Let's pretend...

2.26

*Pohled Harry*

Seděl jsem na židli a sledoval jsem doktora, kterého jsem znal z doby, co Lottie oděšla. Občas byl v nemocnici a vzal za mého doktora službu. Neměl jsem problém věřit mu. "Co se děje Harry?" zeptal se jemně. Vždy se ke mě choval, jako bych byl porcelánová panna, co se při zvuku rozbije. Vadilo mi to, ale zároveň jsem byl rád. "Chybí mi," řekl jsem po pravdě. I přes to, že byla ve stejné budově, i přes to, že čekala moje dítě, i přes to mi chyběla. "Už to není jako kdysi. Přijde mi, jakoby byl náš vztah chyba. Už od samého začátku." Hluboka jsem se nadechl a podíval jsem se na své ruce. "Neměla otěhotnět," zašeptal jsem po chvíli a on si něco zapisoval.

Nevím, jak dlouho jsem u něj ještě byl, ale poté jsem byl připraven vydat se za Lottie. Jakmile jsem vztoupil do jejího pokoje, viděl jsem pouze ji a Louise. Nikdo jiný tu nebyl. Ani Eleanor. "Ahoj," zašeptal jsem a posadil jsem se na židli, která byla dál od poslete. "Tak já už půjdu a děkuju. Rád to přijmu," usmál se na ni Louis a odešel. Nevěděl jsem o co šlo a bylo mi to i fuk. "Jsem ráda, že jsi tu." Řekla, když se zavřely dveře. "Jsem tu kvůli tomu malému, ne kvůli tobě." Řekl jsem možná trochu hrubě, ale byla to pravda. Zavřela oči a bolestivě se nadechla. Viděl jsem na ni, že ji má slova zraňují, ale ona mě taky zranila. Několikrát a opakovaně. "Má se dobře," řekla, ale stále měla zavřené oči. Bylo to jako by mě nechtěla vidět. Také jsem se nechtěl vidět. "To jsem rád," zašeptal jsem a potichu se zvedl. Podařilo se mi to a já si přisedl na její postel. Viděl jsem, jak se ji na čele objevila vráska, ale stále neotevřela oči. Zlehka jsem políbil jedno její víčko, následně druhé a směřoval jsem dolů k jejím rtům. Těsně před nimi jsem se zastavil a zvedl jsem své oči do výšky těch jejích, zavřených. Opatrně jsem ji položil dlaň na tvář a palcem jsem ji pohladil. "Otevři oči Lottie," zašeptal jsem a ona tak velice pomalu udělala. "Miluju tě, tak moc." Stále jsem ji koukal do očí a viděl jsem, jak se ji oči zalily slzami. Ještě blíže jsem se k ni přisunul a následně jsem spojil naše rty. Jen na chvíli a poté jsem se odtáhl. "Neodtahuj se," zašeptala a já jsem své rty k těm jejím znovu přitiskl.

"Bolelo mě, že jsem odešla. Každý odchod mě bolel. Ten první asi nejvíce." Začala mluvit a já jsem ji ještě víc objal. Ležel jsem u ní v posteli a ona měla svou hlavu na mé hrudi. Nevěděl jsem, proč o tom začala mluvit, ale věděl jsem, že je na čase mluvit o našich pocitech. Zvlášť teď, když budeme mít dítě. "Ihned, jakmile jsi mě vyhodil a já ti dopsala dopis, jsem nasedla na vlak a jela jsem do Corku. Nevěděla jsem, kam jinam jít, tak jsem šla k ní. Něvěděla jsem, co mě tak moc na tom bolelo. V Austrálii se to trochu zlepšilo. Na chvíli, ale ano. Potom se ale vše začalo hroutit a nakonec jsem se zhroutila já. Tak moc jsem tě chtěla nenávidět. Šíleně moc, ale nešlo to. Když přišel Mike zakázal mi na tebe myslet, ale stejně jsem na tom byla špatně. Později se to uklidnilo. Byla jsem šťastná, relativně. Vše začínalo být v pohodě, ale potom si se znovu objevil." Cítil jsem, že ji tečou slzy, ale nemohl jsem ji je otřít. Nemohl jsem, protože bych se ji přitom musel podívat do očí a ona bby věděla, že i mě tečou slzy. "V tu noc, když jsme se viděli v kuchyni jsem na tom byla znovu zle. Nemohla jsem si dovolit zhroutit se, už kvůli Katie a taky kvůli tobě. Nechtěla jsem, aby jsi mě viděl na dně, aby jsi viděl, jak si mi ublížil." Popotáhla a já se snažil v klidu nadechnout. "Potom jsme se potkali v Londýně. Nevěděla jsem, zda brečet nebo se smát. Tak moc mě pohled na tebe bolel a zároveň hřál. Ale i přes to jsem musela odejít. Nechtěla jsem o tebe přijít, ale jeho slova byla silnější. Když jsem se znovu vrátila do Londýna a zjistila jsem, že je mezi námi skutečně konec bolelo to. Ale žádný z těch odchodů nebo trápení by mě nikdy nebolel víc, než vědomí, že bych o tebe skutečně přišla." Opatrně zvedla hlavu a podívala se mi do očí. V těch jejích byla spousta slz a spousta ji tekla po tvářích. Chtěl jsem ji je otřít, ale ona byla rychlejší a začala otírat ty mé. "Myslela jsi vážně, že by jsi se odstěhovala, kdybych kvůli tobě nějak zanedbal práci?" zeptal jsem se slabě a ona zakývala hlavou na znak nesouhlasu. "Už bych nebyla schopná tě opustit." Přiznala se a já ji znovu políbil. "To je dobře, protože se turné před půl hodinou zrušilo." Zašeptal jsem, když jsme se otáhli a já se podíval na své hodinky. "Proč?" zeptala se zmateně a roztomile zakrčila ret.

*Pohled Charlotte*

"Protože žena, kterou miluji je těhotná a já ji už nemůžu nechat samotnout." Zašeptal a já mu přitiskla své rty na ty jeho. "Miluju tě," zašeptali jsme najednout a já se usmála a poté jsem se zamračila. "Jsi v pohodě?" zeptal se a já jsem přikývla. "Potřebuju na záchod," zamumlala jsem a on přikývl. Jelikož jsem na pokoji neměla vlastní koupelnu, musela jsem na chodbu. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, rozběhla jsem se směrem k záchodům a vyprázdnila jsem do záchodu můj žaludek.

Stála jsem u umyvadla a vyplachovala si ústa, když se otevřeli dveře a dovnitř vešla mladá sestra. Mohla být stará jako já, možná o pár let starší. Smutně se na mě pousmála a já se ji úsměv pokusila oplatit. Marně. "Pojďte, převezeme vás na pokoj s vlastní koupelnou. Vypadá to, že to pro vás bude lepší." Kývla jsem hllavou a ona mi pomohla se dostat na můj pokoj. Jakmile se otevřeli dveře, Harry se na mě zmateně podíval a následně mě objal. "Bál jsem se o tebe. Dlouho jsi nešla," zamumlal mi do ramene a já jsem ho pohladila po zádech. "Za půl hodiny vás převezeme, Charlotte." Usmála se na mě sestra a já jsem sebou polekaně cukla. Nevěděla jsem, že zde ještě je.

"Neboj se, přijdu zase zítra. Budu v domě mojí babičky," usmál se na mě Hazz a já jsem se zamračila. "Hazz? Ten dům je můj. Já ho od ní koupila. V ten den, kdy jsme se tam potkali." Řekla jsem a on se usmál. "Miluju tě," řekl jen, políbil mě a odešel.

@Foreverinlovewith Happy? Přijde mi to trochu jako červená knihovna :D

Nová část, která vás doufám, aspoň trochu, potěší.
You guys are absolutely incredible! 10112 přečtení! Zbožňuju vás, every single one of you!
Omlouvám se vám za chyby, doufám, že je překousnete.
Vote i komentáře mě potěší. Víte to, že ano?

Zbožňuju vás! <3

Díky, Dee xx