Riddle's Queen [CZ, Tomione]

Kapitola 34. Návrat

Ginny

,,Měla jsem vás moc ráda. Sbohem," Hermionina slova zastihla mé uši dřív, než nás časové přenášedlo vtáhlo do zmatečného víru barev a chaosu. Udělalo se mi trochu nevolno, ale byla jsem zvyklá z přemisťování. Pro všechny kolem se to sice mohlo jevit jako zlomek sekundy, ale pro nás to bylo zdlouhavější. Netušila jsem, kdy to skončí, tak mě překvapilo, když jsme najednou tvrdě dopadli na něco dřevěného.

Bolestně jsem zvedla hlavu, abych zhodnotila situaci, která se zdála být poněkud směšná a zároveň nezdvořilá. Všichni jsme leželi na Brumbálově stole v jeho soukromé pracovně ředitelny. Choulili jsme se kolem drobného předmětu uprostřed nás - prstenu Marvola Riddlea, Tomova dědečka a později i Toma osobně.

,,Merline!" Brumbál seděl za stolem a bylo to jen tak tak, aby ho Harry z leže nenakopl. Okamžitě vstal a horlivým pohybem při tom shodil židli, která s řachotem dopadla na tvrdou zem. ,,To už jste tu?" Vypadal vyvedený z míry a sledoval, jsk se postupně soukáme ze stolu zpět na zem.

,,Omlouváme se, moc nás to mrzí." zahuhlali jsme všichni omluvu. Brumbál mavl hůlkou a nepořádek, který jsme mu na stole udělali se začal ukízet. ,,Už? Byli jsme pryč skoro rok!" vyhrkl Ron ukvapeně. Brumbál však nesouhlasil.

,,Pro vás to byl skoro rok. Pro mě to však bylo jen pár sekund. Ještě pred chvílí jsem byl na nohou a odříkával zaklínadlo, abych vás poslal zpět. Časové přenášedlo vás přeneslo do okamžiku hned po vašem odchodu," konstatoval.

Harry vypadal zmateně. ,,Takže jsme teď o rok starší, ale zároveň o rok mladší?" ,,Ano i ne. Jste teď o rok starší, než byste být měli, ale budete se muset považovat za mladší, kvůli vašim přátelům. Jen je mi zatím nejasné, proč jsem vás tam posílal..." odmlčel se a hledal odpověď u nás.

,,No..." ujala jsem se slova, ,,přece kvůli eliminaci hrozby války. Abychom zabránili vzestupu Lorda Voldemorta." ,,Lorda Voldemorta? To má být nějaký vévoda? Zlý lord? A válka? Ta skončila roku 45," Brumbál se znepokojeně rozhlédl po nás všech a asi byl trochu vyvedený z míry, když se setkal jen s pomatenými a nechápavými výrazy.

,,Moment," Harry se rozběhl ke skříni, otevřel ji a v ní byl zlatý stojánek s ampulkami. Každá označena bílým štítkem s názvem, datem a majitelem. V nich jsou uchovány vzpomínky. Harry se neomaleně probíral všemi a očividně se snažil najít jednu určitou. A taky že našel.

Sebral ji a vylil do myslánky, která se objevila ve skříni hned vedle. ,,Pojďte, musím vám něco ukázat," zašeptal. Přešli jsme i s Brumbálem s mise s průzračnou vodou, když jsme se však nahli, tak nás vtáhla do sebe a v tekutině se objevil černý kouř, který se postupně zhmotnil do jednotlivých věcí a postav.

Zanedlouho jsme stáli v sirotčinci. Před námi seděl mladší Brumbál a bavil se s Tomem. Řekl mu, že je kouzelník. Pak se vzpomínka změnila. Tom už byl starší. Byl to den, kdy zemřela ufňukaná Uršula, stejná vzpomínka, kterou viděl Harry v 2. ročníku. Znenadání se znova změnilo prostředí a my stáli uprostřed bálu, kde tančili Tom s Hermionou. Brumbál vydechl.

,,Ach ano. Mladá paní Riddleová. Byla jednou z nejlepších studentek na škole. S panem Riddlem tvořili doslova nejmagičtější pár, který jsem měl to potěšení potkat. Tento rok budou slavit 70 let. Všichni jejich potomci studovali tady u nás v Bradavicích. Však jejich pravnuk teď studuje v Havraspáru o rok pod vámi, ne?" otočil se na nás, ale to už mi to konečně došlo. ,,Sbohem..."

,,Cože?" Harry nechápal. Do očí mi vhrkly slzy. ,,Sbohem. Než jsme se sem přemístili, Hermiona se s námi rozloučila. Věděla o našem plánu a schválně se pustila. Byla tam víc šťastná, než s námi. Byla s Tomem," Harry mě objal, pak i Jasmine a dokonce i Ron byl viditelně zdrcený. ,,Není tu s námi. Nevyšlo to." Myslánka nás pustila zpět do našeho světa. Jak je možné, že jsem si až doteď nevšimla, že tu Hermiona není?

,,Promiňte, že vás vyrušuji, je mi líto vaší kamarádky, ale kdo je tedy ten Lord Voldemort?" Brumbál. Harry však už věděl dopředu, co se stalo a jak na tuto otázku odpovědět, aby vyřešil vše, co je potřeba.

,,Lord Voldemort je krycí jméno pro Toma Riddlea. Než jsme se vydali do minulosti, stal se z něj necitelný vrah vládnoucí černou magií, ale Hermiona Grangerová, naše kamarádka jej změnila svou láskou k němu. Zůstala nejen protože byla zamilovaná, ale i proto, že věděla, jaký to je pocit mít zlomené srdce. Tom ještě nebyl tak odolný, aby její odchod přijal a žal, který by ho naplnil by v něm znova mohl probudit Voldemorta. Musela zůstat, aby nás ochránila a její oběť se vydařila. Byla opravdu neobyčejná dívka..."

V místnosti zavládlo ticho. Nikdo se neodvážil promluvit a prolomit tak ticho pro Hermionu.

Brzy nám Brumbál oznámil, že v našich pokojích na nás čekají nové věci a už zítra se znova zařadíme do normálního vyučování, kde budeme studovat šestý ročník, který jsme opustili, když jsme se přemístili v čase.

Večer jsem si lehla do nové postele, opět v nebelvírské věži, což pro mě byl trochu nezvyk, ale rudá barva mě uklidňovala. Vždy mi připomínala maminčiny rusé vlasy a cítila jsem se bezpečně. Jakmile jsem však ulehla, znova na mě dopadly události dnešního večera a já celou noc proplakala.