Let's pretend...

2.32 - Konec

"Nechceš?" vykoktala jsem zmateně, ale nepodívala jsem se na něj. Mé oči byly stále zaměřené na dítko v mé náručí. "Nechci," přitakal a jemně pohladil naši dceru po její malé nožičce. Jakmile malá přestala sát mléko, tak jsem ji vzala a dala jsem si ji na rameno. "Nepozvrací mě, že ne?" zeptal se Harry a v jeho hlase bylo slyšet pobavení. "Možná," položila jsem si ruku na Darcy zádička a Harry si položil tu jeho na tu mojí.

"Co se tu děje?" zeptal se Louis, když otevřel dveře od Darcy pokoje a koukal na nás. Pouze jsme zvedli naše hlavy od dítěte v náručí a usmáli se na něj. "Harry, volá ti snoubenka, už asi po páté, a budí to všechny v domě." Zavrčel nepříjemně a já jsem pouze cítila, jak pokrčil rameny. "Harry?" zeptal se znovu, když nic nedělal a to ho zmátlo. "Louis, nech to být." Řekla jsem šeptem, pomalu jsem se zvedla a dala jsem malou do její postýlky. "A jděte spát, i já půjdu," usmála jsem se na ně, "jo a Harry? Ráno to nějak vyřešíme." Oslovený pouze přikývl a poté se zvedl s křesla, pohladil Darcy po ručičce, přešel ke mě, dal mi polibek na tvář a odešel do svého pokoje. Vyhnala jsem Louise a sama zašla do toho svého.

Bylo šest hodin, když jsem slyšela ťukání na mé dveře. Když se mi podařilo je konečně otevřít, viděla jsem Harryho, který zde stojí v černém společenském obleku. "Co se děje?" zeptala jsem se ho, když mě zatlačil do pokoje. Neodpověděl, pouze začal v mé skříni něco hledal. Když to našel, podal mi krásné bílé šaty s černými kytkami a nadějně se na mě usmál. "Co s tím?" nechápala jsem. "Vezmi si mě," řekl jen.

"Takže, ty po mě chceš abych s tebou odjela tři hodiny od Londýna, kde je kostel a tam na nás bude čekat kněz, který nás oddá za doprovodu dvou svědků?" zeptala jsem se ho asi po čtvrté. Vždy pouze řekl jednoduché ano a dál mi natáčel kulmou mé vlasy. Nevím, kde se to naučil, ale neřešila jsem to. "Proč?" zeptala jsem se ho konečně. "Miluju tě," nadechl se, položil kulmu a klekl si přede mě. "Miluju tě víc než si myslíš, víc než si já myslím. Nemůžu ublížit ani jednomu z nás, tím že si ji vezmu, ale ani nemůžu říct, že si ji nevezmu, pokud nebudu mít důvod. V ten den, kdy jsem jel do Londýna, ten den jsem plánoval, jak tě druhý den požádám o ruku. Vše jsem již viděl v hlavě a chtělo to jen zrealizovat. Nevyšlo to a teď tě musím žádat aby jsi si mě vzala takto narychlo, neromanticky a vůbec ne podle tvých snů. Víš, že jsem ti několikrát ublížil, zklamal jsem tě, ranil a znovu zklamal, ale stále tě miluju a každou mou chybou si tě chci vzít ještě víc." Mluvil a stále mi koukal do očí. "Harry," začala jsem a v tu chvíli jsem zapomněla, co jsem chtěla říct. "Prosím, neříkej ne." Sklopil svoji hlavu na jeho boty. "Neměla jsem to v plánu," svou volnou rukou jsem jeho hlavu zvedla a přiložila jsem své rty k jeho koutku.

"Ano," odpověděla jsem na knězovu otázku, zda si beru Harryho a svého právoplatného a jediného muže. "Ano," odpověděl Harry na podobnou otázku. "Můžete políbit nevěstu," jakmile věta vyšla z knězových úst, Harry si mě k sobě přitáhl, co nejvíc na těsno a něžně mě políbil. Jediné, na co jsem se mohla soustředit, byli jeho rty na mých a blesky z foťáku, který měla Eleanor v ruce.

"Gratuluji Vám!" vykřikla Eleanor, když jsme se konečně od sebe odlepili. Všimla jsem si Louisovo ruku na jejím pasu a ještě víc jsem se usmála. "Jak se cítíte, paní Styles?" šeptl mi Harry do ucha a tím mi připomněl, že jsme konečně rodina.

"Ahoj Stylesovi," přivítala náš Gemma, které jsme svěřili naší dceru, "gratuluji vám." Pronesla s upřímným úsměvem na tváři. "Díky, Gemm, za vše." Poděkoval ji Harry a poté si vzal naší dceru do náruče. Vypadali spolu ještě lépe, než každý sám.

"Kde je?" slyšela jsem křik na chodbě, který mě probral. Ležela jsem u sebe v pokoji na jedné polovině postele, Harry na druhé a mezi námi ležela slečna Stylesová. Opatrně jsem svou ruku vyprostila z té Harryho a vyšla jsem na chodbu, kde stála blondýna a Louis. Na Louisovi bylo vidět, že je zmatený, protože nechápal, co tu dělá. "Prosím vás, ať už si léčíte jakýkoliv mindrák, tak si to řešte potichu. Budíte mi dítě a muže." Zamračila jsem a ona se zamračila ještě víc. "Vdala jsi se? Kdo je taková idiot, že se s tebou dá dohromady?" - "Já," uslyšela jsem ten známý hlas, který mi vždy rozbuší srdce. "No mámo, že se nestydíš. S Darcy se probudíme a máma nikde." Usmíval se, když mě huboval. Dítě v náručí a nataženou ruku ke mě. Tak, jak to mělo být.

I know, je to krátké, ale už budeme končit, děvčata.

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidala, ale blíží se konec třetího ročníku a já mám pocit, že ať se učím, jak chci, tak je to stejně špatně -_-

Dále se vám omlouvám za chyby ;)

Dále mám pro vás dvě zprávy - špatnou a dobrou. Špatná zpráva je, že nás už čeká pouze epilog a ta dobrá je, že začnu psát novou povídku + stále budu pracovat na "Who's next?".

Epilog bude do zítřejší 00:00 ;)

Mám vás ráda ;)

Díky, Dee xx