Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 18. Navždy

Probudil jsem se. Pomalu jsem začal mžourat do světla. Uprostřed té bílé plochy ale byla nějaká šedá rozmazaná postava. Protřel jsem si rozespale oči, když najednou mě ta postava prudce objala. ,,Tome! Ty ses probudil!!" křikla. Ten hlas... Patří... Patří Potterové. Patří Lence!! Vytřeštil jsem na ni oči. ,,Ty... Jsi živá?" zeptal jsem se opatrně. ,,Ano! Samozřejmě! Proč bych neměla být?" ,,Byla jsi... kámen. Ona to... namíchala??" ,,Ano! Pomona ten lektvar namíchala! Všichni jsme živí." ,,Všichni? Bylo vás víc?" ,,Ano. Byly jsme asi čtyři." Čtyři. Přesně jako v budoucnosti. V budoucnosti... Až teď jsem si začal uvědomovat, jak dlouho jsem asi v budoucnosti byl. ,,Kolikátého je?" zeptal jsem se. ,,29. Června," odpověděla. Takže zítra končí škola. Proboha co jsem to udělal? Den před koncem školního roku jsem se snažil zabít 12 letého kluka. Vysával jsem život a využíval nevinnou jedenáctiletou holčičku... Byl jsem monstrum. Teď už to vidím. Je však pozdě na to napravovat minulost. Oči se mi zahrnuly slzami. Znovu jsem ji objal. ,,Jsem zrůda... Naplnilo se to... Ten tvůj příběh je pravda... Nevím sice, jak jsi na něj přišla, ale opravdu se to stalo... Já už to nikdy neudělám... Slibuju...!" fňukal jsem jí do ramene. ,,Co jsi to říkal? Že se můj příběh naplnil? Jaký příběh? Co už nikdy neuděláš??" ptala se mě. ,,Ten příběh z plesu. O... mě." ,,Ten příběh se naplnil? A... a jaká část?" znervózněla. ,,Jeho druhý ročník... Druhý ročník Harryho Pottera..." ,,Jak jsi to...! Ginny! Co se stalo s ní?!" ,,Já- Já nechtěl...! Vlastně za to můžeš ty... Ale to nech být..." ,,Já?! To v žádném případě nenechám být! Okamžitě mi to vysvětli!" dívala se mi zpříma do očí. Najednou se však ozval hlas madam Brownové: ,,Už jse vzhůru! No konečně! Jak se cítíte?" přicupitala k nám. ,,No... Já nevím. Mám smíšené pocity." řekl jsem. ,,To je docela normální po mdlobách. Na vypijte tohle. Uleví se vám. Pak bych vás už teoreticky mohla pustit," usmála se na mě. Přikývl jsem a lektvar vypil. Chvíli mi z něj bylo zase špatně, ale začal okamžitě fungovat a tak se mi rychle ulevilo. Celé tělo pi polilo příjemné teplo. Odložil jsem lahvinku a už chtěl vztát z postele, když mě ještě zarazila ošetřovatelka. ,,Ještě moment!" přišla ke mě a přiložila mi ruku k čelu. ,,V pořádku. Můžete jít," usmála se na mě a pokynula mi ke vchodu. Kývl jsem hlavou na znamení poděkování a s tichým ,,Dobrou noc," vyšel i s Lenn z tohoto bělostného místa.

Procházeli jsme ztemnělými chodbami, když se mě najednou zeptala: ,,Tak? Teď už mi to povíš?" zastavil jsem se a ona se mnou. Zavřel jsem oči a chvíli si rozmýšlel, jestli jí to opravdu říct. Pak jsem se rozhodl, že ano a tak jsem přišel k jednomu výklenku u okna a opřel se o něj. Dnes byl krásný úplněk. Zadíval jsem se na něj a těžce vydechl...

Hermiona

Čekala jsem, co z něj vypadne. Čekala jsem vše, je ne to, co řekl. ,,Když... když jsi byla zkamenělá, něco jsem si uvědomil. Zamiloval jsem se. Teď už to vím. Ta dívka ale odešla. Čekal jsem na ni přes dva měsíce, ale ona se stále nevracela. Pohltilo mě zoufalství a to postupně přešlo ve vztek. Přestal jsem věřit na lásku. Zašlo to až tak daleko, že jsem přešel na stranu zla. Začal jsem zkrz deník co jsi mi dala k Vánocům využívat Ginny Weasleyovou, která můj deník našla v budoucnosti. Pak se ho ale zbavila. Zmocnil se ho Harry Potter a já mu ukázal to, co se tady děje. Aby nepřišli na to, že jsem ve vzteku otevřel Tajemnou komnatu, svedl jsem to na Rubiuse Hagrida. Vyloučili ho. Mě však přestal bavit život v realitě, když jsem mohl do budoucnosti. A tak jsem i udělal. Jako pouhý duch jsem vplul do budoucnosti. Tam jsem se postupně dovídal víc a víc o mém budoucím já. Z nějakého důvodu se mi to zalíbilo a tak jsem chtěl Harryho zabít místo... mě. Na to jsem ale potřeboval více síly, kterou jsem čerpal z Ginny. Psala pod mým návalem výhružné nápisy na stěny a nechávala své mudlorozené spolužáky kamenět. Nakonec se však na scéně objevil zase Harry. Přišel za mnou a Ginny. Přišel do Tajemné komnaty. Poštval jsem tam na něj Baziliška, ale on ho zabil. Ten přerostlej had ho ale kousnul. Naštěstí přiletěl Brumbálův fénix a ránu mu zahojil. Harry následně probodl baziliščím zubem můj deník a já se vrátil zpět sem. Pak mě předpokládám odnesli na ošetřovnu. ...Stalo se ze mě monstrum. A jen kvůli té dívce. Ta je však teď již tady." podíval se na mě. Ne... Nemyslí doufám... mě. Pochybuji, že by kvůli mě využíval mé kamarády...! Je to blbost. Počkat... "Vlastně za to můžeš ty..." To řekl...! Nejistě jsem mu hleděla do očí. Odvrátil zrak. ,,Zamiloval jsem se do dívky, jejíž tvář je hebká jak samet, do dívky, jejíž vlasy jsou nespoutané jako moře, do dívky, jejíž srdce je čisté jako křišťál." spojil si ruce za zády a s každým slovem se přibližoval, zatímco já couvala. ,,Miluju tě, Potterová. A vždy milovat budu," řekl, nahnul se ke mě a... políbil mě. Chvíli jsem byla vyděšená, pak naštvaná a pak... se mi to začalo líbit. Usmála jsem se a polibek mu oplatila. Spojila jsem mu ruce za krkem. Chytl mě za pas a přivinul k sobě. Při tom mu sklouzl prsten, který vždy nosí na sobě. Oba jsme to ale ignorovali a všímali si jen jeden druhého...

Tomione 4ever! Další kapitola je tady! Doufám, že se alespoň někomu líbila! Tak se těšte na další

Keiraline🐍💋💚