Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 14. Výtažek z Mandragory

Když bude nějaká řeč v 'takových závozkách', bude řečena pomocí nitrozpytu!
--------------------------------

Tom

Uplynul už týden a o té mé zkamenělině co leží na ošetřovně pořád nikdo neví. Jakoby nikomu nechyběla a nikdo se nestaral, co se jí stalo. Jsou však studenti, kteří o ní strach mají. Její kamarádky a já. A to je snad vše. Teda alespoň jsem si to myslel...

Flashback:

Prošel jsem kolem jedné sochy a ocitl se před dveřmi na ošetřovnu. Vztoupil jsem bez zaklepání a tím pádem si mě nikdo nevšiml. Chtěl jsem jít k onomu poslednímu lůžku, ale někdo už tam byl. A kdyby jen někdo...! Stál tam zkoro celý učitelský sbor, včetně ředitele Dippeta. Vsichni tam kolem Lenky poskakovali a vypadali nadmíru zděšeně. Madam Brownová se zapáleně bavila s profesorkou Berringovou, která učí Bylinkářství, McGonagallová se vystrašeně tiskla k Brumbálovi, který si Lenku zkoumavě a ohromeně prohlížel a sem tam na ni zkusil nějaké to kouzlo. Samozřejmě žádné nezabralo. Pomalu jsem k nim přešel tak, aby si mě nikdo nevšimnul a stoupl si mezi záda Esmeraldy Brownové a Dippeta. ,,No, takový blázinec se jen tak nevidí! Co se tu stalo?" zeptal jsem se rádoby nechápavě a zvědavě. Všichni sebou trhli a otočili se na mě. Spojil jsem si ruce za zády a jednoho po druhém si s úsměvem prohlížel. Když jsem se podíval na Brumbála, vraždil mě podezíravým pohledem. 'Já za nic nemůžu' řekl jsem mu pomocí nitrzpytu. 'Tím si nejsem tak jistý...' 'A jak jste na to přišel?' zeptal jsem se ho. Když už mi chtěl odpovědět, stoupl si mezi nás ředitel Dippet. ,,Omlouvám se, pane... Riddle, ale smím se vás zeptat, co zde pohledáváte?" ,,Svou kamarádku. Hledal jsem ji po celém hradě a nemohl ji najít. Jak ale vidím, je v pořádku a jen spí," odpověděl jsem mu. ,,Ano, máte pravdu, jen spí. Tak, můžete jít na pokoj." ,,Vidíte, pane profesore. Lhal jsem já, lžete vy. Jsme si kvit. Teď mi ale madam Brownová řekněte, jesli je na tento stav nějaký lék," otočil jsem se na ošetřovatelku. Ředitel vypadal trochu vykolejený. ,,Obávám se, že není. Je tady však ještě možnost, že lék najdeme. Je však nepravděpodobný. Četla jsem o něm v jedné ze starých knížek o lékouzelnictví, když jsem na této škole ještě sama studovala. Rostlina, ze které se však nápoj vyrábí je vzácná a jen tak někde ji nemají. Má kouzelné účinky, které jsou velmi silné a výtažek z ní je dost silný na to, aby ji dokázal vzbudit. I kdyby se nám rostlinu podařilo nějakým zázrakem získat, jen málokdo by dokázal lektvar z ní namíchat. Učitelé lektvarů jsou na to krátcí a tady kolegině Berringová říkala, že i na ní je úkol moc těžký," svěsila hlavu. ,,A jak se ta rostlina jmenuje?" ,,Mandragora. Ale jak už zmínila madam Brownová, i na mě je úkol moc těžký... Ale... vím o někom, kdo by ho mohl zvládnout!! Jak to, že mě to nenapadlo už dříve?! Je zde jedna studentka 5. ročníku. Je na bylinkářství neobyčejně nadaná a jednou zvládla i ten nejtěžší výluh z rostliny Ďáblovo osidlo, který také zkoro nedovedu! Jmenuje se Pomona Prýtová, je to Mrzimorka." ,,Paní profesorko, jste si jistá, že nějaká studentka dokáže namíchat výtažek takové úrovně?" zeptal se jí Brumbál. ,,Naprosto!" přikývla jistě a porozhlédla se po nás. ,,Dobře. Povoláme ji hned, co nějakou tu Mandragoru seženeme," řekl Brumbál a nato se všichni rozešli. Já ale ne. Jakmile se za nimi zavřela vrata, sedl jsem si na posel a smutně se na ni usmál. ,,Musíš se probudit. Víš, teprve před týdnem jsem si uvědomil, že mi budeš dost chybět... Až toho hada uvidím, zabiju ho jedním pohledem!!" zamračil jsem se a pohladil ji po ruce. ,,Tak... Ahoj... Někdy zase přijdu." řekl jsem, zvedl se a odešel.

End of flashback