete osvojit dítě ze dne na den, když tvoje osvojení téměř nevyšlo?" jeho hlas byl stále hluboký, ale zároveň plný nečeho, co jsem neznala. "Cože?" vykřikla jsem, když mi došlo, co se stalo. "Já jsem adoptovaná?" znovu jsem zakřičela, ale nečekala jsem na jeho odpověď. Vždy mi vrtalo hlavou, proč si nejsem s mýma rodičema podobná, ale nikdy jsem to nezkoumala. Nebyl k tomu důvod. Prudce jsem se zvedla ze židle, na které jsem seděla a rychle vyběhla z místnosti. Nezajímalo mě, že nevím, kam jít nebo to, že jsem svou kabelku nechala v místnosti s osobou, kterou miluji a s osobou, která měla být moje rodina. Měla, ale není.
Seděla jsem na té samé lavičce, jako včera, když jsme potkali Lou. Seděla jsem, koukala na prolejzky a plakala. Vím, že jsem s mámou, nebo alespoň tou osobou, neměla poslední dobou dobrý vztah, ale měla jsem ji ráda. Mohla mi říct, že není moje máma. Aspoň by to tolik nebolelo. A táta? Byl pro mě jako nejlepší kamarád a na něj se tolik ani nezlobím, protože nevím zda by mi to řekl, nebo ne. Vzlyk opustil mé rty a to mě přinutilo si nohy přitáhnout ještě blíž k tělu. Nechtěla jsem nikoho vidět, s nikým mluvit, neexistovat. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že já dělám to samé - nahrazuji rodiče.
Odemykala jsem dveře náhradním klíčem a následně je otevřela. Slzy mi stále ztékaly po tvářích, ale už jich nebylo tolik. Dveře jsem za sebou zavřela a zády se po nich svezla. Byla jsem vyčerpaná z celého dne, že jsem to viděla tak, že u dveří jsem i schopna usnout, kdyby mě neprobral jeho hlas. "Ne, já jen nevím, kde by mohla být. Hledal jsem ji všude! Ne, malou má Tom. Nekřič na mě, Zayne! Já ji miluju, proto ji hledám!" Opatrně jsem se znovu vyškrábala na své nohy a v tu samou chvíli jsem ho slyšela popotáhnout. Přinutila jsem své nohy k pohybu a došla jsem až k němu. Když mě zahlédl zůstal na mě koukat a já mu ihned vpadla do náruče. "Promiň mi, že jsem utekla." Zašeptala jsem a své rty přitiskla na jeho bradu. Víš jsem nedosáhla.
Ležela jsem Harrymu na hrudi a poslouchala jeho hlas, který mi zpíval mojí oblíbenou písničku. Oči se mi sami zavírali, ale já i přes únavu jsem mu pevně svírala jeho ruku. Milovala jsem ho.
"Lottie," zašeptal hlas u mé hlavy. "Lottie, probuď se." Pouze jsem něco zavrčela a deku si přitiskla blíže k tělu. Harry se tlumeně zasmál a začal mi klást polibky všude, kam mu to moje deka dovolila. S úsměvem jsem se převalila na záda a on mi automaticky stáhl deku. "Musíme vstávat," zašeptal a jeho rty dále putovaly po mém těle. "Asi bychom měli," tlumeně jsem promluvila a zalapala po dechu, když mi jeho zuby stiskly citlivou kůži na mém krku. Moje ruka vystřelila k jeho vlasům do kterých jsem jim zapletla a následně si ho přitiskla ke svým rtům. "Vážně - musíme - jít." Mluvil mezi polibky a já si ho od sebe odtáhla. "Cože?" zeptala jsem se se smíchem čímž jsem rozesmála jeho. "Volal mi právník," pusa na tvář, "chce se se mnou sejít," pusa na druhou tvář, "a tebe mám vzít sebou." Polibek na rty. Opět jse si ho od sebe otáhla a zamračila se na něj. "Cože?" obočí mi jisto jistě vyskočilo až někam do výšin a já se lépe posadila. "Nevím, co nám chce, jen řekl, že mám přijít a že ty musíš přijít se mnou. Vím já, co mi chce." Usmál se a znovu chtěl přilepit své rty na ty mé, ale já ho stopla, protože jsem chtěla vědět o mé, tedy naší, dceři a zároveň kolik je hodin.
"Dobrý den," pozdravila jsem Harryho právníka a mě nenámého muže. Oba muži mě i Harryho také pozdravili a ukázali nám ať se posadíme na gauč. Dobře, to bylo divné. "Slečno O'Dell, nejprve se vás na něco musíme zeptat," promluvil mě neznámý muž a ihned pokračoval, "proč jste Katerinu dostala do péče vy, když se o to ucházel i, již zesnulé Moly, bratr?" zeptal se a já vykulila své oči. Cože udělal? "Nevím. Možná pro to, že jsem s Molly tráviila její poslední dny a protože ona do své poslední vůle zapsala, že si přeje abych se o ni starala já." Pokrčila jsem rameny a on přikývl. "Ale stejně nemůžeme jinak," promluvil k němu Harryho právník a on opět přikývl. "Tak jim to řekni, já už musím jít." Zapnul si své sako a otočil se na nás, "Těšilo mě. Pane Stylesy, slečno O'Dell." Usmál se a odešel. "Co se děje?" zeptal se Harry otázku, která vrtala v hlavě i mě. "Jestli skutečně chcete být uznám jako otec Kateriny, tak musíme oba podstoupit jednu věc." Usmál se na mě, nadechl se a pokračovat. "Musíte se vzít."
Nová část! Zajímá to vůbec někoho nebo jen mě přijde, že píšu kraviny?
1+ komentář a nějaké to vote, prosím pěkně :)
Omlouvám se za chyby :)
Díky, Dee xx
ČTEŠ
Let's pretend...
Fanfiction"Cože? S ním?" vykřikla jsem zděšeně, když jsem ho viděla. "Tome, to mi nemůžeš udělat! Já myslela, že jsme přátelé!" byla jsem vyděšená a naštvaná. "No tak, Charotte. Vždyť je to jen na půl roku." - "Vždyť se nesnášíme, děláme si naschvál a já mu m...
