Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 20. Vysvětlování

Hermiona

Přišli jsme ke dveřím kabinetu Brumbála a Ginny zaťukala. ,,Dále!" ozvalo se. Ginn stiskla kliku a vyšla. ,,Dobrý den, pane profesore. Musíme s vámi nutně mluvit," řekla a nechala ostatní, ať vejdou. Trochu jsem měla strach, protože jsem měla právě Tomovi vyklopit, kdo opravdu jsem. ,,Dobrá a smím se zeptat, o co jde? Ááá! Ahoj, Lenko, co tě ke mě přivádí?" otočil se na mě s úsměvem. ,,Ahoj, Albusi. Víš, tohle... jsou moji kamarádi. Z... mé doby. Nevím, jak se sem dostali. To ti musí říct sami..." řekla jsem. Harry, Ginny, Jasmine i Ron na mě koukali s otevřenou pusou. ,,Ty si tykáš s Brumbálem?!" zeptal se mě Harry. Protočila jsem očima. ,,Hele. Radši nám to řekněte. Nemáme na to celou věčnost...!" ,,No jasně. A neměla bys první začít ty? Jen tak na úvod?" zamrkala na mě 'nevinně' Ginny. Vytřeštila jsem na ni oči. ,,Co?? Tak... tak dobře. Ale tím pádem chci, aby tady byli i mé kamarádky. Můžu pro ně skočit?" zeptala jsem se. ,,Ty tu máš přátele?" ,,Ne. Jsem tu naprosto opuštěná...!" ušklíbla jsem se. ,,Dobrá. Ještě naposledy se tě ale zeptám. Jsi si jistá, že to chceš udělat?" ,,Ano, jsem," odpověděla jsem jistě Brumbálovi a vydala se do mého pokoje.

,,Holky!! Budíček!!" křičela jsem po pokoji. ,,Leno! Je 11³⁵! Okamžitě se uklidni a běž si zase lehnout!" zamumlala Nella po tom, co se podívala na budík. ,,Ale tohle je důležité!" křikla jsem na ni. ,,No a? Tak nám to řekneš třeba zítra...!" řekla Ginger. Vykašlala jsem se na to a zvedla na všechny hůlku. ,,Aqua Erupto!" Všechny okamžotě vstřelily do sedu. ,,Lenko! Co tě to popadlo?!" křičela Kate. ,,Musím vám něco důležitého říct! Převlečte se a pojďte se mnou za Brumbálem! A neříkej mi Lenko. Jmenuju se Hermiona!" řekla jsem a opřela se o dveře. Všechny se na sebe nechápavě otáčely. ,,To vám právě chci vysvětlil! Tak už pojďte!" Všechny vyskočily z postele a hnaly se do kabinetu profesora OPČM.

,,Už jsme tady!" usmála jsem se na všudypřítomné. ,,Holky, tohle jsou mí přátelé. Ginevra Weasleyová, Harry Potter, Ron Weasley a mé dvojče Jasmine Grangerová. Ginny, Jas, Harry, Rone, tohle jsou Gingery Hawková, Katerine Leasingová, Penny McLoydová a Nella Whitová," seznámila jsem je. Všichni na sebe zamávaly. Tak. A teď pro vás dva," podívala jsem se na Rona s Jasmine. ,,Tohle je Tom Riddle. Je to můj velmi dobrý kamarád a je tu jedna věc, co byste o něm měli vědět a co vám jaksi utekla. Má totiž předzdívku Voldemort..." smířlivě jsem se na ně podívala. Oba na mě vytřeštili oči a spadla jim brada. Přelívali pohled mezi mnou a Tomem. Tom se jen šklebil. ,,Bojte se!!" zahřměl a udělal na ně 'bububu'. Oba seboubpolekaně trhli. Já s Tomem jsme se rozesmáli na celé kolo. Ron s Jas na nás ale nechápavě a pořád trochu bázlivě koukali. ,,Dělal si z vás srandu!" ujasnila jsem jim. Oba pozvedli obočí oči a s falešným úsměvem pomalu přikyvovali. Protočila jsem očima. ,,Tak jsme se seznámili. Ale jen vy. Teď... se vám představím já. A pak trochu do hloubky i tihle čtyři z mé doby. Tak. Začneme jednodušší věcí. Nejmenuju se tak, jak si myslíte. Mé pravé jméno je Hermiona Jean Grangerová." ,,Vida. To zní mnohem lépe...!" řekl si 'pro sebe' Tom. ,,Já vím. Zadruhé. Narodila jsem se 19.9. ...1979," sklopila jsem pohled. ,,Cože?!!" vykřikli Ginger, Nell, Kate, Penny a Tom společně. ,,Ano, stejně jako mí kamarádi jsem z budoucnosti. Jsem mudlorozená a ve své době chodím do Nebelvíru." Tom vypadal, že každou chvíli omdlí. ,,Roku 1991 jsem nastoupila do Bradavic a hned v mém 2. ročníku (narozdíl od Ginny) jsem se stala jednou z obětí baziliškova nepřímého pohledu a zbytek roku jsem strávila na ošetřovně. V 6. ročníku mi ale Albus, který je v mé době ředitel školy, svěřil poslední obraceč času. Tahle tři paka ho prostě hned musela vyzkoušet a posla mě až sem!" pohlédla jsem na Rona, Ginny a Harryho. ,,Zde jsem narazila na Toma a Albuse, který mě přiřadil do pokoje těhle čtyř třeštidel," usmála jsem se. ,,S nimi jsem se tady naučila žít. Tedy ve Zmijozelu. Tady jsem totiž Zmijozelka. No. Hned na první hodině se soubojema jsem porazila Toma, který hned dostal chřipku. Společně jsme i prodřeli taneční střevíce o Vánočním plesu...! Prostě bylo všechno fajn, ale pak jsem už podruhé viděla oči baziliška a vezli mě na ošetřovnu. Předávám slovo Ginny," smutně jsem se na ni usmála. Ginny vztala a dala se do vyprávění. ,,Takže. Jmenuju se Ginevra Molly Weasleyová. Je mi 15 a chodím do 5. ročníku Bradavic. Hned v roce 1992, kdy jsem nastoupila do 1. ročníku mi jeden zmrd podstrčil deník tady Riddla. Skrz něj mě, jak už vím, ovládal, takže jsem dělala věci, co jsem vůbec dělat nechtěla! A já BLBÁ jsem ti věřila...!! Pak mě dostal do transu a já vůbec nevím, co se se mnou dělo. Probrala jsem se až v Tajemné komnatě se SMRTELNĚ zraněným Harrym. Naštěstí už to všechno zkončilo a od té doby už to docela šlo. Tedy dokud tady Voldemort znova nezaůtočil!! ...Předávám slovo Harrymu," posadila se. Naopak Harry vstal. ,,Jmenuji se Harry James Potter. Narodil jsem se 31.7. 1980. Hned jako nemluvně se mě zde přítomný Tom Riddle pokusil zabít, protože tupě věřil tomu, že ho jednou dokážu porazit! Zabil mi oba rodiče. A já musel žít u svých mudlovských příbuzných, kteří mě nenáviděli. Roku 1991 přišla záchrana a já se dostal do Bradavic. Voldemort mě však už od školních let pronásledoval všude. V 1. ročníku pil jednorožčí krev, aby zesílil a mohl mě zabít. Taky že se tak málem stalo. V 2. ročníku pomocí Ginny hned otevřel Tajemnou komnatu. Musel jsem s Ronem komnatu najít, s čímž nám pomohla Hermiona, pak si trochu poklábosit s hady, aby mě do tý komnaty pustily a stejně jako Ginny jsem slepě Riddlovi věřil. Ten mě však zradil. Ginny jsem našel na zemi a byla bledá, ledová a balancovala s životem. On však na mě poštval ještě baziliška. Toho oslepil Brumbálův fénix Fawex a donesl mi i moudrý klobouk, ze kterého jsem naštěstí včas vytáhl meč. Baziliška jsem zabil, ale on mě stihl pokousat. Naštěstí mě ale slzy Fawexe uzdravily a já probodl Riddlův deník baziliščím zubem. Riddle zeslábl a vrátil se zpět do této doby. Já s už živou Ginny jsme se vrátily do hradu. Ani ve 4. ročníku mi nedal pokoj, protože se vrátil. Přenesl mě na hřbitov jeho otce a za pomoci mé krve, masa jedno smrtijeda a kosti jeho otce se vrátil. Veškerý šarm z něj ale naneštěstí vyprchal... V 5. ročníku za mnou poslal smrtijedy a jedna z nich mi zabila kmotra. A v 6. ročníku ho vidím jako studenta, který umí vtipkovat, smát se a být i přívětivý. Jen málokdo v tom vidí tu MALOU změnu...!" sedl si. Mám však pocit, že to oba trochu přehnali. Tom měl hlavu na mém rameni a bezvírazně se zastřeným pohledem koukal do prázdna. Pohladila jsem ho po vlasech a ustaraně se na něj podívala. Byl bledý jak stěna a vypadal jako mrtvý. To však nebyl ale i tak jsem vycítila, že to bylo to, co si teď přál. ,,Nemusíš se z toho hroutit! Vždyť si to skoro ani nebyl ty...!" pousmála jsem se. ,,Jo? A kdo mě tedy v prvním ročníku využíval?!" zaškaredila se na mě Ginny. ,,To máš pravdu. Ale vždy to dělal kvůli někomu." ,,Fakt?! A kvůli komu bylo to s komnatou?" ,,To bylo kvůli... kvůli... mě," sklopila jsem pohled. ,,Tobě?? A... a jak jako??" ,,To... je moc osobní," falešně jsem se na ni usmála. ,,Aha..." ,,Profesore Brumbále! Málem bych na to zapomněl!" vykřikl Harry a podával mu nějakou knihu. ,,To je od vašeho budoucího já. Prý vám to mám předat." ,,Ano! A tohle taky!" položila mu Ginny na stůl nějaký dopis. Brumbál si ho přečetl a pokýval hlavou. ,,Děkuji," usmál se na ni. ,,Teď už byste asi ale měli jít spát. A vy čtyři budete přiřazeni do pokojů tady Hermiony a Toma. Dobrou noc," pokynul nám s úsměvem ke dveřím. Všichni jsme se zvedli a odešli.