Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 16. Harry Potter

Je 13. Června odpoledne. Ta Weasleyová před chvílí hodila můj druhý deník do jednoho ze záchodků. Začala si totiž uvědomovat, že jí využívám. Otevřel jsem deník a už jsem chtěl něco napsat, když se tam objevila kaňka. Zarazil jsem se. Že by se vrátila? Najednou se objevil další nápis.

H: Já jsem Harry Potter.
Takže Potter. Že by můj deník dala Weasleyová tomu svému Potterovi? Řekla mu snad něco?
T: Ahoj Harry Pottere, mé jméno je Tom Riddle.
H: Slyšel jsi někdy něco o Tajemné komnatě?
Něco mu říct přecejen musela!
T: Ano
H: Můžeš mi říct co?
T: Ne. Ale můžu ti to ukázat. Nech mě tě vzít o 50 let zpět.
Měl jsem v plánu mu tam poslat nějaké ty své vzpomínky. Otočil jsem na stranu, kde jsem chtěl dnes psát a napsal datum.
T: 13. Června
Rychle jsem se vydal i s deníkem do Tajemné komnaty, ale Bazilišek na mě čekal hned u vchodu. Najednou však z jedné kabinky vyšla nějaká dívka s kravatou Havraspáru. Měla dva hnědé culíky, kruhové brýle a fňukala jak smyslůzbavená. Když však pozvedla zrak a setkala se s očima Baziliška, vykřikla a mrtvá padla k zemi. Vytřeštil jsem na ni oči. ,,To už je druhá!" Baziliška jsem kvapem nastrkal zpět do komnaty a sám jsem se rozběhl zpět ke společence. Za chvíli už se po hradě začalo říkat, že Uršula z Havraspáru je mrtvá. Chtěl jsem zrovna vyběhnout schody do společenky, když jsem viděl, jak nesou nosítka, na kterých byla postava. Byla sice zakryta plachtou ale i tak jsem poznal, že jde o tu mrtvou dívku. Nějakým způsobem se mi přitom podařilo aktivovat deník a tak jsem Pottera přenesl do naší doby. Jak jsem to věděl? Cítil jsem to. Cítil jsem jeho magii. Ale nevšímal jsem si toho. Nosítka právě míjela mě a já si všiml, jak z nich čouhá mrtvolná ruka. Celou dobu jsem ten průvod pozoroval, dokud... ,,Riddle?" Otočil jsem se tím směrem. ,,Pojďte," pokynul mi Brumbál. ,,Pane profesore?" přešel jsem k němu. ,,Není rozumné se teď toulat po chodbách, Tome." ,,Ano, pane profesore. Asi jsem... Chtěl jsem vědět, jestli je to všechno pravda," spojil jsem si ruce za zády. ,,Obávám se že ano, Tome, je to pravda." ,,I to o naší škole? Nemám se kam vrátit. Přece nemohou Bradavice zavřít, pane profesore." ,,Já tě chápu, Tome, ale bojím se, že ředitel Dippet nemá na vybranou." ,,A kdyby to přestalo? Kdyby toho co to dělá, chytili?" ,,...Nechtěl bys mi, něco říct?" podíval se na mě podezíravě ,,Ne, pane. Nic." ,,Jak myslíš. Můžeš jít," pokýval hlavou a uhnul mi z cesty. Prošel jsem kolem něho a zamířil do sklepení. Už jsem chtěl zatočit doleva, ale pak jsem si uvědomil, že ten kluk z budoucnosti by tu stále mohl být. Musel jsem ho svézt z cesty. Zabočil jsem tedy doprava. V tuto dobu jeden nebelvírský kluk chodí krmit jednoho svého mazlíčka. Napadla mě jedna věc. Zamířil jsem tady na místo a stále se ohlížel, jestli mě nikdo nesleduje. Došel jsem před dveře jedné opuštěné místnosti a s posledním ujištěním, že zde opravdu nikdo není je prudce otevřel. Byl tam. Byl tam a něco nesrozumitelně mumlal k tomu odpornýmu pavoukovi. ,,Dobrý večer, Hagride," namířil jsem na tu bednu s pavoukem hůlkou. ,,Nezbývá mi nic než tě udat. Nemyslím že jsi chtěl někoho zabít, ale-" ,,To nemůžeš!! Ty to nechápeš!!" ,,Zítra přijedou rodiče té mrtvé dívky. Škola se musí postarat, aby nestvůra co zabila jejich dceru už nežila." ,,To nebyl von! Aragog nikoho nezabil! Nikdy!" ,,Nestvůry nelze domestikovat. Tak ustup." ,,Ne!" ,,Ustup, Hagride!" ,,Ne!!" ,,Sistem Aperio!!" Truhla se s trhnutím otevřela a z ní vylezl pavouk. ,,Arrania Exumai!!" ,,Aragogu! Aragogu!!" ,,Nepustím tě. Přijdeš o hůlku, Hagride. Vyloučí tě." Sklesle stáhl ruku k tělu. Najednou se magie toho kluka Pottera začala vzdalovat, až vyprchala úplně. Kouzlo muselo přestat fungovat. Vrátil se do své doby.  Hůlkou jsem pořád mířil na Hagrida a potom ho i předal řediteli. Opravdu ho vyloučili. Ta moc nadevšemi mi dodávala sílu a pocit jakési nadřazenosti. A to se mi líbilo. Pak jsem si ale vzpomněl na ten příběh, co mi vykládala Lenka. Co když to není jen příběh? Co když to je nějaká věštba o... o mě? Ale to je blbost! Proč by zrovna ona měla znát nějakou věštbu o mě, že? Vykašlal jsem se na to a raději odešel do mého pokoje...