Let's pretend...

3.

Pomalu jsem se vracela do arény i s malou Lux v náručí, protože byla tak unavená, že usnula hned, co si položila hlavu na mé rameno. Okolo arény bylo poskládáno velké množství holek, takže jsem se snažila nenápadně projít, aby si mě nevšimly, ale to by nebylo moje štěstí, aby se mi to nepovedlo.

Konečně jsem si sedla a napila se studené vody, kterou mi Paul nalil. "Tak, o čem si chtěl se mnou mluvit?" zeptala jsem se, když jsem odložila skleničku na stůl. "Jde o to, že jeden managman by tě potřeboval zaměstnat." Řekl neurčitě a posadil se na židli naproti mě. "Mě? Proč? Jak? Kdo?" otázky ze mě lítaly, jak na běžícím pásu, než mě mávnutím ruky stop. "Během chvíle přijde jeden člen managmentu - nevím kdo - a přivede člověka, se kterým budeš předstírat vztah." Než stihl pokračovat vstoupil do místnosti můj strýc a Harry. Cože? HARRY? "Cože? S ním?" vykřikla jsem zděšeně, když jsem ho viděla. "Tome, to mi nemůžeš udělat! Já myslela, že jsme přátelé!" byla jsem vyděšená a naštvaná. "Notak, Charotte. Vždyť je to jen na půl roku." - "Málem mě zabil a já mu mám dělat laskavost? Vážně?" hlasitě jsem vykřikla až mi Paul zacpal pusu. "Klídek," pomalu jí dal dolů, ale to neměl dělat. "A ty? Proč mám zase ty největší blbosti odnést já?" vyjela jsem na Paula a on jen pokrčil rameny. 

"Je mi to líto," šeptal Tom, který seděl vedle mě a připravoval mě psychicky na to, co bude celý půl rok obnášet. Smlouvu už jsme podepsali oba - ani jeden neměl na výběr, takže není na co čekat. "Posaďte se tady." Rokou mávl na gauč a sám si s Paulem sedl na dvě křesílka, která byly naproti. Bohužel je gauč malý, takže se nám části těl dotýkala - rozhodně to nebylo nic příjemného. "Zítra máte první oficiální rande, kde se musíte i políbit," - "Cože? Mám líbat todle?" rukou jsem mála směrem k sobě sedící vedle mě a ještě víc jsem se zamračila. Harold jen mlčel a ani nedutal. "Dále by to chtělo, aby jste na net přidali nějakou společnou fotku, nebo víc, aby si lidi mysleli, že to mezi vámi jistkří delší dobu." Absolutně přešel moji poznámku a dál si mlel to svoje. "A ještě je tu jedna věc.. A nezapomeňte, nikdo to nesmí vědět! Ani kluci, nikdo! Je to jen mezi námi čtyrmi. Takže, až půjde za klukama už jste pár, tak se tak začněte chovat." Pronesl Paul a pomalu se začal zvedat. "Kterého idiota todle napadlo?!" pronesla jsem si pod vousy a také se začala zvedat. "Tebe Lottie," řekl Tom a dál si uklízel smlouvy a jiné papíry. Harry po mě ihned hodil vražedný xicht a ještě víc se zamračil. "Já navrhovala pětadvacet, todle na mě nehodíš jako tu vázu z Číny." Během své věty jsem se přesouvala stále blíž a blíž ke dveřím až jsem nakonec odešla úplně.

"Notak, zlato! Počkej na mě!" křičel na mě Harold, který vyšel z místnosti asi pět vteřin po mě. Jeho hlas byl pobavený a kdybych se na něj právě teď podívala tak má na tváři posměšný úšklebek. "Zlato?" zvolalo pět dalších hlasů a my se oba zastavili. Všech pět jich stálo nyní již čelem k nám a koukal na nás jako na mimozemšťany. "Ehm.." vydala jsem ze sebe a čekala, že jim to jako vysvětlení bude stačit. Nestačilo! "S Lottie jsme si to vyříkali a chodíme spolu." Vykoktal, propletl naše prsty a už mě táhl někam pryč.

Právě byl koncert a já jako správná přítelkyně jsem stála v zákulisí a koukala na ty šašky, jak tam blbnou. Chtěla jsem se schovat v TourBusu, ale můj dokonalý strýc mě donutil být zde. Řeknu vám, kdybych měla chodit s Harrym z pódia, tak ho beru všema deseti, možná i dvaceti, ale ten člověk, se kterým já mám tu čest se mu ani ve snu nepodobá. Bohužel.

"Tak, jaký jsem byl?" zeptal se mě a dal mi na tvář uslintanou pusu. Potlačila jsem nechutný úšklebek, který se mi chtěl vytvořit na rtech a jen mu s úsměvem věnovala tu největší chválu a menší pusu na tvář. "Jdeme do autobusu?" zeptal se Loui a já přikývla, i když možná přehraně rychle, protože se na mě otočil a divně se zatvářil. Celá cesta do busu byla divná. Harry a já jsme se snažili chovat se jako pár, ale ani jeden nevěděl, jak na to. Konečně jsme přišli do busu, který nás má přesunout do dalšího města, kde konečně budeme bydlet na hotelovým pokoji, takže aspoň něco pozitivního. "Jdu spát, dobrou." Oznámila jsem, nečekala na odpověď a převlečená jsem si lehla do mé postele. Lehla jsem si blíž ke zdi, zavřela oči a začala se unášet klidem, který byl v této části autobusu, když ke mě dopadl zkuk Harryho hlasu, který přál ostatním dobrou noc a pomalu se blížil. "Zlato, šoupni se." Zasyčel na mě a pomalu se sunul pod mou deku. "Vypadni," zasyčela jsem tetokrát já a nepříjemně se na něj podívala. Jemu to ale bylo naprosto fuk, jednou rukou mě odšoupl a své tělo vměstnil vedle toho mého. Otočila jsem se k němu zády a znovu se snažila usnout a ignorovat ho.

"Ale stejně jsou sladcí. Jsem rád, že se dali dohromady, protože jsou pro sebe jako dělaní." Šeptal někdo, ale i tak mě to nedonutilo otevřit oči. "Dal jsi to fotku na net? Fanoušci budou šílet." Pronesl dívčí hlas a já se zavrtěla. Cítila jsem na svých zádech větší tlak tak jsem pomalu otevírala oči a viděla jsem něco, co mě vyděsilo...

Next part! Omlouvám se, že mi to trvalo, ale znáte to - škola je na prvním místě, hlavně v mém věku. Doufám, že se vám to bude líbit a poprosím o další vote, kterých bylo u minulého příběhu více, než jsem čekala :3 

PS1: Napište si o věnováni, kdo chcete ;)

PS2: Omlouvám se za chyby :)

Díky, Dee xx