Riddle's Queen [CZ, Tomione]

Kapitola 33. Párty

9.12.

Už dnes večer. Nemám moc času. Je 5⁰⁰ ráno a já pochoduju po ložnici jako zběsilá a pořád myslím jen na to, co se stane dnes večer. Překvapivě mi ale tentokrát nedělá ani v nejmenším problém alkohol a drsná hudba, jako plán, jak nás dostat všechny zpátky domů.

To je ono, domů. Je mi naprosto jasné, že Harry, Ginny, Ron ani Jasmine se tu jako doma necítí a chtějí se vrátit zpátky do budoucnosti. Já už si ale zvykla, našla si zalíbení v 50. letech našeho století, ve volnosti, kterou tady mám, v pocitu, že se nemusím obávat každého kroku kvůli smrtijedům, že můj život není den za dnem stále více v ohrožení.

Našla jsem tu lásku. Mám tu Toma a nemůžu ho opustit. Gingery, Nellu, Penny, Katherine. To jim prostě udělat nemůžu. A navíc, pokud jsou mé vidiny správné, tak se do budoucnosti stejně nakonec dostanu. Ta dívka mě s sebou přenese, jelikož kvůli mně je její existence ohrožena. Já opravdu nechci ohrožovat, nebo dokonce zabránit něčí existenci a ráda bych napravila to, co dělám špatně, ale bohužel nevím, v čem je chyba.

,,Hermiono? Jsi to ty?" zpod hromady peřin na mě zazněl hlas rozespalé Ginger. ,,Ano, nedělej si starosti. Jen přemýšlím. Běž si zase lehnout, je teprve 5 hodin. V úterý nám začíná vyučování až v 9." ,,Jo...jasně..." a za chvíli už se zase ozývalo jen spokojené podřimování. Jak já jim to záviděla!

Vzdala jsem to a frustrovaně odešla pryč z pokoje. Sedla jsem si ve společence na velké křeslo u krbu s hořícím plamenem. Normálně by mě jeho teplo a barva uchlácholili, ale se všemi těmi tíživými myšlenkami jsem za Merlina nemohla přimhouřit oči.

Ráda tu jen tak sedávám a hledím do ohně. Vyvolává to ve mně bezpečí a vzpomínky na maminku a tatínka. Stýskalo se mi a oni byli snad jediným důvodem, proč zpět do budoucnosti. Ale copak by oni nemohli za mnou? Nemohli. Jasmine by zůstala sama, a rodiče by jí zestárli, možná dokonce umřeli. Ne, takhle to nejde.

,,Přemýšlíš?" lehce jsem nadskočila a prudce se otočila na bok. ,,Tome, co tady děláš?" Žádná odpověď, je to jasné. ,,Můžu si přisednout?" Kývla jsem a trochu se posunula. Sednul si a přitáhl si mě do ochranářského objetí.

,,Máš na sobě tu samou košilku, co jsi měla když jsme se poprvé potkali. Tehdy mi tě poslali přímo do náručí a teď mi tě zase chtějí sebrat. Nedovolím jim to. Moc bych trpěl," vtisknul mi pusu do vlasů. ,,Já nepůjdu. Ale slib mi, že jim půjčíš svůj prsten, aby se mohli vrátit domů. Oni to potřebují." Kývl. ,,Díky" pousmála jsem se. Šlo to těžko. ,,Vždycky," sehnul se a políbil mě.

Seděli jsme tam až do rána, dokud jsem se nepotřebovala převléct a dojít si pro věci. Už na snídani to bylo peklo. Slovo párty se ozývalo z každého kouta a mně z toho šla hlava kolem.

,,Dobré ráno, vespolek!" pozdravil Harry a usedl vedle Ginny za stůl. Ta mu dala pusu, Jasmine pozdravila, Ron něco nesrozumitelně zahuhňal a já opět pouze kývla hlavou. ,,Dnes je Ten den!" radovala se zrzka a po očku pokukovala po všech, kromě mě. Samozřejmě párty se to vůbec netýkalo. To jsem si měla myslet já. Ve skutečnosti šlo o jejich "tajný" plán.

,,No jo, úplně cítím, že se dnes stane něco velkého a neočekávaného," také jsem postupně vrhala pohledy na všechny kolem. Ginny se trochu nervózně usmála a dál už se radši věnovala znova jídlu.

•°○☆○°•

Vtrhla jsem do pokoje celá udýchaná. Hodiny létání mi nikdy nešly, ale jako budoucí zaměstnankyně ministerstva musím být "v kondici", takže to mám povinně. Okamžitě jsem se svalila na postel, vzala do ruky knížku a začetla se.