Riddle's Queen [CZ, Tomione]

Kapitola 30. Sen

Ginny

Ráno jsem se probudila docela brzy, po sprše a ranní hygieně jsem se oblékla a šla čekat na Harryho do společenky. Když se naše pohledy setkaly, na tváři se mu objevil velký úsměv a my se ruku v ruce rozešli chladnými ranními chodbami do Velké síně na snídani. Až u stolu jsem si ale uvědomila: ,,Kde je Hermiona?" Harry však nevypadal, že by ho to nějak tížilo, jen pokrčil rameny. Nechala jsem to tedy být, ale ne na moc dlouho. Jakmile jsme totiž přišli na Lektvary, obavy znova nabraly své první místo.

,,Harry mně se to opravdu nějak nezdá," zašeptala jsem po dalších 5 minutách čekání. ,,Hermiona je většinou na hodině jako jedna z prvních a už vůbec nechodí později, než my!" Nervózně jsem se začala rozhlížet po třídě, Harry mi však stiskl ruku a znova si získal mou pozornost. ,,Buď v klidu. Určitě je jen někde s Tomem. Vidíš?" Měl pravdu. Hermiona i s Tomem právě vcházeli do třídy, přičemž ona se smála na celé kolo a jemu lehce pocukávaly koutky. ,,Nestresuj se tolik, Ginn. Buď ráda, že jsi tak dobrá a přeřadili tě o rok výš a že tu můžeš vůbec být s námi. Do 9. Prosince je ještě daleko a na pochyby je brzy. Nech to plavat a užívej si, že jsme osvobozeni od války. Kvůli Hermioně. Ona je silná, zvládne to. Uvidíš," nahnul se a dal mi pusu na čelo. Já ho objala a dala mu za pravdu. ,,Díky," usmála jsem se a dál už věnovala celou svou pozornost Křiklanovi.

,,Nádherný podzimní den vám přeji, žactvo! Mám dnes opravdu dobrou náladu, jelikož mi bylo oznámeno, že budu pomáhat s přípravami na Předvečer všech svatých a následně i Vánoční slavnosti. Mám tedy velmi na pilno, a proto se pustíme rovnou do práce. Dnes si připravíme lektvar, který dokáže rozvázat jazyk i samotnému Grindelwaldovi. Budete po něm mluvit pravdu a pouze pravdu. Ví někdo název tohoto přípravku? Ano, slečno Grangerová?"

Hermiona přiložila svou ruku zpět k boku a odpověděla: ,,Jde o Veritasérum, pane." ,,Ano, správně. A dokázala byste mi k němu říci ještě něco dalšího?" ,,Je to čirá tekutina bez barvy i zápachu, takže v podstatě nelze rozpoznat, jestli bylo použito, či ne." ,,Správně a zase správně! Výborně, slečno Grangerová, 5 bodů pro Zmijozel. A nyní si nalistujte v učebnici stranu..." ,,368" pošeptal mi Harry dřív, než to stihl říct Křiklan. Oba jsme se nad tím pousmáli a dali se do práce.

Nejdřív jsem si musela dojít pro potřebné ingredience. Rozešla jsem se tedy směrem ke sklepu. Když už mi zbývaly jen skákavé fazole, někdo do mě drcnul a já upustila sklenici na zem. Všechny fazole se rozskákaly po místnosti a já vytáhla hůlku. ,,Pardon," ozvalo se za mnou. ,,Jé, Ginny, ahoj!" Otočila jsem se a k mému štěstí v neštěstí to byla Hermiona. ,,Ahoj!" pozdravila jsem taky. ,,Moc mě to mrzí, nechtěla jsem do tebe narazit. Ukaž, pomůžu ti," mávla hůlkou a všechny fazolky se vznesly. Já reparem opravila sklenici a fazole do ní spadly.

,,Mimochodem proč jsi nebyla na snídani?" zajímalo mě. ,,Jo, omlouvám se. Nestihla jsem to. Ale mě víc zajímá, proč si bereš skákavé fazole? Ty přece potřebovat nebudeš. V ingrediencích stojí 4x skákavé dýničky," upozornila mě a 4 mi podala. ,,No jo! Díky." převzala jsem si ovoce a s rozloučením se vrátila zpět ke stolu s kotlíkem. Na konci hodiny se lektvar povedl skoro všem, včetně mě. Jen pár žákům a Ronovi v kotlíku zůstalo něco trochu jiného a pořádně zapáchajícího.

,,Svatá dobroto, vy jste určitě použil skákavé fazolky že, pane Weebly," zhrozil se Křiklan a uložil Ronovi kotlík vyčistit. V duchu jseme se s Hermionou zasmály, já si sklidila a s Harrym, Hermionou, Tomem a Jasmine odešla na další hodinu.

•°○☆○°•

Hermiona

Večer jsem byla dost unavená, ale přesto jsem se přemohla a v posteli se posadila, abych si mohla přečíst nějakou tu knížku. Dopředu jsem ale předpokládala, že si moji pozornost dlouho nezíská a za několik minut už mi klesla víčka a já se ponořila do hlubin spánku.

8.12.
Harry, Ginny Jasmine a Ron dorazili na místo srazu. ,,Operace začne zítra. V době oslavy se pokusíme Hermionu zmást. Oblbnout. Opít. Nesmí být při svém vědomí. Harry ji přivede do Komnaty nejvyšší potřeby. Tam počkáme přesně do půlnoci, kdy začne skok v čase."

...

9.12.
Harry mi přiložil ruku na prsten, kterého se drželi i všichni ostatní. Snažila jsem se si zapamatovat všechny detaily jejich tváří, dokud hodiny na Astronomické věži nezačaly odbíjet půlnoc. V tu chvíli jsem se šperku pustila a ze rtů mi slynulo jediné slovo: ,,Sbohem..."

...

24.12.
Seděla jsem na schodech ve skryté chodbě a plakala. ,,Hermiono?" Tom. Vzhlédla jsem a rychlým gestem jsem si otřela zarudlé oči. ,,Tome, co se stalo?" Jeho kamenný výraz se nezměnil. ,,To není tvá otázka. Náleží mně. Sedíš tu už dva týdny a pláčeš. Pojď, půjdeme se projít." Němě jsem přikývla a přijala jeho nabízenou ruku.《...》 Dívka s jasně fialovými vlasy na nás nenávistně shlížela, jakoby jí z očí měly každou chvíli sršet blesky. ,,Má existence je kvůli tobě v ohrožení, Grangerová, a proto tě teď zbavím života v minulisti. V minulosti být nemáš a nikdy jsi být neměla!"  S těmito slovy mě vzala pod krkem a se znechuceným i výtězným výrazem se ušklíbla. Stiskla mi hrdlo a mně se udělalo mdlo. Poslední co jsem slyšela byl zlomený křik Toma. ,,Ne...!!" Pak se svět zatočil a já byla přemístěna.

...

29.6.
Klečela jsem zamazaná v hlíně uprostřed Zapovězeného lesa, oči jsem upírala vzhůru do rudých hadích očí Lorda Voldemorta. Naposledy jsem vzdychla. ,,Prosím, Tome..."

Rychle jsem vystřelila do sedu a zrychleně dýchala. Pot se ze mě jen lil. Tohle nebyl obyčejný sen.