Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 11. Salazarův prsten

Ginny Weasleyová, 1996

Už je to pár měsíců, co nám Brumbál namlouvá, že je Herm pouze na 'rodinné dovolené'. Mě se tomu však vůbec nechce věřit! Jestli je totiž Mia na rodinné dovolené, tak co dělá Jasmine tady? Myslím, že tuhle dost hustě vymyšlenou lež si Brumbál trochu nedomyslel... Právě jsme na hodině Historie, takže mi prakticky nic nebrání se volně zeptat Jasmine, která hned druhý den Miiny nepřítomnosti zaplnila ve všech hodinách volné místo vedle mě. ,,Jasmine? Nepsali ti náhodou rodiče o té rodinné dovolené?" ,,Právě že nepsali! Ani mi neodpovídají na mé dopisy ohledně Hermioniny. Je to celé podezřelé..." prohlásila a dál si zapisovala výpisky z Binnsova vyprávění myslím že o nějakém Sherlocku Woodwieldovi z 16. století. Nahnula jsem se k Harrymu a Ronovi, kteří seděli o lavici za námi. ,,Hej, kluci. Kdo půjde se mnou po obědě k Brumbálovi? Myslím ohledně Hermiony. Nějak mi to prostě vrtá hlavou a nechce se mi těm jeho kecům věřit." ,,Souhlasím! Chudák Hermiona! Musí být strašně vyděšená..!" přitakal Ron. ,,Já půjdu taky!" řekl Harry a přikývl. ,,A co Jasmine? Ta půjde?" zeptal se. ,,Nevím. Jasmine? Chceme po obědě za ředitelem kvůli Herm. Půjdeš?" otočila jsem se na ni. ,,Samozřejmě! Je to mé dvojče!" horlivě přikyvovala a pak se dál věnovala zápisu.

~•☆•~

,,Harry, Rone, Jas! Co ten Brumbál? Jdeme!" tlačila jsem je všechny z Velké síně. ,,Hale Hiny! Há tam ho huře memůžu nehat hohotný! Hude hu ham hmutno...!" žadonil Ron. Pro ty co mu nerozuměli. Říkal 'Ale Ginny! Já tam to kuře nemůžu nechat samotný! Bude mu tam smutno...!'. Ano. Ty léta ve společnost bratra a jídla mě naučily té jeho Plnáhubaštině rozumět. Chudák já...! ,,Neremcej a pojď! To kuře tam bez tebe tu chvilku vydrží!" převrátila jsem oči vsloup. Jas se mi vysmekla a šla sama a Harry mi sjel rukou ze zápěstí do dlaně. Trochu jsem se začervenala, ale i tak pokračovala dál v cestě.

Stanuli jsme před velkým chrličem a Harry řekl heslo: ,,Citrónové dropsy!" Objevily se schody a my zamířili nahoru do pracovny. Když jsem zaklepala a ozvalo se tiché ,,Dále," tak jsme všichni vztoupili. ,,Á! Slečny Weasleyová a Grangerová a pánové Potter a Weasley! Posaďte se! Máte něco na srdci?" zeptal se nás mile Brumbál. Slova jsem se ujala já. ,,Pane profesore. Jsme tady kvůli Hermioně. Všichni o ni máme strach a nikomu z nás se nechce věřit to, co všem vykládáte. Řekněte nám pravdu, prosím. Kde je Hermiona? Co byl ten přívěsek zač?" hrnula jsem na něj jednu otázku za druhou. ,,Klid, slečno Weasleyová. A... máte pravdu. Nevím, kde slečna Grangerová je. A ten přívěsek byl obraceč času. Poslední svého druhu. Vy o ní něco nevíte? Stačil by náznak," prohlížel si nás. ,,Obraceč času?! Harry! Rone! Jas! Už vím, co se s Hermionou stalo! Je akorát v jiné době! Vzpomínáte?" křikla jsem na ně nadšeně. ,,Slečno Weasleyová! Pojďte sem." Nakázal mi Brumbál. Přešla jsem tedy k němu. On mávl hůlkou a z jedné zchátralé skříně vyletěla mísa s nějakou tekutinou. ,,Smím si vypůjčit vaše vzpomínky?" ,,Samozřejmě!" Přešel ke mě a přiložil mi špičku hůlky ke spánku. ,,Myslete na ten večer. Do posledního detailu!" Zamyslela jsem se a přesně si scénu vybavila. Brumbál najednou začal s hůlkou zase odstupovat, přičemž mi z hlavy vytáhl nějaký dlouhý stříbrný levitující provázek. Ten pak hodil do misky. ,,Teď se musíme všichni ponořit do tý tekutiny!" křikl Harry. ,,Správně!" přikývl ředitel a strčil do nádoby hlavu. Najednou se do ní celý nasoukal, až v ní zmizel. ,,Zatraceně! Jak to udělal?" třeštil na mísu oči Ron. ,,Nic neříkej! Prostě ho poslechni!" vzal násilně jeho hlavu a smočil mu jí v tý vodě. Taky tam celý zmizel! Následovala Jasmine a pak i Harry. Nadechla jsem se tedy a se zacpaným nosem strčila i já hlavu do mísy. Oběvila jsem se přesně na místě, kde jsem Hermionu naposledy viděla. Ve společence. Jako bychom tam ale vůbec nebyli! Nikdo si nás nevšímal a když jsem sama sobě chtěla už jednu vrazit, tak mě Harry chtil za boky a přehodil přes rameno, načež mě zase postavil na druhém rohu společenky. Chtěla jsem se na něj rozkřiknout, co blázní, ale on mi místo toho zacpal pusu. Ne však rukou, ale polibkem!! ,,Pchřestchaň, nebho... nebho..." nebo co? Co bych mu udělala? ...Nic. Neudělala bych mu nic. Ptáte se proč? Jsem do něj až po uši zamilovaná. A tohle mě alespoň utvrdilo v tom, že i on ke mě něco cítí. Najednou se však vsechno začalo zatemňovat, jako kdyby někdo do té kapaliny v té míse kápl černý inkoust a my se začali zase objevovat v ředitelně. Brumbál okamžitě sedl za stůl a zapsal si tam nějaké číslo. ,,61? Na co vám to pomůže?" zeptala se Jas a vypadala, jakoby nad něčím hodně důležitým přemýšlela. ,,Počet otáček. Obraceč má jistý mechanismus. Pokud se s ním otočí 24x, tak uběhl jeden den. Jakmile ale budete otáčet dál, každá otáčka se nerovná hodině, nýbrž jednomu roku. Odečteme-li tedy od tohoto čísla 24, přesunula se o den zpátky. Logicky zde zbývá... 37 let. Počkat. O 37 let zpátky? To je rok 1943! V tomto roce však v Bradavicích studoval jistý student. ...Tom Riddle." ,,Děláte si z nás srandu?!? Mia je v době, kdy je mladý Voldemort student... eh..." ,,6. ročníku, slečno Weasleyová. Ano. V té době jsem ale na škole jako učitel, ne ředitel. Tato funkce zůstává panu profesou Dippetovi. Pořád jsem jí ale na blízku, kdyby potřebovala. Slečna Grangerová je chytrá holka. Určitě si poradí... Doufám..." ,,Pane profesore. Je tady nějaká naděje, že od tamať Hermionu dostaneme?" zeptala jsem se ustaraně. ,,Obávám se, že není... I když! I když...!!" rychle vztal z křesla a přeběhl k nejzapadlejšímu koutu pracovny. Vytáhl hůlku a s pronesením nějakého zaklínadla se otevřela jedna stará a ošuntělá skříňka. Profesor z ví vyndal otrhanou knihu, která měla nejmíň 100 let. S bouchnutím jí položil na stůl a otevřel. ,,Strana 894, řádek 7., odstavec 8.," mumlal si pod vousy a otáčel listy stránek. ,,Ah! Tady to je!

Pokud se chcete do minulosti vrátit,
Cenný předmět musíte najít.

Až hodiny na věži odbijí půlnoc,
Proneste: Tregnum-in-tempus

Kouzlo vás přenese do doby minulé
Nezapomeňte však, na varování veliké:

Vaše přítomnost v době nejistá zdá se,
I budoucnost ovlivnit dá se.

Ber tedy na vědomí a hodně se snaž!
Ať budoucnost moc nezamotáš!"

,,Cenný předmět? Odbije půlnoc? Ovlivnit budoucnost? Co to má znamenat?" zeptala se Jas. ,,Musíme najít předmět, který se v době nachází a udělat z něj časové přenášedlo, pomocí onoho kouzla. Žádná taková věc mě ale nenapadá..." zadumal se Brumbál. ,,A... A co nějaký viteál? Nějaký, který by nás přivedl rovnou do školy!" ozval se Harry. ,,Vy jste génius!!" zajiskřilo mu v očích. ,,O jednom bych věděl! Mladý Tom ho nosí pořád na sobě! Prsten Salazara Zmijozela. Je tu však jeden háček. Nejsem si jistý, jestli ho najdeme. Je moc dobře ukryt. Není to nic pro tebe, Harry. Budeš u toho v nebezpečí! Prsten má totiž Bellatrix Lestrangeová v trezoru u Gringhottových. Použijete mnoholičný lektvar. Pomocí něj se přeměníte v Bellu, to budete vy, slečno Grangerová a Dolohlova a tím budete vy, pane Weasley. Harry, ty použiješ neviditelný plášť. Slečno Weasleyová, vy budete Narcissa Malfoyová. Budete jako záložní plán. Kdyby totiž nějaký ze skřetů měl podezření, budete svou "sestru" bránit. Potom přijde na řadu Harry. Ty na hlavního skřeta a později i na Griphooka použiješ kletbu imperio. Ale tajně! Ti vás dovedou k trezoru. Hlavní skřet má i své náhradní klíče. Donutíš ho, aby vám trezor otevřel. Jakmile budete mít prsten, bezpřemýšlení zabouchnete a následně i zamknete dveře. Pane Weasley, v trezoru je ještě jedna věc. Spona Blacků. Je to přenášedlo. Dostane vá na jakékoli místo, které potřebujete. Stačí jen říct Bradavice. Plán vypadá lehce, ale rozhodně není. Nejdříve však přenesete dopis, co vám dám Severusi. Mnoholičný lektvar totiž u sebe nemám a navíc jeho namíchání bude trvat-" ,,Měsíc." řekli Ron s Harrym společně. ,,Správně. 10 bodů pro Nebelvír. Teď mě omluvte. Ten dopis se sám nenapíše," mrkl na nás, vzal do ruky brk a první pergamen, na který narazil a rychle na něj něco načmáral, načež se ještě pro jistotu podepsal. ,,Tak. Tady to máte, slečno Weasleyová. Předejte mu to na vašem školním trestu." Jak sakra ví, že mám dnes školní trest se Snapeem?! ,,Samozřejmě, pane profesore," přikývla jsem a vzala si od něj dopis. ,,Chtěli jste mi ještě něco?" zeptal se nás mile. ,,Ne, pane profesore. Děkujeme!" řekla Jas a pak společně s námi ředitelnu opustila.

Ahoj! Tak co? Myslíte si, že se plán povede? Tak si užijte den a papa!

Vaše Keiraline