Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 5. Solidatur!

Vzbudila jsem se se strašlivými bolestmi zad. Vůbec jsem se nevyspala! Otevřela jsem oči a porozhlédla se po místnosti, ve které jsem se nacházela. Zmijozelská společenská místnost. Cože??? Co sakra dělám ve společence??? Náhle se mi před očima začaly vybavovat útržky včerejška a já se úšklíbla. Rychle jsem se ale zase vzpamatovala a rychle se běžela podívat na budík na mém nočním stolku. 8:27! Nestíhám!! A navíc... a hele! Jsem oblečená! To mi zlepšuje situaci! Sice jen o trošku, ale i tak! Rychle jsem si do brašny naházela učivo a už letěla na dvouhodinovku Obrany.

Jen taktak jsem nevrazila do nějaké holky z Nebelvíru, když jsem vletěla do učebny. ,,Slečno Potterová, jdete pozdě! Hodina začala již před
15 minutami! Jak si mám váš pozdný příchod vykládat?" zamračil se na mě profesor Jackob Malawi a propaloval mě pohledem. ,,Já... totiž... špatně jsem se vyspala! A když jsem se ráno vzbudila, zjistila jsem, že jsem zaspala a navíc mě šíleně bolela záda!" odpověděla jsem popravdě. Profesor mávl hůlkou, mě křuplo v zádech a najednou jsem byla... uvolněná! Záda mě ani v nejmenším nebolela! ,,Děkuji, pane profesore!" ,,Není zač. A teď se prosím zařaďte mezi ostatní studenty. Právě jsme opakovali kouzlo Patronus. Byla byste tak laskavá a řekla nám o něm něco?" uasmál se. ,,Ano. Kouzlo Patronus. Jedná se o ochránce především proti mozkomorům, který na sebe bere podobu zvířete, které vás charakterizuje. K jeho úplnému vyvolání však potřebujete hodně silnou dobrou vzpomínku. To je nezbytné. Patron však může změnit podobu a to tehdy, když se do měkoho zamilujete. Ale opravdu, ne nějak falšovaně, nebo že si to jen namlouváte. Musí to být pravá nefalšovaná láska." ,,Výborně, slečno Potterová! Děkuji za stručné shrnutí! Připisuji Zmijozelu 10 bodů! A teď si ho všichni zkusíme vyčarovat! No, jen do toho!" rozhodil rukama, které hned potom spojil a propletl si je za žády. Všichni jsme začaly kouzlit. Zajímalo mě, co za patrona má onen Zmijozel. Podívala jsem se na něj. Byl skleslý všichni ho povzbuzovali. Asi ho vyčarovat neumí. Vypadalo to, že přemýšlí. Pak něco řekl svému kamarádovi a ten začal horlivě přikyvovat hlavou a rukama mu naznačoval, ať to zkusí. Černovlásek protočil očima, pozvedl hůlku a aniž by se na ni díval, pronesl příslušnou formuli. Pořád se znuděně díval na svěho kamaráda a ten vyvalil oči. On se na něj nechápavě díval a pak se otočil na svou hůlku, ze které se soukal obrovský patron baziliška! Teď vyvalil oči i on a s otevřenou pusou na baziliška čučel. Najednou jakoby se vzpamatoval, podíval se na mě a zase zpět na patrona. Zajímá mě, na co myslel... No nic. Tentokrát jsem zapřemýšlela já. Poprvé vkročím do Velké síně a jsem naprosto ohromená! ,,Expecto Patronum!" Má drahá vydřička a hraje si s fouskama.) Pak ji ale švihl ocas baziliška. Podívala jsem se na černovláska, který si už se svým baziliškem jako s domácím mazlíčkem hrál na babu. Zasmála jsem se, když zakopl o knihu a bazilišek ho dohonil a začal mu olizovat obličej, jako nějaký pes. Najednou však hodina zkončila a my měli kraťoučkou přestávku, než nám začne druhá hodina.

~•☆•~

,,Tak, tato hodina bude hlavně o zručnosti, protože budou souboje." Z některých rohů se ozvalo zamručení,
někteří nadšeně vypískli. Já jsem docela ráda. Už jsem ty souboje potřebovala. Mám totiž takový pocit, že jsem trochu vyšla z formy. ,,Utvořím dvojice. Slečna McLoydová s panem Jonesem, Leasingová - Power, Whiteová - Horser, Hawková - Wing,..." Čekala jsem, až dojde i na mě. Čekala jsem... a čekala... a čekala... a ,,Slečna Potterová se zbývajícím. Tak, najděte si volné místo, a můžete začít. Váš postup si oznámkuju. No, jen do toho!" usmál se a zády se opřel o katedru. Zozhlédla jsem se po učebně, ale nikoho zbylého jsem neviděla. Stočila jsem tedy hlavu zpět, a ,,Proboha!! Víš, jak jem se lekla?! Dostanu z tebe mrtvici!!" Zjevil se předemnou, a šklebil se se založenýma rukama. ,,To sedí! Ze mě vždy všichni dostali mrtvičku! Tedy když jsem je trochu postrašil." odvrátil hlavu ,,telepaticky..." dodal a zřejmě si myslel, že jsem ho neslyšela. Ale to se šeredně mýlí! ,,Tak na co čekáš? Souboj volá!" vytasila jsem hůlku. ,,Jsi docela rychlá, ale já jsem rychlejší!" natáhl proti mě ruku a chstal se něco říct, ale v tom se přes celou třídu ozvalo: ,,Ať vás to ani nenapadne!! Je tu nová a vy už proti ní jdete s takovou výjimečnou schopností?! Zbláznil jste se?? Odebírám Zmijozelu 5 bodů za vaši nehoráznost! Bojujeme s hůlkou!" zakřičel na něj. On jen protočil očima a vyndal hůlku. ,,No jo, no!" ,,Co to mělo být?" ,,Jen že-" ,,Opovažte se!" ,,U všech bazilišků!" Uchechtla jsem se a znova se postavila do bojové pozice. ,,Musím tě varovat! Jsem dobrý!"

,,Vážně? Tak, co říkáš na tohle?" Rictusempra! Křikla jsem a on se začal smíchy válet na zemi. ,,Co to -haha- je -haha- za kouzlo??! To -haha- slyším poprvé!!-haha-" ,,To je lechtací kletba! Ale už mě nudíš... Finite!" ,,Děkuju!" zvedl se ze země a oprášil si z habitu imaginární smítka. Pak ale rychle švihnul hůlkou a mě se zvětšila hlava. Začal se znova smát a dalším švihnutím hůlky se mi zase vrátila do původního stavu. To mu nederuju! Steleus! ,,Co to...!" Najednou začal kýchat jak smyslůzbavený. Po 2 minutách kouzlo pominulo. ,,Somnium!" Tentokrát kletbu obrátil proti mě. Já jsem ale fakt teďka na půl hodiny usnout nechtěla a tak jsem to jednoduše odrazila. Zase proti mě něco neverbálně seslal. Hbitě jsem se tomu paprsku vyhla a ten pak zasáhl nějakého Nebelvíra, kterého to odhodilo do rohu učebny. Zašklebila jsem se na něj. Relashio! Pomyslela jsem si a on okamžitě nuceně pustil hůlku. ,,Co děláš?!" ,,Pracuju na vítězství!" Revertis fortis! On si ještě rychle stihl vzít hůlku a kouzlo vykryl. Teď už se všichni koukali jen na nás. On uhnul, když jsem proti němu vyslala Sectumsempra. ,,U Salazara proč na mě metáš kletby, které ani neznám?!?" ,,Že by to bylo tím, že jsem lepší?" ,,To tedy ne! Serpensortia!" ,,Vipera Evanesco!" Had vybouchl a zmizel. ,,Locomotor Wibbli!" Hbitě se paprsku vyhnul. ,,Už žádně kletby, které neznám, jasný?!!" ,,Jasný! Levicorpus! Orbis!" ,,Protego!" Ebublio! Nevykryl to a má bublina jej zabalila na 1,5 minuty. Mezitím jsem si oddychla.
Čas už uběhl a bublina začala praskat. Dopadl na zem na všecky čtyři a než se nadál, zasáhlo ho moje Petrificus Totalus. ,,Solidatur!" křikla jsem a kolem něho se začaly shromažďovat rampouchy, které se postupně přibližovaly, až jej nebylo vůbec vidět. Až teď jsem si uvědomila použité kouzlo. Bylo však už pozdě ho zastavit, protože rampouchy se vypařily a zůstal tam pouze na kost zmrzlý rampouch ve tvaru černovláska. Všichni na mě civěli s otevřenou pusou. Dokonce i pan Malawi nevěřil svým očím. To je tak když jste z budoucnosti a znáte lepší kouzla...! Přišla jsem k panu 'Rampouchovi' a odlomila mu hůlku z ruky. Pak jsem ji hodila do krbu a ve správný čas vytáhla. ,,Prosím, pane profesore, Mohla bych ho dostat na ošetřovnu? Hůlku mu hned vrátím. Děkuji!" usmála jsem se na něj a s pomocí vyčarovaných nosítek na které jsem naložila rampouch jsem vyšla z místnosti. Ošetřovna je naštěstí na stejném místě, takže tam trefím bezproblémů.