Let's pretend...

2.9

"Vzít?" vykokatala jsem ze sebea stále koukala na muže, který mi to oznámil. Jasně, že jsem se někdy chtěla vdát, ale ne ve 20, sakra! Harry vedle mě snad ani nedýchal a když jsem mu stiskla ruku prudce se postavil a někam odešel. "To je plán, jak Harryho ochránit? Já nemusela být dvaná, když jsem si ji osvojila." Prumluvila jsem na muže a on mi pokynul rukou ke křeslu, které bylo u stolu. Usadila jsem se a on se posadil naproti.

*Pohled Harry*

Ženit, tak já se budu ženit. Procházel jsem dlouhou chodbou s úmyslem odejít z této budovi a udělat vše tak jak má být. Správně. Už jsem viděl dveře, když se předemě postavila Emily. Málem jsem ji srazil k zemi, ale aspoň by to k něčemu bylo. "Promiň, chvátám." Usmál jsem se na ni a chtěl ji obejít, ale ona mě opět zastavila. "Co chceš, Emily?" zeptal jsem se narovinu a pohledem stále kmital ke dveřím, kterými jsem chtěl projít. "Co máš s tou courou?" zeptala se a ruce mi omotala okolo krku. "S kým?" zeptal jsem se a konečně se ji podíval do očí. "S tou, co sem s tebou chodí!" téměř vykřikla, ale rychle se uklidnila. "S Lottie?" zeptal jsem se a usmál se. Miloval jsem vyslovovat její jméno. "Chodíme spolu," můj úsměv se ještě rozšířil, když jsem si uvědomil že si ji chci skutečně vzít. "Cože? Vždyť chodíš se mnou," odstoupila odemě jeden krok a udělala smutné oči. "Spali jsme spolu jednou a to ke všemu tvrdíš ty. Já si to ani nepamatuju. A kdybych s tebou chodil tak o tom něco musím vědět." Otočil jsem se na patě a rozhodl se jít konečně udělat to, co jsem měl v plánu. Ignoroval jsem její žádosti, prosby, ale i výhružky, které za mnou křičela. Prostě jsem jen šel s úmyslem udělat věci tak jak se mají.

*Pohled Charlotte*

"Slečno O'Dell, oba jistě víme, že Harrymu bez vás bude lépe, tak proč to protahovat? Vy moc dobře víte, že jsem podmínku osvojení, svatbu, řekl jen tak. Dnes to jde i bez všech těch obřadů kolem, ale oba moc dobře víme, že Harry na to není. Sice tuto práci má dělat managment, ale ten jde ke dnu, proto to musím udělat já. Necháte Harryho na pokoji nebo se někomu koho milujete něco stane. A kdo ví, mohl by to být klidně Harry osobně." Během své řeči se posouval směrem ke mě až mi koukal do očí. Člověk by čekal, že tam uvidí výsměch a strach z toho, že odmítnu, ale bylo tam čiré odhodlání. "Dobře, ale dejte mi čas. Budu muset zmizet ze země." Po tváři mi stekla slza, kterou ihned utřel. Přikývl. Aspoň, že tak. "Ještě dnes večer budeš mít zamluvené letenky, kam si jen vybereš. Klidně můžeš zpět do Sydney, za Molly." Posměšně ke mě promluvil a já jen zalapala po dechu. "Co o ní víte?" - "Možná to, že skutečně není mrtvá a žije u svého bratra," popošel za mě a pohladil mě po vlasech, "nebo to, že ji její dcera chybí." - "Nevěřím vám!" zašeptala jsem a on mi na svém počítači pustil video, kde byla Molly a právě vycházela z bytu spolu s Taylorem, mým lékařem. Slizce se na mě usmál a já měla jasno. "Odletíme do Sydney." Zvedla jsem se z křesla, čapla svou tašku a vydala se ke dveřím. "Pošlete mi informace v SMS, až to vše připravíte." Zabouchla jsem za sebou a vydala se zpět domů, tedy do bytu. 

V bytě jsem si rychle zabalila svoje věci a šla balit věci Katie. "Mami a kam jedeme?" zeptala se a sedla si mi do klína. "Domů. Za maminkou. Za Tommym." Usmála jsem se na ni a ona se zamračila. "Za babičkou?" - "Ne, za tvou maminkou." Rozbrečela jsem se a i s malou na klíně jsem dobalila poslední věci. "Obleč si to, prosím." Ihned mě poslechla a začala se oblékat. Já zůstala v oblečení, které jsem měla na sobě ikdyž jsme šli za vyděračem, tedy právníkem. Nevolala jsem taxi, takže jsme obě ihned nasedli do auta a vydali se na letiště. Bylo okolo páté hodiny večer a podle instrukcí v SMS je moje letenka připravená na půl sedmou. Byly poslední dvě místa, takže Katie bude vedle mě. Aspoň, že tak. Zaparkovala jsem na parkovišti, za stěrač dala lísteček s adresou, kam ho mají odtáhnout a s malou jsme odešli směrem do haly. "Dobrý den, mám tu zamluvené letenky na jméno Filch, Argus Filch." Usmála jsem se na ni a ona mi je ihned podala. "Mohu vám ještě nějak pomoc?" zeptala se a stále mě pohledem hipnotizovala. "Vlastně ano. Na parkovišti stojí moje auto, černý Range Rover, mohla by jste prosím zařídit jeho odtah na tutu adresu?" zeptala jsem se a podstrčila ji papírek s mou starou adresou. Pouze přikývla, vzala sluchátko a už to začala vyřizovat, já a Katie jsme zatím šli odbavit a poté hurá do letadla. Ach, ta ironie.

*Mezinárodní letiště Kingsforda Smithe v Sydney*

Tentokrát jsem taxi zavolat musela. Ochotný a mladý taxikář mi pomohl odnést kufry do taxíku a odvezl mě na adresu, kde jsem dříve bydlela. Zazvonila jsem na dveře a ihned mi otevřel Mike, který se tvářil, jako že vidí ducha. "Zlatíčko? Počkáš tady chvíli se strejdou? Já se hned vrátím." Dala jsem ji pusu na tvář, Mikovi pusu a ihned jsem odešla. Neptala jsem se ho a myslím, že i on věděl, že se mě nemá na nic ptát, když mě viděl se slzami v očích. Moje nohy mě automaticky vedli na místo, kde měl Taylor ordinaci, do nemocnice. Výtah se mi zdál pomalejší, než kdy jindy a lidi, kteří si mi náhodou připletli pod nohy více otravní. A to vše kvůli jedné holce a její matce. Přišla jsem před jeho dveře a dvakrát hlasitě zaklepala. Dveře se po chvíli otevřeli, ale osoba která je otevřela byla překvapená stejně jako já. "Lottie?" zeptala se, ale moje dlaň ji odpověděla. "Máš být mrtvá! Jak jsi mi to mohla udělat? Nevím na co jsi myslela, ale já rozhodně netoužila po tom, abych byla v 18 matka samoživitelka! Proč jsi to udělala?" křičela jsem na ni a moje slzy mi stékali po tvářích. Bolelo to, vyčítat ji nechtěnost dítěte, které miluji. Bolelo to, vidět ji, když jsem ji pohřbila. "Moc se omlouvám. Já. Měla jsem problémy, nemohla jsem jinak." Taky se rozbrečela. "Podám žádost o zrušení osvojení. Můžeš si ji nechat." V mém hlase nebyl náznak citu vůči té ženě, ale citi se v mém těle přímo bouřili. Tolik bolesti jsem v sobě citila, ale té ženě jsem nebyla schopna ukázat žádnou z nich. Zlomila mě, ne Harry nebo já, to ona. "Ale Katie tě miluje," zakřičela na mě, když jsem odcházela. "Ale já nejsem její máma." Pošeptala jsem a nastoupila do výtahu.

Nová část, kterou jsem vám dnes slíbila (nebo to mám v hlavě, že jsem to slíbila). V první řadě jste mě překvapily. Vím, že 3 komentáře + 3 moje je v porovnání s ostatními FF-kami slabé, ale mě to stačí. Mám nízké nároky. 
V této části je zvrat a moje otázka na vás je, jak si myslíte, že se to bude vyvíjet?
Dále bych se chtěla zeptat zda jste s délkou spokojeni nebo mám psát delší části?!
1+ komentář a nějaké vote :)
Omlouvám se za chyby :)

Díky, Dee xx