Let's pretend...

1.

"Cože?" hlas se mi zvýšil o několik oktáv a já ze sebe vydala spíše přidušený výkřik. "Nemůžu tě tady nechat samotnou." Řekl a nevinně se zaculil. Zvedla jsem se z gauče i se zmrzlinou a došla jsem k tomu blonďatému tvorovi. "Na," dala jsem mu ji do rukou a na špičkách jsem se otočila směrem ke schodům. "To se raději přestěhuji zpět k mé matce." Řekla jsem a začala vycházet schody. Nevím, co mě tak moc rozhodilo, ale bylo jsem kompletně vytočená. Rychle jsem v pokoji na sebe natáhla svoje šedé tepláky, tílko a mikinu se zipem, do tašky přes rameno jsem naházela věci na cvičení a seběhla jsem schody, abych si v kuchyni vzala flašku s vodou. Nevěděla jsem, kam půjdu, ale v tuto chvíli jsem to viděla na box. Zrovna jsem procházela kolem obýváku směrem k vchodovým dveřím, když jsem zaslechla jednoho z kluků, jak mluví k Tomovi. Na chvíli jsem se zastavila a poslouchala, co mu říkají. "Jen jsem chtěl, aby jela s náma." Povzechl si Tom a já vyběhla ze dveří.

"Jsem domá!" zakřičela jsem, když jsem přišla vyčerpaná z boxu domů. Dnes toho sportu bylo i na mě moc. "V obýváku," dostalo se mi jako odpověď a hned na to byl slyšet strašlivý smích. Unavaně jsem se tam doploužila a pohledem zavadila o kluky, kteří tam byli i předtím. "No ty vypadáš!" vyprskl smíchy neučesaný kluk a dál se chlámal. Ostatní se k němu po pohledu na mě přidali, což mě donutilo se zamračit ještě víc. "Aspoň jsem se ráno nezapomněla učesat." Zasyčela jsem na něj a mrskla sebou unaveně na gauč. "Co to bylo dneska?" zeptal se mě Tom, když mu moje hlava spadla do klína. "Už nikdy nebudu sportovat." Zabručela jsem a on se začal smát. "To už tady bylo asi pětkrát. Co tě vyčerpalo dnes?" zeptal se zájmem a všechny oči byli upřené na mě. "Určetě si byla jenom zajebat." Zašeptal jeden z nich, ale dost nahlas, abych ho slyšela. "Ráno jsem byla běhat a teď jsem se vrátila z boxu." Řekla jsem a naprosto jsem přešla něčí šepot. "Jsi blázen," Tom mi rozcuchal vlasy a já se pomalu z něho zvedla. "Objednej pizzu, jdu se umýt a hned jsem tu. A vy se mi potom můžete představit." Mrkla jsem na modrookého kluka s hnědými vlasy a unaveně vylezla schody nahoru.

"Pizza je tu!" zakřičel jeden z kluků, když jsem scházela schody dolů. "Yes, už mám hlad." Rychle jsem doběhla do obýváku a skočila na gauč, kde seděl neučesanej a modrookej. Páni, vážně si musím zjistit jejich jména, jinak mi dojdou přezdívky. Hned jsem si na klín stáhla jednu krabici, kterou jsem nadšeně otevřela a do ruky jsem si vzala jeden plátek pizzy. "Přemýšlela jsem," promluvila jsem, hned co jsem polkla sousto. "Páni, nebolelo to?" zeptal se neučesaný a na tváři mě arogantní úšklebek. "Mě ne a tebe? Asi jo jinak by jsi neměl triko naruby." Mrkla jsem na něj a přesunula svou pozornost na Toma. To si vážně doteď nikdo nevšiml, že má triko naruby?  "Pojedu s tebou a tou skupinou pod podmínkou, že až budeme v Irsku, což asi budeme, tak jdu za ní aspoň na návštěvu. Platí?" úsměv na mé tváři se ještě zvědšil, když přikývl. 

"Takže, teď bychom měli probrat to důležité." Řekla jsem, když jsem se vrátila s umytýma rukama a plným břichem. "Nebudu ti tu radit, jak zhubnout." Zase on. Jen jsem protočila očima a podívala se na zbývajících pět osob v obýváku. "Chci znát jména a důvod, proč tu sedíte." Mírně jsem se zamračila a čekala, co se bude dít. "Jsem Paul a pracuji s Tomem, takže se teď budeme často výdat." Podal mi ruku a já ji přijala s pronesením mého jména Charlotte. "Jsem Niall," usmál se blonďatý a obejmul mě. Nejprve jsem vykulila oči, ale poté jsem mu objetí opětovala. "Já jsem Liam a tento zahleděný do mobilu je Zayn. Toho si nevšímej, on je teď duchem u své snoubenky se kterou se pohádal." Usmál se na mě kluk, který působil jako medvídek a také mě obejmul. Svůj zrak jsem upřímila na kluka s černými vlasy a trochu tmavší platí, který se mračil na mobil a vypadal jako by četl nějakou zlou zprávu. "A já jsem Louis!" vykřikl modrooký a skočil mi kolem krku, že jsem to málem neustála. "Moc mě těší," vykoktala jsem, když jsem si uvědomila, co se děje. "Ale už můžeš pustit." Být v jeho náručí nebylo tak špatné, ale držel mě v lehce krkolomné pozici, takže to mým zádům nedělalo dobře. "Fajn a dohromady jste?" zeptala jsem se a jen doufala, že nebudou to, co si myslím, že budou. "No, oni jsou skupina se kterou teď  budeme trávit hodně času, oni jsou One Direction." Fajn, tak jsem si to myslela dobře. Koukala jsem na všechny kluky a snažila se vstřebat to, že jsem v místnosti se skupinou, kterou neznám, ale mám s ní strávit hodně dlouhou dobu někde ve světě. "Aha," vylezlo ze mě po nějaké době, když na mě všichni koukali jako na vraha. "Jsi v pohodě?" na rameni mi přistála něčí ruka a moje hlava se automaticky otočila na majitele ruky, na Toma. "Vážně jsi v pohodě? Vypadáš divně." Prohlásil a upřel na mě svůj zrak. "Jsem v pohodě. Jaký to je? Být slavný," zeptala jsem se blonďáka nebo-li Nialla, který se přemístil do mé blízkosti. "Je to boží," pronesl zasněně a ostatní jen přikyvovali.

Ráno jsem se probudila ve své posteli na pocit, že se mi těžko dýchá. Když jsem otevřela oči viděla jsem modrookého, tedy Louise, který mi spal na hrudníku a lehce chrápal. S nakrčeným nosem jsem ho uložila na polštář a hluboce se nadechla. Chtěla jsem ještě ležet v posteli, ale pocit hladu a žírně mě donutil vstát. Když jsem přišla do kuchyně viděla jsem tam stát kudrnatého, tedy Henryho - jak mi včera řeklo rádio - jen v boxerkách. "Bože, to ses nemohl aspoň oblíct? Nikdo tady není zvědavý na tvoje špeky." Prohlásila jsem po cestě k lednici, i když musím přiznat, že jeho postava je vážně uspokojující, možná dobrá. "Děláš jakko by ty jsi byla hubená." Zavrčel a dál se věnoval plotně, kde se mu něco začínalo pálit, proto jsem přešla k němu a natáhla se, abych mohla otevřít okno. Když jsem se otočila zpět víděla jsem ho, jak si kouše spodní ret a stále očima hypnotizuje jedno místo. Bože, asi jsem se dostala do blázince.

Začáteční díly budou trochu kratší, ale pokusím se je prodloužit. Jinak doufám, že se vám část líbí a poprosím o vote a koment.  Ps: Omlouvám se za chyby..

Díky, Dee xx