Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅️Kapitola 25. Muži v černém

Hermiona

Už je to pár týdnů, co jsme s novou zprávou obešli celý Riddle Manor. Všichni z toho byli, jak se říká 'na větvi' a chvíli jim trvalo, než to pobrali a pochopili. Nejvíce starostí s tím ale měl zdejší již zmiňovaný zahradník Frank Bryce. Ten tomu až doteď nechce věřit, ačkoliv už víme, že mu to došlo. Dnes zrovna nemáme v plánu nic velkého. Chceme se jít poohlédnout do Malého Visánku a jeho blízkého okolí.

Seběhli jsme dolů z kopce do vesničky. Malý Visánek byl překrásný. Ne lepší jak Prasinky, nebo Příčná, ale i tak překrásný. ,,Kam půjdeme jako první?" Chtěla jsem vědět. ,,Můžeme se rozdělit po dvojicích a pak se sejít v tamté hospodě U... Oběšence? A popovídat si o všem, co jsme cestou potkali a kde jsme se stavili," prohlásilo mé dvojče a hned jsme všichni přikývli a rozdělili se na její povel. Harry s Ginny se vydali doleva, Jas s Ronem doprava a já s Tomem rovně.

•°○☆○°•

,,Tak co, kam zajdeme teď?" Zeptala jsem se asi kolem 2. hodiny odpoledne. ,,Nevím. Je už 14 hodin a řekli jsme si, že se sejdeme v té hospodě U Oběšence. Můžeme už tedy vyrazit tam." zatáhl mě do frekventovanější ulice a po chvíli jsme stanuli na prahu hospody. To, co jsme viděli, nás velmi zarazilo. Všude byl takový hluk, že jsme si museli zacpat uši. V koutech seděly skupinky lidí, kteří si o něčem vzrušeně povídaly, uprostřed tancovaly páry na lidové písně, které hrála kapela na vyvýšeném pódiu a na jedné z lavic seděl mladý pár. Oba dva byli plně zaujatí líbáním toho druhého, až to vypadalo, že se chtějí navzájem sníst. Když ten kluk zaregistroval, že se na ně někdo dívá, nechal toho a ohlédl se ke dveřím. ,,Hermiono! Tome! Hermiono! Herme! Tomiono!" blekotal naše jména jedno přes druhé. ,,Rone!?" Zvedla jsem zmateně obočí a pak se podívala na dívku. ,,Jasmine! Vy už jste tady? A co to u merlinovy plesnivé bačkory mělo být? Nabo radši ne. Nic neříkejte. Budu dělat, jako že jsem to neviděla," znechuceně jsem odvrátila pohled a sedla si od nich co nejdále to šlo.

Asi za dalších 5 minut dorazili i Ginny s Harrym. ,,Tak, jak to šlo?" zeptala jsem se jich hned, co si přisedli. ,,Jsem strašně unavená! S Harrym jsme prošli snad celé město. 2 krát." ,,Jo, Ginny mě zastavovala snad u každého obchodu a chtěla vysvětlit, na co je," Harry si postrčil brýle na nose více ke kořeni nosu. ,,A ty se divíš? No řekni, Rone, co by sis představil pod názvem švecovství?" otočila se nechápavě na bratra. ,,Zatraceně Harry. Vždyť to zní jako oddělení pro duševně nezdatné u svatého Munga!" vyděsil se a přestože u toho napůl pil máslový ležák, tak nasucho polknul. ,,To možná proto, že to není 'švecovství' ale 'ševcovství'," uchechtla jsem se a dívala se na něj jako na osla uprostřed koňského stáda. ,,To z toho tedy nejsem dvakrát moudrej..." protočil očima a radši už nic neříkal. Po dalších dvou hodinách klébosení o tom, jak to asi vypadá v naší 'přítomnosti' z 'budoucnosti' a pozorování toho, jak se Jas snaží Rona Harryho a Ginny naučit lidové tance, jsme se vrátili zpět do Riddle Manor.

•°○☆○°•

Dalších 6 týdnů jsme také prožili celkem v klidu, dokud nás nenašli. Večer, když jsme všichni již spali, se z pokoje pana Riddla ozývaly hlasy. Tvrdé mužské hlasy. Bylo jich asi šest. Rychle jsem popadla hůlku a i v pyžamu okamžitě vystřelila z pokoje. Na chodbě jsem se srazila s Tomem. Přiložil si ukazováček ke rtům a naznačil tím, abych byla zticha. Jen jsem přikývla a schovala se za něj. Byli jsme tak blízko pokoji, že byla slyšet i část rozhovoru mezi muži v černém a majitelem domu. ,,Je to jen hloupá cetka. Nedělejte kvůli tomu takové otřesy, Tome. Odevzdejte ji a možná vás ušetříme." ,,Šest kouzelníků proti obyčejnému člověku si troufáte, že?" V tu chvíli jsme vtrhli do pohoje. ,,Ani hnout!" rozkřikli se okamžitě a jeden mi neverbálně pomocí Expelliarmus vyhodil hůlku z ruky. Tom mi okamžitě podal svou a vystoupil dopředu. ,,Co tu chcete?" všech šest se okamžitě zahledělo na jeho ruku. ,,Má ho na ruce!" křikl ten nalevo a všichni zvedli hůlky a začali na nás pálit jednu kletbu za druhou. Tom však jen mávnutím ruky vytvořil neprůstupnou bariéru a všechny jejich pokusy o to se dostat k nám ignoroval.

,,Myslíš, že chtějí ten prsten?" zeptala jsem se ho s podezřívavým pohledem a hlavou kývla i na pana Riddla, aby se k nám přidal. Ten však nemohl odlepit oči od světelné bariéry, která nás dělila od ostatního světa. ,,Jak jsi to... to ty? To je... fascinující" pořád nemohl uvěřit svým očím. V duchu jsem si vzpomněla na svůj první příchod do Bradavic. Taky jsem byla takto ohromená a nemohla jsem z kouzelného stropu ve Velké síni spustit oči. ,,Bezhůlková magie," odpověděl nezaujatě Tom a dál věnoval pozornost černému kameni ve tvaru jehlanu na své bledé ruce, zatímco druhou rukou se dál snažil udržet bariéru v použitelném stavu. ,,Proč chtěli ten prsten? Co je na něm tak důležitého?" nechápala jsem pořád a každou chvíli vrhala zamračené pohledy na muže v černém. ,,To netuším," Tom nechal ruku ledabyle spadnout k jeho boku a s pohozením hlavy k naši nevítané návštěvě pokračoval. ,,Teď se však vraťme k nim. Až řeknu, tak zaútočíme. Tři, dva, jedna, TEĎ!"

Bariéra se prolomila a já začala pálit všechny možné kletby, které mě napadly. Tom si stoupnul před pana Riddla a zatímco jednou rukou kletby odrážel, druhou je vrhal. Už jsem se někdy zmínila, jak je úžasný? Vždy jsem si přála mít jeho schopnosti. Je rychlý, vnímavý, pohotový, chytrý, sebevědomý, laskavý, roztomilý, ale dokáže být i panovačný, egoistický, vychytralý, za mé nepřítomnosti dokonce i manipulativní, krutý a neúprosný. Nemúžeme však zapomenout i na jeho krásu, půvab a eleganci. Je prostě dokonalý. A i tato malá chvíle nepozornosti se mi vymstila. Hned, jak jsem jen o centimetr svěsila hůlku, protivník toho ihned využil a okamžitě mě nechal vystřelit do stěny za námi. Praštila jsem se do hlavy a vše ostatní už viděla jen matně. Tom se na mě s hrůzou v očích otočil. To však neměl dělat...