Let's pretend...

2.18

*Pohled Harry*

Otočil jsem se na ni a koukal, jak tam stála s cizí bundou v ruce a tvářila se smutně. Ani se na mě nepodívala a rovnou šla k Louisovi. "Todle jsem ti zapomněla vrátit. Šťastný let a pozdravuj ženu." Oba se rozesmáli a Louis si ji přitiskl ke svému tělu. "Budeš mi chybět, kočko." Mrkl na ni, ona mu dala pusu na tvář a odešla. Bez pohledu na mě, bez rozloučení. Okamžitě jsem svou tašku upustil na zem a rozběhl se za ní. Šla rychleji a podle pohybů jejich rukou jsem dokázal odvodit, že pláče. Když jsem ji dohonil, ihned jsem ji objal. Tak těsně jak jsem jen mohl a čekal, než i ona okolo mě omotá své ruce. Po dlouhé době to také udělala a já byl rád.

Pustil jsem jji ze svého obětí a své rty jsem přitiskl na ty její suché a popraskané. Chvíli nespolupracovala, ale poté se přidala do polibku. Její rty byly slané od slz, které jí stále tekly z očí, ale nevadilo mi to. Svýma rukama jsem sjel až na její stehna a ona pochopila, co po ní chci. Během chvíle měla své dlouhé nohy omotala okolo mého pasu. Svou ruku jsem ji přemístil pod zadek, aby mi nespadla a druhou jsem položil na její záda. Její ruka byla položená okolo mého krku a druhou měla v mých vlasech. Miloval jsem ji, jak jen to šlo.

Odtáhli jsme se od sebe a koukali si do očí. Její byly skleněné a moje? Ani nevím. "Miluju tě, Lott." Zašeptal jsem a ona se sladce usmála. "To já miluju tebe, Harry." Musel jsem se jistě usmívat jako idiot, ale byl jsem šťastný. Rychle jsem ji opět políbil a ona se rozesmála. "Uletí ti letadlo," promluvila po chvíli a já se zamračil. "Uletí NÁM letadlo." Zašeptal jsem ji do ucha a cítil jsem, jak se oklepala. "Nemám tady věci." Opřela si hlavu o mé rameno a mluvila mi do krku. "Koupím ti ho, jen mě prosím nenechávej samotného." Postavil jsem ji na zem a ona ke mě zvedla své nádherné oči. "Harry, nemůžu ze dne na den odletět. Mám tady práci, byt, kamaráda. Nemůžu to tu všechno nechat." Věděl jsem, že má pravdu, ale i tak mě ranilo, že se mnou chce odjet. "Miluju tě," zašeptal jsem, dal jí polibek na tvář a odešel směrem k letadlu. Křičela na mě, ale já se nemohl otočit. Tedy mohl, ale bolelo by to víc než samotný odchod.

*Pohled Charlotte*

Odešel. On prostě odešel a já tu stála jako idiot a koukala jsem na jeho záda, jak odchází. Volala jsem na něj, ale on mě ignoroval. Chtěla jsem se i já otočit na odchod, ale nějaká fanynka mi v tom zabránila. Začala na mě křičet něco ve stylu, že Harryho ničím a měla pravdu. "Promiň," zašeptala jsem a rozběhla jsem se k východu. Kašlala jsem na to, že tu mám auto a rovnou se rozeběhla do nemocnice, kde pracuje moje mamka. Bylo to kousek a mě popoháněl adrenalin, který se mi rozlil do krve.

Vběhla jsem na oddělení, kde pracovala a jakmile jsem ji spatřila tak jsem ji objala. "Lottie?" zeptala se a já jen zvlykla. "Mami, já se už nemůžu." Brečela jsem a ona mě pouze obímala.

Seděly jsme spolu na sesterně a já v rukou držela teplý čaj a koukala jsem do hrnečku. "Lottie, nechci ti mluvit do života, ale měla by jsi se vrátit do Anglie. Ty ho miluješ, on tebe a tím, že každý budete v jiném státě a na jiném kontinentě tomu moc nepomůžete. Kdybych nevěděla, jak to s vámi bylo tak bych ti to asi neradila, ale Louis mi to řekl." Pohládila mě po vlasech a usmála se na mě. "Jdi za svým srdcem." Objala jsem ji a ona mě. "Pomůžeš mi zabalit?" zeptala jsem se ji a ona přikývla.

Za hodinu jsme šli ke mě domů a začaly jsme balit všechny moje věci. S mamkou jsme se nakonec domluvily, že se ona nastěhuje do mého bytu, protože doteď bydlí na ubytovně. Ponějaké době jsme měly zbaleno a já si přes internet zabukovala letenku. "Odlétám ještě dnes v noci," zašptala jsem jakmile jsem se usadila na gauč. "Odvezu tě na letiště," smrkla a já jsem pouze přikývla.

"Můžeš za mnou někdy přijet." Řekla jsem své mamce, když jsme již stála na letišti a loučili jsme se. Po chvíli jsem už vážně musela jít a proto jsem odešla. Směrem za mnou láskou.

*Pohled Louis*

Seděl jsem na gauči, když mi přišla sms od Lottie, abych pro ni přijel okolo jedné hodiny na letiště. Neřešil jsem to a začal jsem se pomalu chystat.

Přesně v jednu hodinu jsem stál na letišti a koukal kolem, jestli ji nezahlédnu. Po chvíli jsem ji spatřil. Unavenou. Smutnou. Strhanou. Přešel jsem k ni a zabalil ji do své náruče. Obětí mi opětovala, ale nebyla v něm energie. Pomohl jsem ji s taškami do auta a poté se na ni otočil. Sotva stála, proto jsem ji pomohl do auta, nastoupil jsem a vezl ji do společného domu, kde jsme nyní všichni byli.

Zaparkoval jsem před domem, vzal do ruky její vyhublé tělo a nesl ji ke dveřím domu. Jelikož jsem neměl volnou ruku tak jsem několikrát kopl do dveří a čekal, kdo mi otevře. Otevřela mi mě neznámá holka, která na mě koukala, jako my měla každou chvíli začít ječet. Neřešil jsem ji a vešel i s Lottie do domu. "Mussím zavolat Didierovi," zašeptala v mé náručí a já ji položil na gauč, kde nikdo nebyl. Všichni podle hluku byli na zahradě, proto jsemto tak mohl udělat. "Lottie, podívej se na mě." Přikázal jsem ji a ona se na mě podívala. Její oči byli unavené, bez života a zavíraly se. "Já mu zavolám. Jeho číslo mám." Unaveně přikývla a nechala svou hlavu dopadnout na mé rameno. Opatrně jsem ji opět zvedl a vydal se do Harryho pokoje.

Jakmile jsem otevřel dveře naskytl se mi pohled na něco, co jsem nikdy netoužil vidět. Harry a holka, co mi otevřela dveře, leželi spolu v postelli. Nazí. A dělali věci, které by určitě dělat neměli. Dveře jsem rychle zabouchl a tím probral Lottie. Dveře se prudce otevřely a hned za nimi stál Harry pouze v trenkách. Lottie opět otevřela své oči, něco zamumlala a znovu je zavřela. Pouze jsem se na Harryho zamračil a odnesl ji do svého pokoje, kde zrovna byla El. "Ahoj," zašeptal jsem a ona mi s úsměvem odpověděla. Lottie jsem položil do naší postele a ona si k sobě ihned přitáhla polštář, který objala. Její jizvy už vypadaly lépe, ale stále bolestivě. S povdechem jsme s El odešli z pokoje a na chodbě jsme potkali Harryho.

Na nic jsem nečekal a dal mi pěstí do nosu. Eleanor to trochu vyděsilo proto o dva kroky ustoupila. "Jsi idiot! Opovaž se k ni jenom přiblížit!" zavrčel jsem na něj a otočil se na El. "Zlato, budeš s ní prosím? Nerad bych ji nechával samotnou." Pouze přikývla a s vytřeštěnýma očima zalezla zpět do pokoje. Harryho jsem pouze obešel a vydal se na zahradu za ostatníma.

Další díl je zde - další bude asi až v pátek ;) Bohužel :)
Doufám, že s dílem budete spokojeni :)
Dnešní díl věnuji @klaun002 , za její vote, které mi zde naskákali. Děkuji moc :)
Dále děkuji za všechny vaše komentáře a vote, které se v minulosti oběvili. A ne jen za ně, ale i za 7 283 přečtení. Opravdu to pro mě hodně znamená.
Jsem si jistá, že nemusím psát o jeden a více komentářů, protože vy mi radost uděláte i bez toho. Nemám pravdu?

Jak si myslíte, že to dále bude s Lottie a Harrym?

Omlouvám se vám za chyby - opravdu ano :)

Mám vás všechny ráda :)

Díky, Dee xx