Let's pretend...

5.

Seděla jsem na pohovce s hrnkem horkého čaje v ruce a dívala se na dveře, které nebyly zavřené, takže jsem slyšela vše, co se dělo na chodbě. Vše jsem ignorovala a dál přemýšlela. "Klid, já s ní promluvím! Přestaň, Harolde!" slyšela jsem ženský hlas a já si jen povzdychla. Zase po mě buou chtít moudra a zároveň se budu utápět v minulosti. "Ahoj Lottie," pronesla Lou, která si ke mě přisedla s hrnečkem plným kávy. "Ahoj," pronesla jsem a trošku si upila svého oblíbeného černého čaje s citrónem. "Lottie, nechci chodit okolo horké kaše tak se zeptám na rovinu. Trápí tě něco? Od té doby, co chodíš s Harrym jsi jiná, jsi smutná." Během svého proslovu odložila svou kávu na stůl a já její pohyb zopakovala. "Jsem v pořádku," zalhala jsem a znovu se zadívala na jeden bod. "Dobře, ale kdyby něco, víš že jsem tu pro tebe, že ano?" lehce mě pohladila po paži a povzbudivě se usmála. Byla tak krásná, milá a pozorná, že mi bylo líto jaká na mě byla moje máma. Ani nevím, jak se to stalo, ale pevně jsem ji k sobě tiskla a slzy nechala volně stékat po mé tváři. 

"Neboj, já to nikomu neřeknu. Ale myslím si, že by jsi tam neměla jezdit. Jenom tě to ničí." Hlavu jsem měla položenou na Louiiných stehnech a ona se mi hrabala ve vlasech. Řekla jsem ji vše od mého patnáctého roku života, který byl zlomový. "Ale co když mě bude ještě víc ničit to, že nikam nepojedu?" zeptala jsem se tišeji a znovu zavřela oči. Lou mi začala něco povídat, ale já se nechala unášet klidem a pomalu jsem usínala. 

"Lottie, prosím, vstávej!" šeptal mi někdo u ucha a já pomalu otevřela mé těžké oči. "Co se děje mami?" zeptala jsem se a opatrně jsem se posadila. "Musím ti něco říct." Pronesla a vydala se z pokoje pryč. Pomalu jsem ji následovala do obýváku a tam se posadila na gauč a přikryla své tělo dekou, která byla tátova. "Povídej," vyzvala jsem ji a odkašlala si. "Táta měl autonehodu." Řekla bez známky citu v hlase, což mé oči přinutilo ještě větší tvorbě slz, než samotná zpráva. Věděla jsem, že jim to poslední dobou neklape, ale až tak, že ji nebude ani mrzet, že měl její muž autonehodu? "Jak mu je?" zeptala jsem se rozklepaným hlasem a setřela jsem první neposednou slzu, která mi vytekla z oka. "Zemřel. Co si dáme k obědu?" chladně se otočila na patě a mířila si to směrem do kuchyně. "Cože? Jak můžeš být tak chladná?" posledním hlasem jsem na ni zakřičela a ona se v pohybu zastavila. "Já? To kvůli tobě je mrtvý! Celý život jsem tě snášela jenom kvůli němu a on teď kvůli tobě přišel o život! Nesnáším tě, rozumíš? Nesnáším! Měla jsi místo něj umřít ty!" zakřičela na mě a odešla.

"Lottie? Lottie?" slyšela jsem opakovaně svůj hlas a proto jsem otevřela oči. U mé hlavy klečel Tom a Harry. Oba měli ve tváři strach, což donutilo i mě se bát. "Oh Lottie, jsi v pořádku? Strašně si křičela a plakala." Tom si mě ihned vtáhl do svého obětí a hladil mě po vlasech. "Ona měla pravdu." Řekla jsem a ještě víc se rozbrečela. "Kdo?" - "Máma." Ještě víc jsem se rozbrečela a nechala ho, aby si mě k sobě tiskl v náručí. "Neměla, slyšíš? Byla to nehoda! Ty ani on jste za to nemohli." Snažil se mě povzbudit, ale moc mu to nešlo. "Byla to moje chyba! Celý život mi říkal, abych se teple oblékala, takže to byla moje chyba." Pořád jsem si mlela svoje a snažila jsem se ignorovat vše, co mi říkal on anebo Lou, která už za prvé o všem věděla a za druhé si všimla, že se něco děje. "Lottie, měla by jsi nám věřit." Pronesla po chvíli ticha a tím na sebe upoutala všechny pohledy. "A taky by jsi tam neměla jezdit. Aspoň ne sama." Dodala a Tom významě přikývl. 

Koncert právě skončil a my se opět snažili projít do busu. "Kde je Michelle a Niall?" vypadlo ze mě, když jsem ani jednoho z nich neviděla. "Nevím," šeptl Harry a dál si mě k sobě tisk. V buse jsme se všichni posadili na guač k televizi a pustili jsme si jeden z hororů, které tu kluci měli. Asi ve první čtvrtině přišel Niall i s Michelle a také se k nám přidali. Film po nějaké chvíli skončil a mi se rozhodli, že si budeme jen povídat, proto jsme se usadili do kruhu, aby jsme na sebe viděli. "Tak a teď mám jednu otázku," pronesla jsem při pohledu na Michelle, která seděla naproti mě. "Ano?" zeptali se asi tři lidi. "Michelle, kdo ti udělal ten boží cucflek?" zeptala jsem se a ona zrudla ve tváři. Rychle jsem pohledem kmitla k Niallovi, který vypadal naprosto stejně. "Bože," zjíkla jsem a rukama jsem si zakryla pusu. "Kdy?" další otázka padla, ale já nebyla ta, která ji položila. "Včera?" zeptala se Michelle jako by si tím nebyla jistá, ale potom nezaujatě pohodila rameny. 

"Fajn, děcka!" tleskla jsem si do dlaní a pohled namířila na ostatní osoby. "Pojďme si něco zahrát! Já nevím, flašku, aktivity nebo cokoliv." Znudění mého hlasu bylo maximální a nadšení zbylých osob taky. "Flaška!" zaječel Louis a už se někam hnal..

Nezáživná, trapná a další přirovnání, které mě napadají, ale vy tam určitě najdete něco skvělé, protože jste nejlepší! Dále vám děkuji za předchozí Vote a komenty, které se tam objevili. Ps: Omlouvám se, že mi to trvalo a za chyby :)

Mám vás ráda :) Díky, Dee xx