Let's pretend...

2.23

Ráno jsem se vzbudila a ihned jsem si vzala notebook do postele a začala jsem hledat nějaký nábytek. Vím, že bych ho měla vybírat osobně, ale na to jsem byla moc líná, moc opuchlá a měla jsem příliž červené oči. Trvalo mi to asi tři hodiny, než jsem měla vše vybrané. Byla jsem na sebe pyšná. Druhý den mi vše přivezli a já mohla začít žít můj nový život. Sama a šťastná.

Už tři týdny jsem v žila v tomto domě v Reading. Vše bylo perfektní. Našla jsem si práci v místním svatebním salónu a několik přátel. Žádný z nich nebyl gay, což bylo poprvé v mém životě. Každým dnem měla přijet Eleanor, aby se mnou po dobu šesti měsíců, kdy její Romeo bude na tour. Těšila jsem se, ale zároveň mě něco brzdilo abych se těšila tolik.

S povdechem jsem se zvedla z gauče, vypnula jsem televizi a rozešla jsem se směrem, kde bude mít El pokoj. Všechny pokoje jsem využila, změnila až na jeden. Na Harryho. Ten je zamčený vedle toho mého a já tam nechodím. Moc mě to bolí. Je pořád stejně modrý, se stejnou postelí, s plakáty a hlavně s jeho fotografii, která byla asi focena, když šel do X-Faktoru. Byl tam mladý a působil tak nevině. Jako by ani nikomu nebyl schopný ublížit. Ale ublížil. Došla jsem k jejímu pokoji, když se ozval zvonek u dveří. S úsměvem na rtech jsem se tam vydala a prudce otevřela dveře.

"Eleanor!" křikla jsem, když jsem ji uviděla stát před mými dveřmi a po obou bocích měla jednoho kluka. Tedy spíše muže. Nevěděla jsem koho z nich mám objat jako první, ale Eleanor to vyřešila na mě. Nyní jsem byla skutečně šťastná. "Pojďte dál," promluvila jsem a utírala jsem si slzy. Poslední dobou jsem nějaká přecitlivělá, ale nebyla jsem sama, kdo brečel. Eleanor si utírala své slzy a Niall se je snažil rozmrkat.

"Dáte si něco?" zeptala jsem se, když jsme seděli na gauči. Všiichni si něco nadiktovali a já se rozešla do kuchyně. Po chvíli za mnou dorazil Louis, který si mě zmateně prohlížel. "Jsi v pořádku?" zeptal se a já pouze kývla. Byla jsem, více méně. "Jak je mu?" zeptala jsem se a on si smutně povzdychl. "Byl v LA, v Sydney dokonce i v Irsku. Je strašně nervózní z toho, že tě nemůže najít." Promluvil a já jsem přikývla. "Sama se nevrátím," zašeptala jsem a zalila čtyři hrnky, které jsem zde měla připravené. Kluci večer odjeli a my s Eleanor jsme si povídaly o všem možném a nakonec jsme usnuly u televize při filmu Hvězdy nám nepřály.

Uplynul další týden, kdy tu Eleanor byla. Každý den jsme volaly s Louisem a s Niallem. Občas se přidal i zbytek kluků, ale Harry nikdy. Nevím proč. Jednoho dne jsme s kluky volaly brzy ráno, kvůli časovému posunu. Seděla jsem tam a držela si bolavé břicho, ale nedala jsem to na sobě znát. Dveře za klukama se otevřely a do místnosti vstoupil Harry. Nemohl mě vidět, ale já jeho viděla. Nevím, jestli to bylo protože jsem ho viděla anebo za to mohla moje nevolnost, ale zvedla jsem se a běžela jsem vyprázdit svůj žaludek. Poslední tři dny je mi špatně pořád a já už jsem z toho unavená.

*Pohled Eleanor*

Volaly jsme s klukama, když jsem si všimla, že se za nimi otevřely dveře. Lott si toho také všimla a já se na ni podívala. Už od té doby, co vstala byla bledá, ale tomuto se nic nevyrovná. Ihned se zvedla a odběhla s rukou na puse do místností, kde je koupelna. Ihned jsem ji slyšela vydávat ty odporné zvuky a myslím, že jsem nebyla jediná. "Co je?" zeptal se Harry. Jednu věc vím jistě - když Lottie provozuje to, co nyní, nesmím za ní chodit. Potom je na mě nepříjemná. "Nic," pohledem jsem stále kmitala ke dveřím, kde celý kolotoč začal nanovo. "El, bude v pohodě." Promluvil Louis a já jsem přikývla. "Víš, mám pocit, že je těhotná." Zašeptala jsem a viděla jsem, jak se čtyři z nich napnuli. "Cože?" vykoktali, ale Harry byl zmatený. "Poslední dobou jí jako Niall a ty kombinace. Fuj. A dnes to není poprvé, co jí je zle." Zašeptala jsem, protože jsem slyšela, jak se otevřely dveře. "Jdu si lehnout," promluvila skřípnutým hlasem a všichni jsme se podívali na Harryho. Nepoznal ji, což bylo jedině dobře.