Let's pretend...

7.

"Prosím! Já slibuji, že se vrátím!" skoro jsem klečela na kolenou a přemlouvala mého strýce, aby mou maličkost pustil za mnou mamkou. "Řekl jsem ne," jeho hlas byl hrubý, protože se bál, že se nevrátím. S hlasitým povzdechem jsem před něj uklekla a nadechla se k dalšímu přemlouvání, když do místnosti vrthl Harry a Louis, kteří se smáli a když mě zahlídli začali se smát ještě víc. "Neklečíš před špatnou osobou?" zeptal se Louis a tím donutil Harryho, aby se smál ještě víc. "Harry!" křikla jsem, když jsem dostala nápad. Ihned jsem se zvedla na své nohy a utíkala jsem směrem k němu. Své ruce jsem mu položila okolo krku a svůdně se usmála. "Že pro mě něco uděláš?"

"Nedokážu uvěřit, že jsem se k tomu nechal přemluvit." Mluvil si Harry už asi hodinu pod vousy, ale i tak ochotně řídil a nechal se navigovat mou osobou, protože ještě nepřišel na to, že jsem nejhorší navigátor na světě. "Zatoč do prava a už bychom tam měli být." Na jeho poznámky jsem přestala reagovat téměř po nastartování auta a snažila jsem se je ignorovat. "Fajn, který je to barák?" zeptal se, stáhl okýnka a zpomalil. "Ten žlutý," řekla jsem a snažila se nesmát. Každý druhý dům v této ulici byl žlutý a já si pamatuji, jak mi jako malé trvalo, než jsem se naučila, který dům je náš. "Vlevo!" se smíchem jsem křikla a on se pomalu zajel k domu, který je mojí mamky. Ihned, když vypl motor jsem otevřela dveře a vylezla ven. Než stihl Harry nějak zareagovat tak už jsem zvonila a čekala, než otevře. Sice mám ještě klíče, ale už tu nebydlím. "Hledáte někoho?" zakřičel mužský hlas od vedlejšího domu a já i Harry jsme tam stočili své pohledy. "Lukasi?" zeptala jsem se, když jsem rozeznala osobu, která se opírala do plot. "Kate?" zeptal se a já se zamračila. "Promiň Lottie, nemohl jsem si pomoc!" začal se nahlas smát a já jen s úsměvem protočila oči. "Nesnáším tě," zasmála jsem se a tím ho rozesmála ještě víc. Po chvíli svou maličkost přesunul ke mě a k Harrymu, kterého jsem lehce ignorovala. Já vím, že bych neměla, ale Lukas byl můj první kluk a nebýt toho, že se odstěhoval bychom se možná ani nerozešli. "Mamka je v práci, říkala ať ti to řeknu a že klíč je tam, co byl." Lehce mě objal a dal polibek na tvář. "V pohodě, mám klíče. Jsi za Maurou?" zeptala jsem se a začala jsem v taškách hledat své klíče, než mi s nimi Harry zamával před obličejem. "Děkuji," sladce jsem se na něj usmála a dala jsem mu polibek na tvář.

"Takže, co se změnilo za tu dobu, co jsme se neviděli?" zeptala jsem se, když jsem se pohodlně usadila na Harryho klíně. Chtěla jsem si sednout na gauč vedle Lukase, ale Harry si mě stáhl na svůj klín. "Vlastně nic moc. Mám bratra a sestra se vdala. Jinak se asi nic nezměnilo." Pokrčil rameny a já jsem se pro sebe usmála. "S Henrym?" zeptala jsem se a přemýšlela jsem nad tím, jak byl Hanry zdrcený stejně jako já, když zjistil, že se jeho milá musí odstěhovat. "Jo, nevěřil jsem, že se k tomu někdy rozhoupou. Spíš jsem čekal, že se s ní odstěhuje do Londýna, tak jako my teď a ne, že se spolu usadí v LA." Pokrčil rameny a já zalapala po dechu. "Kate se odstěhovala do Londýna?" zeptala jsem se a chtěla jsem si poposkočil, ale Harry mě včas zastavil. "Jo i s Tomasem a já s bratr jde samozřejmě taky." Cítila jsem, jak se Harry napl, proto jsem ho pohladila po ruce a propletla naše prsty.

"A co u tebe? Vypadá to, že jsi si našla přítele." Bolestně se usmál a mě ho bylo líto. "Nejsme spolu dlouho," povzbudivě jsem se usmála a doufala jsem, že to nebudeme dál řešit. "Aha," to bylo jediné, co řekl, než se ozvaly klíče v zámku a do obýváku vešla vysmátá mamka s nějakým mužem. "Mami," hlasitě jsem vypískla a už jsem ji tiskla ve svém obětí. "Charlotte," plačivě řekla mamka a ještě víc si mě k sobě přitiskla. "Tak moc jsi mi chyběla. Promiň, co jsem prve řekla. Nikdy jsem to nemyslela vážně." Plakala mi do ramena a já ji jen hladila po vlasech. "Chci ti někoho představit." Řekla jsem veseleji, když jsme se od sebe po několika minutách odtáhly. "Mami, to je Harry, můj přítel. Harry, to je moje mamka." Propletla jsem si s ním prsty na levé ruce a na oba se pozbudivě usmála. "Těší mě," pronesli oba dva, když si podali ruku.

Seděli jsme na gauči a povídali si. Harry si mě opět držel na klíně a tři lidi seděli na gauči, který byl nedaleko od křesla, kde jsme byli mi. "Proč jste se vy dva vlastně rozešli?" zeptal se Kevin, mamky kolega z práce, se kterým se mamka dala dohromady. "My dva?" zeptala jsem se a prstem ukázala na mě a Lukase, který seděl, co nejblíže k nám. Kevin přikývl a já se nadechovala k odpovědi, když mě Lukas předběhl. "Protože nejsem slavný." Pronesl a tím mi pomyslně vyrazil dech. "Co prosím?" zašeptala jsem, protože to hlasitěji nešlo. Harry mi stiskl ruku na důkaz, že je tu se mnou a druhou rukou mi hladil stehno. "Tobě bylo fuk, že jsem se stěhoval pryč. Bylo ti všechno jedno, jen protože jsem nebyl zazobaná celebrita. Vždycky jsi byla zlatokopka a to, že jsi se přestěhovala ke svému strýci to jen dokazuje. Lituji každé minuty, kdy jsme spolu byli." Skoro na mě křičel a mě to lámalo srdce. Harrymu jsem skoro drtila ruku, ale on mě stále pozbudivě hladil po stehně. "Víš, nedivil bych se, kdyby tě jednoho krásného dne opustila kvůli někomu bohatšímu." Slizce se na něj usmál a poté svůj pohled upřímil na mě. "Neboj, tvoje máma si myslí to samé, vrahu." Slizce po políbil na tvář a opustil obývák a následně i celý dům. Ani jsem si neuvědomila, že brečím dokud mi Harry volnou rukou nezačal utírat horké slzy. Podívala jsem se na mou mámu, která jen seděla s otevřenou pusou a nebyla schopná slova.

Seděla jsem ve svém starém pokoji a čekala jsem na Harryho, který mi šel pro čaj. Oba jsme se shodli na tom, že zítra ráno vyrazíme za zbytkem skupiny, protože zůstávat tu je jen ztráta času. Dveře do pokoje se otevřely a do místnosti vztoupila mamka se smutným výrazem na tváři. "Víš, že to co řekl není pravda, že ano?" tiše se zeptala a posadila se vedle mě. Bez změny výrazu jsem se na ni podívala a znovu se zadívala na fotografii na stěně. Byla jsem tam já, táta a máma v den, kdy zjistila., že je těhotná. Bohužel dítě nikdy nedonosila a to byl asi ten zlom v naší rodině. "Nemyslím si, že jsi s Harrym kvůli bohatství a že u Toma bydlíš z toho samého důvodu. Vím, že jsem jako matka selhala, ale skutečně tě miluji." Svou ruku položila na tu mou, ale já ucukla. "Řekla jsi mi vrahu.."

Další část, která působí depresivně - tedy alespoň na mě -, ale je na světe. Chtěla bych ji věnovat všem Michaelám, které mají dnes svátek ;)

Děkuji za vote a komenty ;)

Ps: Omlouvám se za chyby ;)

Díky, Dee xx