Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 15. Deník

,,Dva měsíce!! Už jsou to dva měsíce a tu pitomou kytku pořád nenašli!!" ,,Klid, Tome! Však oni ji najdou." ,,Nenajdou! Už ji nenajdou..." Každým dnem jsem ztrácel naději. Každým dnem jsem byl zoufalejší a zoufalejší. Každým dnem jsem ztrácel... ji. Teď už jsem ji však ztratil úplně. Už nevěřím na zázraky. Už nemám víru v nic. Mé zoufalství se postupně měnilo ve vztek. Vztek v zuřivost a zuřivost ve zlo. Už dávno nejsem ten kluk, který se pilně učí, směje se s přáteli, baví se. Teď jsem jiný. Stal se ze mě chladný a nelítostný člověk. Ne. Člověk ne. Stalo se ze mě monstrum. Naštvaně jsem kopl do nohy postele, která se se zaskřípěním málem zřítila. Harrold, Henry, Gilbert i Lewis se na mě vystrašeně podívali a raději už zalezli do postelí a zatáhli i jejich závěsy. Jo zapoměl jsem se zmínit o tom, že od té doby co mi ruply nervy a má trpělivost přešla přes okraj se mi všichni studenti vyhýbají a profesoři na mě raději nemluví. Bojí se, že bych jim ublížil. A jsem toho i schopný. Jedině u mých kamarádů se jakš takš držím... odfrkl jsem si a sedl si, vzal brk a kalamář, deník, co mi dala Lenka k Vánocům a vydal se ztemnělým hradem na noční procházku.

Sedl jsem si do jednoho výklenku u okna a otevřel deník. Ten deník ale není obyčejný. Byly dva. Když ho měl jeden u sebe, mohl skrz něj napsat něco tomu druhému. Ale jen kdyby ho někdo otevřel. Chcete vědět, kde mám ten druhý já? Poslal jsem ho ze srandy do domu nějaké kouzelníka z budoucnosti. Nikdo ho ale zatím nenašel a tak jsem si tam zapisoval všechny své pocity a zážitky. Otevřel jsem deník a uviděl nápis: Milý deníčku... Zarazil jsem se. Nikdy mě nenapadlo, že by ho opravdu někdo našel! Rychle jsem tady popadl brk a začal psát.
(T - Tom, G - Ginny)
T: Ahoj, jmenuji se Tom Riddle. A jak ty?
G: Já se jmenuji Ginevra Weasleyová.
Ginevra? Ale to je přeci druhé jménu Lenky! Má s ní snad něco společného?
T: A ty chodíš do Bradavic?
G: Ano. Do 1. ročníku. Ty?
T: Já chodím do 6.
G: Aha... Já mám v 6. ročníku bratra Percyho.
T: To je skvělé!
Právě mě něco napadlo.
T: Slyšela jsi už někdy o Tajemné komnatě?
G: Ne. Měla bych?
T: Ano. Je to ta nejskvělejší komnata v celých Bradavicích! Jestli chceš, nasměruji tě!
G: Dobře.
T: Běž do holčičích umýváren ve 3. patře. Polož můj deník do jednoho z umyvadel, na jehož kohoutku je vyzobrazen had. Já už si s tím poradím.
G: Dobře.

G: Jsem tu. Už máš deník v umyvadle.
T: Děkuji!
Zašeptal jsem do deníku hadí řečí "otevři se"
T: Skoč do otvoru.
G: Jsem tam.
T: Dobře.
Přiložil jsem k deníku hůlku a řekl Império. Nevěděl jsem, jestli to bude fungovat, ale za pokus to stálo.
T: Napiš mi. Miluješ někoho?
G: Ano
T: Koho?
Zeptal jsem se jí na otázku, na kterou by mi sama od sebe asi neodpověděla.
G: Harryho Pottera
Pottera? Že by taky někdo z příbuzenstva?
T: A ty věříš na lásku?
G: Ano
T: Pleteš se. Láska neexistuje. Není...
G: Proč si to myslíš?
T: Do toho ti nic není!! Teď běž a pomocí mě otevři Tajemnou komnatu!
Udělala to. Otevřela komnatu, osvobodila Baziliška a pustila ho do hradu. Za pomocí ní jsem si vyléval svou zlost na lidech z budoucnosti asi měsíc...