Let's pretend...

2.15

*Pohled Harry*

Seděl jsem na své posteli a pomalu se přemlouval, abych ze sebe udělal člověka. Dnes se mi nechtělo nikam letět, i když jsem věděl, že bych viděl ji. Moji lásku. Se značným otrávením v mojí tváři jsem vstal a přešel do koupelny, kde jsem ze sebe shodil všechny kusy svého obleční. Chvíli jsem tak postával, ale nakonec jsem se odhodlal zvhlédnout do lekého zrcadla, které zdobilo boční stěnu. Nechal jsem ho sem přidělat během rekonstrukcí, protože jsem si myslel, že se bude Lottie líbit. Můj obličej se zkroutil ještě do většího znechucení, když jsem uviděl svoje postavu, na které jsem kdysi tak tvrdě dřel - nyní byla zlá.

Po dlouhé sprše, která nebyla jen sprou, jsem vylezl a chystal se konečně vyrazit na letiště. Byl jsem stále znechucen tím, že musím něco dělat, ale postupně to zmizelo. Možná o jedno procento se mi chtělo více. Když jsem dorazil na letiště řekli mi, že byl dnešní můj let zrušen z důvodů špatného počasí. Moje nálada opět klesla a já se vydal potěšit několik fanynek tím, že jsem se rozhodl jít do parku.

Ihned u vstupu se ke mě nahrnulo několik fanynek a já všem rozdával falešné úsměvy. Nikdo to již nepozná, který je můj pravý a který ne. Nikdo, ani Louis, který to kdysi dokázal. Po nějaké době jsem se rozešel dál až jsem narazil na Bobbyho a jeho ženu. Ihned jsem se k nim vydal a na tváři si udržoval zákeřný úsměv. Věděl jsem, že když ji trochu vyděsím budu mít větší šanci s tím, že Williams nechá Charlotte na pokoji.

"Dobrý den," pozdravil jsem, jako slušně vychovaný mladý muž. Oba mi odpověděli - Bobby s úsměvem, ona se strachem. Ji jsem měl v hrsti, ale u mého skvělého právníka jsem si tím nebyl tolik jist. "Bobby, zapomněl jsem vám pogratulovat k svatbě." Promluvil jsem a na chvíli se usmál od srdce. Tento muž se na svatbu těšil jako malé dítě na Vánoce. "Opravdu jsem netušil, že jste měl tu čest vzít ski tak rozdavačnou ženu." Rychle jsem kmitl pohledem k jeho žena, která byla bílá v tváři. "Rozdavačnou?" zeptal se a zamračil se. "Já řekl rozdavačnou? Myslel jsem rozkošnou. Omlouvám se, jsem trochu rozhozený. To víte, zrušili mi let a já měl dnes letět za svojí přítelkyní." Věděl o Lottie. Náš vztah byl schválen už díky smlouvě, která byla kdysi uzavřena. "Och, aha." Přikývl a nuceně se usmál. On byl jako jediný proti našemu vztahu, ale nikdo nevěděl proč. "Jak se má?" zeptal se s přehnaným zájmem. "Je v nemocnici," promluvil jsem a sledoval je. Bobbyho žena se omluvila, že si musí zavolat a Bobby byl jako by viděl ducha. "No nic, musím jít. Rád jsem vás viděl a ještě jednou, gratuluji." Mrkl jsem na něj a lehce zamračený jsem se vydal směrem domů.

*Pohled Charlotte*

Seděla jsem na posteli a pozorovala televizi, ve které běžel další z dílů "Tom a Jerry", když mi zazvonil telefon. Normálně cizí čísla nezvedám, ale něco mě nutilo hovor přijmout.

"Haló?" promluvila jsem.
"Slečně O'Dell?" zeptal se mě mužský hlas, který jsem již slyšela.
"Ano?" nevěděla jsem, koho čekat. Kdo by to mohl být?
"Tady pan Williams, Harryho právník." Představil se. Měla jsem chuť mu hovor položit, ale něco mě stále nutilo nechat to být.
"Ano?" opět jsem se zeptala a stlumila dálkově televizi.
"Chtěl bych se vám omluvit. Opravdu ano. A chci vám jen říct, že vy a pan Styles patříte k sobě. Prosím, nevzdávejte to."

Od toho rozhovoru uplynula již hodina, ale já stále koukala na jedno místo. Měla jsem již dávno spát, ale já koukala do tmy a nechtěla jsem ze sebou nic nedělat. Dveře se pootevřely a dovnitř nakoukla sestřička, která minule půlčovala Louisovi náhradní oblečení. "Nemůžete spát?" zeptala se, když rozsvítila menší lampičku nad mou hlavou. Pouze jsem zakroutila hlavou a podívala se na ni. Byla krásná. "Co se děje Chrlotte?" zeptala se a přisedla si na židli, kterou tu naposledy nechal Louis. "Přemýšlím nad svými rodiči." Ani jsem moc nelhala. Skutečně jsem přemýšlela nad tím, co je vedlo dát mě k adopci. "Máte děti?" zeptala jsem se ji a ona se smutně usmála. "Ano i ne. Víte, mám holčičku. Dnes by měla být ve vašem věku, ale neznám ji. Kdysi jsem studovala v Irsku, kde jsem i žila, když jsem při studiích otěhotněla. Můj přítel mě v tom nechal samotnou a já nemohla jít na potrat, proto jsem ji donosila. Ještě ten den, kdy jsem ji porodila si ji jedna rodina adoptovala. Doufám, že se teď má dobře i když asi ne, tak jak bych si přála." Bylo mi ji líto. "Proč jste si nepořídila další dítě, když už jste byla starší?" zeptala jsem se, protože mě to skutečně zajímalo. Já kdybych mohla, tak si miminko pořídím i teď je abych ho měla. Chybí mi to, být matka, obzvlášť když vím, že já ji nikdy nebudu. "Nemohla jsem. Mám nemocnnou dělohu, kterou po mě asi zdědila i ona. Byl zázrak, že jsem před tím otěhotněla a ani nepotratila. Kdybych ji mohla najít už bych ji asi nenechala odejít." Usmála se na mě, zhasla a odešla.

*Poled Harry*

Ráno jsem se probudil odpočatý, ale zároveň natěšený. Rychle jsem se převlékl a ihned vyrazil na letiště. Nechtěl jsem zůstat bez ni ani hodinu. Včera, když jsem usínal mi zavolal Williams a omlouvil se mi. To mě asi povzbudilo ještě víc. Svojí tašku jsem měl ještě stále v autě, takže jsem si pouze nasedl a vyjel směrem na letiště.

*Los Angeles International Airport - LAX*

Jakmile jsem vystoupil z letadla, chytil jsem si taxi a vydal se do mého domu, kde měl být přes noc Louis. Doufal jsem, že tam bude, protože jsem nevěděl, kde jinde je hledat. Klíče jsem stále neměl, takže jsem musel zazvonit - nikdo mi neotevřel. Ihned jsem na mobilu vytočil jeho číslo a vydal se ke garáži, abych si vytáhl auto. "Harry?" ozval se jeho hlas a já ho požádal, aby mi nadiktoval, kde je. Ihned jsemm vyrazil do nemocniice, kde se necházel.

Přřesně 1 000 slov, ale víc ze mě asi nedostanete.
Omlouvám se, že celý víkend nebyla část, ale tak trochu jsem zabíjela prase (ano, jsem vrah!).
Dnešní část nehodlám nikomu věnovat, i když si ji spousta z vás zaslouží. Opravdu mmě těší, že se od vás dozvídám, že jste na příbběhu závislé atd..., protože to pro mě moc znamená.
Omlouvám se za chyby, znovu :)
1+ komentář a vote, prosím :)
Btw: Kiss me like you wanna be loved ♥

Stále vás miluju ♥ ♥

Díky, Dee xx