Let's pretend...

2.

Je to tu. Den odjezdu na turné. Každý den jsem trávila s klukama, musela jsem s nimi chodit i do blbého studia jenom proto, že to můj dokonalý strác chtěl. Právě stojím na chodbě a snažím se obout si moje tenisky, na kterých mi někdo udělal asi tři uzle. Kdo jiné, než Harry? Ano, konečně jsem se naučila jeho jméno, i když mi to trvalo. Pro mě to stejně stále bude pouze idiot a hlupák. Také jsem spoznala přítelkyně kluků - Od Eleanor, přes Perrie až po Sophii - a seznámila jsem se s Niallovou nejlepší kamarádkou Michelle, která s námi bude na turné prvních čtrnáct dní.

Konečně se mi podařila rozvázat jedna bota, tak jsem se sehnula abych si ji obula, když se otevřely dveře a klika mě praštila přímo do mého levého oka. Ani nevím, jak, ale najednou jsem seděla v podřepu na zemi a proklínala všechny savté - od Prokopa po Kateřinu - a snažila se ignotovat ten idiotské smích. "Bože, co zase vymýšlíš?" zakřičel Tomas, když sešel ze schodů a viděl mě stále na zemi. Samozžejmě, idiot si odešel válet špeky do obýváku a já, neboženka, jsem mu naprosto volná. "Trénuju uhýby před holubama." Pronesla jsem první blbost, která mi přišla na um a opatrně jsem se zvedla. Naštvaně jsem skopla tenisku z nohy a s přivřeným okem, ze kterého mi tekla slza - tedy, doufám, že je to slza - jsem se vydala do kuchyně, abych z lednice vyndala led, kterým zmírním natýkání a případný hematom. Nasupeně jsem přišla ke gauči, na kterém se rozvaloval ten, jehož jméno nesmíme jmenovat, a mraženou zeleninu v utěrce si položila na oko. 

"Kde se zase všichni flákáte?" do obýváku přiběhl Paul. Unaveně jsem otevřela jedno oko a podívala se na něj znechuceným pohledem. Všichni byli ticho jen, aby mi nemuseli chodit pro další led, nebo něco, co se tomu podobá. "Co se ti stalo?" zděsil se, když mi z oka sundal hrášek, nebo co jsem na něm měla teď. "Styles mě zmlátil." Práskla jsem ho a znovu zavřela oči. Musela jsem vypadat vážně vtipně, protože mi oko již stihlo natéct a zároveň nabrat nádherný odstín modrofialové barvy. "Harolde!" zavrčel Paul, ale ce se dělo dál jsem už nevnímala. 

Co jsem komu udělala, že zrovna já musím být v jednom autobuse zrovna s klukama. Jako bych nemohla strávit nějaký čas s managmentem a zároveň jim pomoc vymyslet trest pro toho pakoně. Tyto a ještě další myšlenky mi výřily myslí a já se nemohla soustředit na nic jiného. Byla noc a mi právě jeli do nějakého města více na sever od Londýna. "Pšt.. Spíš?" zašeptala Michelle, když stála u mé hlavy. Dostala jsem horní postel, takže s tím neměla problém. "Ne," šeptla jsem zpět a snažila se na ni zaostřit. Na tváři se ji zjevil úsměv a už lezla za mnou do postele. "Co se děje?" zeptala jsem se zmateně. "Niall se strašně roztahuje a já nevím ke komu bych si měla lehnout. To je tak, když jsi na víc a nemáš postel." Smutně si povzdechla a já jen chápavě přikývla. Nebyl jediný, kde se roztahoval. Pakoň vypadal jako by měl každou chvíli zaútočit na zem, a Zayn na ni už jednou zaútočil. Ach, ty lidi. Michell vedle mě už sladce spala, ale já stále nemohla usnout. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co tady vlastně dělám, co dělám v Anglii a hlavně, co jsem dokázala udělat se svým životem od jedný hádky. Povzdechla jsem si a otočila se na bok, takže jsem koukala směrem na Pakoně a Louise, kteří měli postele naproti mě a večer se nezatáhli. Pomalu jsem zavřela oči, když se ozvala velká rána a následně někdo zakňučel bolestí. Opět jsem otevřela oči a viděla jsem Harolda, kteří seděl na zemi, držel se čelo a za loket. Nemohla jsem si pomoc a začala jsem se potichu smát. Asi mě neslyšel, protože znovu zalezl do postele a znovu usnul.

Ráno jsem se probudila s Michelle stále vedle sebe, ale ostatní už byli u stolu a snídali. Vylezla jsem z postele jen v tílku a krátkých kraťasech na spaní a šla za nimi. "Dobré ráno ženy," pronesla jsem se smíchem, když jsem vešla. Všichni do jednoho seděli s podepřenou hlavou a usínali v sedě. "Dobré," zabručeli a já se k nim posadila. Harold seděl naproti mě a na čele se mu rýsovala solidní boule. Pro sebe jsem se usmála a do hrnku si nalila trochu kávy. "Teda Harry, včera jsi mě vážně překvapil." Pronesla jsem nadšeně, když bylo až moc dlouhé ticho. Všichni na mě zvedavě upřeli zrak a tvářili se vyděšeně? Překvapeně? Naštvaně? Nevím! "Já?" zeptal se oslovený a já důležitě přikývla. "Jak?" zeptal se znovu a já se potěšeně usmála. "Nejdřív jsem tomu nechtěla věřit, ale pak když jsem to viděla." Mlaskla jsem si a nadechla se k pokračování. "Nejprve jsem si myslela, že jsi 100% buzna, pak že máš možná trochu rád holky, ale to co jsem včera viděla bylo prostě něco skvělýho." Začala jsem v sobě dusit smích, když jsem viděla jeho face. Bylo to k nezaplacení. "Co?" zeptal se zvědavě Louis a já se k němu natočila. Pošeptala jsem mu to ducha a on vybouchl smíchy. Po chvíli jsem se k němu přidala i já. "Hazza, vážně?" zeptal se Louis a Harold se zatvářil hodně zmateně. "Hazza se nám v noci zakoukal do podlahy a na první pohled to působilo jako by ji vážně balil." Promluvila se smíchem Michelle, která akorát vcházela do kuchyně. Se smíchem jsem přikývla a všichni ostatní se přidali k hlasitému smíchu. 

"Nevěděla jsem, že jsi ještě nespala. Myslela jsem, že spíš." Řekla jsem, když jsme se všichni uklidnili. "Spala jsem, ale Harry a jeho balící taktiky jsou tak hlasité." Povzdechla si a já jsem přikývla. "Proč jsi vlastně nespala u mě?" zeptal se z ničeho nic Niall a zrak všech padl na ni. "Jeden z nás by dopadl jako Harry." Pokrčila rameny a napila se svého čaje.

"Tak, co si zatím myslíš o klucích?" zeptal se mě Tom, když se mi snažil zamaskovat monokl, který mi Harold udělal. "Harold by potřeboval ženskou." Pronesla jsem po chvíli přemýšlení. "Nebo pětadvacen na holou." Dodala jsem a sykla bolestí. "Promiň," smutně se na mě usmál a já jen mávla rukou. "Ták.. A hotovo." Dal mi pusu na tvář a posadil se vedle mě. "Víš, že stačilo pár centimetrů vedle a mohlo být i po tobě?" zeptal se a já jen přikývla. "Prostě mě chtěl zabít," řekla jsem nezaujatě a snažila se navázat na jiné téma. Vydrželo nám to asi minutu, než se opět vrátil k témě Harry. "Říkáš, že potřebuje ženskou nebo pětadvacet?" zeptal se a já přikývla. "Raději těch pětadvacet. Ženská by to s ním nemusela přežít." Vysvětlila jsem a on zamyšleně přikývl. Kluci právě měli zkoušku, takže jsme tu seděli sami dva. 

"Ahojte," pronesla po chvíli vysoká žena, u jejíž nohy si to cupitala roztomilá holčička. "Panebože, co to máš s okem?" pronesla zděšeně, když se na mě podívala. "Ahoj," pozdravila jsem ji zpět a svůj pohled přemístila na Toma. "A že to nepůjde poznat." Nespokojeně jsem si mlaskla a postavila se na rovné nohy. "Jsem Charlotte," představila jsem se ji, když jsem k ni došla. "Nevím, co tu dělám, tak se mě prosím neptej, ale tento tu mě tu nutně potřeboval mít sebou." Dodala jsem a rukou mávla směrem k Tomovi, který celou dobu koukal na jedno místo. "Jsem Lou, stylistka našich hvězd a tato tu je Lux," zasněně se usmála na holčičku hrající si s panenkou Barbie v růžovém kostýmku. "Moje dcera," dodala a já jen přikývla. "Uděláš s tím prosím něco? Nechci tě zneužívat nebo tak něco, ale chtěla jsem si zajít do města ještě před koncertem a před tím, než budu v obležení těch supů venku, ale toto nikdo vidět nemusí." Rukou jsem mávla k svému oku a ona pouze s obrovským úsměvem na rtech přikývla.

"Hotovo," usmála se na mě a já se podívala do zrcadla. Měla jsem lehký make-up, který to dokonale dokázal zakrýt a zároveň jsem měla obě oči upravené, aby to nevypadalo divně, že mám pouze make-up. "Páni, jsi úžasná!" pronesla jsem bez dechu a ona se jen skromně usmála. "Můžu tě za to o něco poprosit?" opatrně se zeptala a já nadšeně kývla hlavou. "Odpadlo mi hlídání pro Lux a já jí nemůžu nechat bez dozoru až se budu starat o kluky. Vzala by sis jí, prosím, ven?" zeptala se opatrně a já opět nadšeně přikývla.

Díl o ničem, ale musel být, protože se brzy díky této části začně předstírat. Jinak, díl je věnovaný Michelle, která mě inspirovala pro roli Niallovo nejlepší kamarádky :3

Chtěla bych vás poprosit o vote a koment ;)

Omlouvám se za chyby :( :)

Díky, Dee xx