Riddle's Queen [CZ, Tomione]

Kapitola 26. Vražda

Otočil se, to však neměl dělat...

,,Avada kedarva!" Zakřičel muž vpravo a Tom kletbu jen tak tak odrazil, avšak odražená putovala dál a zasáhla jeho otce. Neslo se to celým domem. Byl jako opařený. Jen tam tak stál a díval se na bezvládného muže, ležícího na zaprášené podlaze. Jeden z mužů toho využil a seslal na něj kletbu odzbrojení. Na nic jsem nečekala a stoupla si mezi paprsek a něj. Jeho Expelliarmus bylo však natolik silné že mě vyhodilo do vzduchu. Praštila jsem se do hlavy o dřevěnou poličku a zanedlouho jsem pocítila tepání na spánku. Vidění jsem měla rozmazané. Jediné, co jsem postřehla byl křik a oslepující záře. Vydal ze sebe všechnu magii, kterou měl a soustředil ji do všech šesti mužů. Sáhla jsem si na čelo a setřela pramen krve, který mi volně stékal k očím. Pomocí hůlky jsem krvácení zastavila a pomalými pohyby se začala zvedat a plazit se k panu Riddleovi.

Byl to příšerný pohled. Po těle měl několik škrábanců a svýma mrtvýma očima hleděl do prázdna. Slzy tvořily potůčky po mých tvářích a já je nemohla zadržet. Dvěma prsty jsem mu zavřela víčka a pak už naplno propukla v pláč. Nebylo to fér. Vůči nikomu. Tom už podruhé ztratil otce, tentokrát definitivně. Otec ztratil syna, Frank přítele. Někdo mě objal. Věděla jsem přesně, kdo to je. Objala jsem jej nazpátek a odmítala pustit. Měla jsem pocit, že jsme tak seděli celé hodiny. Pak najednou vstal a zvedl mě s sebou do náruče. Přešel se mnou až k mé posteli, kde mě položil. Došel pro lékárničku a začal mi ošetřovat hlavu. Byla jsem mu za to velmi vděčná. Pak poprvé od té doby co se to stalo promluvil. A mně bylo hned jasné proč.

,,Je to má vina," zašeptal a dál se věnoval své práci. ,,Ne, není to tvá vina, Tome. To oni. Nemůžeš si to vyčítat. Nesmíš," snažila jsem se mu podívat do očí, ale nenechal mě. ,,Ale můžu. To já odrazil kletbu." ,,Ale on ji vyslal!" ,,Mohl jsem tomu zabránit!" na to už mě žádný argument nenapadl. Práci dokončil a jako bouře vyletěl ze židle a chystal se odejít. Na poslední chvíli jsem však sevřela prsty kolem jeho zápěstí. ,,Prosím zůstaň," zašeptala jsem do ticha. Na chvíli jsem myslela, že se mi vytrhne a i tak odejde, ale on, aniž by se na mě podíval, přikývl. Jednoduše sfoukl svíčku, lehl si za mnou, zezadu mě objal a zabořil hlavu do mých vlasů. Teď už jsem se nebála. Byla jsem s ním. ,,Dobrou noc, Hermiono." ,,Dobrou noc, Tome," a s těmito slovy jsme se oba propadli do říše snů...

Byla jsem v Bradavicích. Ne však v této době, ale v mé. Nacházela jsem se v ředitelově pracovně. Nebyla jsem však sama. Byli tu se mnou i Harry, Ginny, Ron a Jasmine. Nikdo z nich mě však neviděl. Jako bych tam vůbec nebyla. ,,Pane profesore. Je tady nějaká naděje, že od tamať Hermionu dostaneme?" zeptala se ustaraně Ginny. ,,Obávám se, že není... I když!" rychle vztal z křesla a přeběhl k nejzapadlejšímu koutu pracovny. Vytáhl hůlku a s pronesením nějakého zaklínadla se otevřela jedna stará a ošuntělá skříňka. Profesor z ní vyndal otrhanou knihu, která měla nejméně 100 let. S bouchnutím jí položil na stůl a otevřel. ,,Strana 894, řádek 7., odstavec 8.," mumlal si pod vousy a otáčel listy stránek. ,,Ah! Tady to je!

Pokud se chcete do minulosti vrátit,
Cenný předmět musíte najít.

Až hodiny na věži odbijí půlnoc,
Proneste: Tregnum-in-tempus

Kouzlo vás přenese do doby minulé
Nezapomeňte však, na varování veliké:

Vaše přítomnost v době nejistá zdá se,
I budoucnost ovlivnit dá se.

Ber tedy na vědomí a hodně se snaž!
Ať budoucnost moc nezamotáš!"

,,Cenný předmět? Odbije půlnoc? Ovlivnit budoucnost? Co to má znamenat?" zeptala se Jas. ,,Musíme najít předmět, který se v době nachází a udělat z něj časové přenášedlo, pomocí onoho kouzla. Žádná taková věc mě ale nenapadá..." zadumal se Brumbál. ,,A... A co nějaký viteál? Nějaký, který by nás přivedl rovnou do školy!" ozval se Harry. ,,Vy jste génius!!" zajiskřilo mu v očích. ,,O jednom bych věděl! Mladý Tom ho nosí pořád na sobě! Prsten Salazara Zmijozela. Vzpomínka se změnila.

,,Našli," ,,jsme," ,,ten," ,,prsten!" řekli jsme všichini po sobě jednu větu. ,,Opravdu??" Kývla jsem. ,,Ale to je skvělé!! Ukažte!" natáhl k nám ruku. Harry šáhl do kapsy, vytáhl ten prsten a podal mu ho. Brumbál si ho zaujatě prohlížel. Zorničky se mu rozšířily. ,,Opravdu je to on! Skvěle!" zajiskřilo mu v očích. ,,Tak. Teď ještě tu knihu. Nesmíme otálet...!" vyšvihl se ze židle a přešel k jedné poličce. ,,Tady to je..." zamumlal a vytáhl z poličky tu starou knihu. Kniha s bouchnutím a slušným vířením prachu dopadla na jeho katedru. Ještě než ji profesor otevřel, stihla jsem si tentokrát přečíst i název: Nejstarší černá magie ~ Merlin Ambrosius. ,,Mromerlina! Tu knihu napsal samotný Merlin!" vytřeštila jsem na ni oči. ,,Správně." ,,Strana 894, řádek 7., odstavec 8..." mumlal si zase Brumbál pod vousy. ,,Mám to. Tak, teď si stoupněte kolem prstenu a dotkněte se ho," položil ho na zem. Všichni jsme udělali co řekl. ,,Ale pamatujte. I toto kouzlo má však své ale... Jakmile uběhne 6 měsíců, musíte být připraveni. Přesně ve stejný čas vás prsten přenese zpět sem. Vezměte s sebou i slečnu Grangerovou. Je to 9. 12. přesně opůlnoci. Tak. A teď..." přešel k nám a namířil hůlkou na prsten. ,,Trengnum-in-tempus!!" pronesl hlasitě a svět se zatočil...

S trhnutím jsem jsem se probudila a těžce oddechovala. Takže proto tu jsou. Chtějí mě dostat zpět do mého času. Omlouvám se, přátelé, ale toto vám nedovolím. Můj život je teď jinde.