Let's pretend...

2.16

*Pohled Harry*

Jel jsem rychle. Rychleji, než bych měl. Před nemocnicí jsem auto nedbale zaparkoval a vydal se do vně. Ihned jsem si to napířil k repepci a mladá recepční mě navedla k pokoji, kde Lottie ležela. Přišel jsem předd její dveře a chvíli na ně pouze koukal, než jsem se odhodlal zaklepat. Ihned se ozval její hlas a já otevřel dveře. Uvnitř byla moje láska, ale i žena, které byla moje láska podobná. "Dobrý den," téměř jsem zašeptal, protože mě jejich podoba rozhodila. "Nechám vás a vy, Charlotte, by jste měla konečně usnout." Usmála se na ni, poté na mě a odešela. Stále jsem koukal na jedno místo a vnímal jen, jak jsi jsou podobné.

*Pohled Charlotte*

Maria, tak se jmenovala moje ošetřující sestra, odešla a nechala mě samotnou s Harrym. Čekala jsem, že si ke mě hned přisedne, ale on působil, jako by viděl ducha. Chvíli jsem ho nechala, ale po nějaké době to již bylo divné.

"Harry?" promluvila jsem a on sebou cuknul. "Ona je tvoje máma?" zeptal se a jeho hlas byl překvapený. "Maria? Ne, proč by měla?" zeptala jsem se a usmála se na něj. Jen mmávl rukou a konečně se ke mě usadil. Usmála jsem se na něj a on své rty přilepil na mé čelo. Usmála jsem se na něj a on na mě.

"Lottie, proč jsi vlastně tady?" zeptal se mě po dlouhé chvíli, kdy jsme se na sebe pouze usmívali a on mě držel za ruku. "Udělala jsem hloupost," zašeptala jsem a on mě chytil za poraněnou ruku. Už to nebolelo, ale i tak mi nebylo příjemný, že mě za ni drží. "Spolu to zvládneme," stále se mii díval do očí, ale po chvíli své plné rty přilepil na ty mé. "Harry, todle bychom neměli." Zašeptala jsem ihned jak jsem se odtáhla. "Neměli, ale můžeme." Mrkl drze na mě a opět se mi přilepil na rty. Polibek jsem pu oplácela, ale stále se ho snažila držet na nižší hranici. "Miluju tě," zešeptal a opět se mi přilepil na rty.

*Pohled Louis*

Vyšel jsem celý zmatený z pokoje, kde leží Lottie. Její ošetřecují sestra a ona jsem si neskutečně podobné. Vyšel jsem z nemocnice a šel hledat nějakou restauraci, nejspíš KFC, kde bych koupil Lottie něco k jídlu. Měla naprostou pravdu, to co podávali v nemocnici se jídlu ani vzdáleně nepodobalo.

Rychle jsem koupil jídlo a spěchal zpět do nemocnice, i když jsem věděl, že tam Harry už bude. Prošel jsem kolem recepce, když jsem uviděl Lottiinu sestru, tedy myslím tu ošetřující. Ihned jsem ze ni šel a pokusil se ji odchytit.

"Co si přejete pane Tomlinson?" zeptala se mile a usmála se na mě. I úsměv má stejný jako Lott. "Lottie mi řekla o vaší dceři," začal jsem a ona se smutně usmála. "Ano, řekla mi to. Je to milé děvče. Měl by jste si ji vážit." Usmála se na mě a chtěla odejít. "Ne, vy to nechápete. Já si myslím, že vím, kdo je vaše dcera." Promluvil jsem a ona se na mě s nadějí podívala. "A co se týče mě a Lott, tak jsme jen kamarádi. Ona šíleně miluje méhe nejlepšího kamaráda a ten kluk je do ní úplně stejný blázen." - "Kdo to je? Kdo je moje dcera?" zeptala se a já se na ni usmál a se sstálým úsměvem jsem zašeptal: "Charlotte,"

Úsměv z její tváře zmizel a ona pokroutila hlavou. "Ne, ona je z Austrálie. Moje dcera by měla být z Irska." Zakroutila hlavou a smutně se usmála. "Můžeme si někde promluvit?" zeptal jsem se ji a ona mě odvedla na sesternu.

*Pohled Charlotte*

"Taky tě miluju," zašeptala jsem, ale myslím si, že to neslyšel, protože v tu samou chvíli přišla do vnitř moje ošetřující sestra a spolu s ní ještě jedna. "Dobře, takže mám vzít krev tobě i jí?" zeptala se ji a Maria pouze přřikývla. Sestra pokrčila rameny a šla mi nabrat krev. Neřešila jsem to, v poslední dobou mi dělali tolika testů, že mám ruku rozpíchanou jako feťák.

Harry už musel spolu s Louisem odejít. Nakonec se vážně ukázalo, že mě Harry neslyšel, protože od té doby byl smutný. Jako bych mu vzala důvod k životu.

"Charlotte O'Dell?" zeptal se mě asi po půl hodině jeden z lékařů, kterého jsem neznala. Za ním stála Maria a na tváři měla úsměv, který jsem na ni v životě neviděla, ale i přes to jsem ho znala. "Ano?" zeptala jsem se a on přistoupil blíže k mé posteli. "Váž kamarád nám řekl, že jste adoptovaná a mi potřebovali zjistit vaši rodinnou anamnézu. Nemusíte se ničeho děsit, jen jsme zjistili díky jednim testům jednu věc, která vás možná překvapí, protože to skutečně neděláme, pouze na žádost. Byly to testy DNA. Tyto testy se dělají jen na žádost a u vás tomu bylo požádáno hned dvakrát a poté ještě jednou, když se již čekalo na výsledky. Víte, to je zláštní." Ještě chvíli tam mlel kraviny, než konečně řekl tu doležitou informaci: "Maria Dark je na 99% vaše matka." A poté odešel. Mám mámu. Mám moji mámu..

Holky, se mnou to je býdné. Vůbec se k psaní nemůžu dokopat a když se mi to povede tak nevím, co psát. Zítra přidám díl na 99% a pokusím se, aby byl delší.
Z důvodů dýlky dnes po vás nebudu vymáhat komentáře, ale radost mi tím uděláte. To doufám víte.
Omlouvám se za chyby :)

Díky, Dee xx