Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 24. Riddleovi

Tom

Je 5 hodin ráno. Celou noc jsem nespal. Ležel jsem u postele toho muže a čekal, jestli se neprobudí. Vůbec netuším, proč oba omdleli. A oba při stejné situaci! Mám snad nějaké zekleté jméno, nebo co? Najednou prudce otevřel oči. Potom ale začal mžoural do rudých paprsků vycházejícího slunce. Když už si jeho panenky zvykly na dráždící světlo, podíval se na mě. Posadil se a pak si mě žalostně prohlížel. Najednou mě obejmul. Vůbec jsem netušil, proč to jako dělá! Vždyť se známe ani ne den a navíc jsme se určitě ještě neviděli... Nechápu jeho chování... On se ale najednou rozbrečel. Byl jsem nesvůj, protože nevím, co mám dělat, když někdo pláče. Mám ho utěšovat? Jak? Prostě a jednoduše jsem ho pohladil po rameni. ,,Jsi to opravdu ty? Jsi Tom Marvolo Riddle?" prohlížel si mě přes zaslzené oči. Odpověděl jsem mu. ,,Ano. Ano, jsem." ,,A není to jen sen?" ,,Není, pane." ,,V tom případě mi neříkej 'pane'. Já jsem Tom Riddle. Měl bys mi říkat... tati..." vyhrkl. Nevěřil jsem svým uším. Opravdu se jmenuje Tom Riddle? Opravdu mi teď řekl, že ho mám oslovovat... no... tati? ,,Ale to není možné... mí rodiče jsou mrtví..." ,,Jsem snad mrtvý?" ,,Ne, pan- totiž... tati." ,,No vidíš!" ,,Já mám tátu?" ,,Ano... Máš. A nesmírně šťastného tátu!" ,,Umerlina... Já já nevím co na to říct..." rozbrečel jsem se taky. Štěstím samozřejmě. Já mám opravdu tátu! Opravdového tátu! ,,Je mi moc líto toho, co jsem tvé matce udělal. Když mi oznámila, že čeká tebe. Neměl jsem ji opouštět. Sice nepobrala moc krásy, ale byla moc milá. A to se cení." Jasně. Tak za tohle jsem na něj byl trochu naštvaný, ale pořád je to můj táta. ,,Tome. Co to tam děláš? Vždyť je ještě brzo ráno," ozvalo se ode dveří. ,,Na to samé bych se mohl zeptat i já tebe...!" řekli jsme já s tátou zaráz. Hermiona nasadila výraz ,jako fakt...?' a protočila očima. ,,Hermiono! Musím tě představit! Takže. Tati, tohle je má dobrá kamarádka Hermiona Grangerová. Herm, tohle je Tom Riddle. Múj táta," zakřenil jsem se. Hermioně spadla čelist. ,,Cože...?" ,,Ano. Já jsem Tom Riddle. Těší mě," usmál se táta. ,,Potěšení na mé straně?" pokusila se usmát. ,,Omluvte mě. Smím si vypůjčit vašeho syna?" chytla mě za předloktí a odtáhla na chodbu. ,,Co to má znamenat?! Tvůj otec je přeci mrtvý!" ,,To jsem si taky myslel, dokud mi neřekl, jak se jmenuje." A máš důkaz?" ,,Ano. Je mi podobný, jmenuje se Tom, příjmení Riddle, bydlí v našem rodinném sídle. Stačí?" Hermiona se zamyslela. ,,Jo stačí. A dává to i smysl. V tom případě jsem šťastná, že jste se potkali!" dala mi pusu na tvář a objala mě. Já si ji však hned potom přitáhl do dlouhého polibku. ,,Budu muset změnit svoje tvrzení z Potterová na Grangerová." ,,To máš pravdu," přikývla a znova spojila naše rty.

Ani nevíte jak dlouho mi trvalo tuto kapitolu zformulovat! Pořád mi na ní něco nesedělo, uvědomovala jsem si postupně více a více detailů a chvilkami jsem i odpočívala čtením jiný příběhů a opravováním pravopisu v jednotlivých kapitolách tohoto příběhu. Takže se omlouvám za to, že vychází až dnes.

Vaše Keiraline

💚❤💚