Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 21. Prázdný pohled

Brumbál

,,Profesore Brumbále! Málem bych na to zapomněl!" křikl Harry a podával mi nějakou knihu. ,,To je od vašeho budoucího já. Prý vám to mám předat." ,,Ano! A tohle taky!" položila mi Ginny na stůl nějaký dopis. Obě věci jsem si se zájmem prohlížel. První jsem ale vzal dopis a začal ho číst.

Přeji krásný den.

Vím, že není moc běžné, že si člověk píše sám se sebou, ale myslím, že to pochopíš. Poslal jsem za tebou čtyři studenty z mé doby (r. 1996). Jejich jména už asi znáš. Pokud ne, jmenují se Ginevra Weasleyová, Ronald Weasley, Harry Potter a Jasmine Grangerová. Všichni studenti Nebelvíru. Požaduji proto jen pár věcí. Zaprvé, aby byli zařazeni do Zmijozelu. Zadruhé, zatím drž jejich původ v tajnosti, prosím. Toť vše. Pak mám ještě jednu zprávu. To kouzlo netrvá navždy. Přesně za 6 měsíců, ve stejný čas se všichni musí dotknout prstenu Salazara Zmijozela, který nosí Tom (Riddle) vždy na ruce. Musí s sebou však vzít i Hermionu. Jen tak se dostane zpět do své doby. Neříkej jí však o plánu. Nebylo by to bezpečné.
Děkuji, že to chápeš a ber to na vědomí.

S pozdravem
Albus Percyval Wulfring Brian
Brumbál

,,Děkuji," usmál jsem se na ni. ,,Teď už byste asi ale měli jít spát. A vy čtyři budete přiřazeni do pokojů tady Hermiony a Toma. Dobrou noc," usmál jsem se a rukou pokynul ke dveřím. Všichni se pak vytratili a já si pořádně prohlédl tu knihu.

Hermiona

Když jsme odcházeli od Brumbála, Tom jakoby tu s námi duševně nebyl. Když chodil, tak se u toho pohoupával, koukal do prázdna a většinou do zdi, kterou jakoby neviděl. Jakoby se díval skrz ní... Rukou jsem ho zastavila a stoupla si před něj. ,,Tome. Vnímáš?" jemně jsem mu zatřásla rameny. Díval se mi do očí, ale v podstatě... i nedíval. Stejně jako ty zdi, teď přehlížel mě. Jakoby mě ani neviděl... ,,Co je s tebou?" zeptala jsem se ho ustaraně. Odvrátil pohled. ,,Prosím tě. Jak říkám. Nesmíš to brát vážně. Ber to takhle. Teď, když znáš své chyby z budoucna, máš šanci je napravit! Chybami se člověk učí," pousmála jsem se. Přikývl a objal mě. ,,Díky," dal mi pusu do vlasů. ,,Nemáš zač. Někdy člověk prostě potřebuje podpořit." Teď už vypadal mnohem lépe. Šli jsme dál. ,,Je tak lehce nepřesvědčíš. Ale když se budeš snažit, povolí." Přikývl. Došli jsme až do společenky, kde jsme se rozloučili a oba si šli lehnout.

Tom

Potichu jsem stiskl kliku od dveří a vešel do našeho pokoje. Snažil jsem se se co nejtišeji převléct a lehnout si, ale hned jakmile jsem se posadil na postel, ze všech ostatních postelí se ozvalo: ,,Kde jsi tak dlouho??!" Protočil jsem očima. ,,No... byl jsem na ošetřovně." ,,Na ošetřovně???" ,,Jo, Henry. Na ošetřovně. A neskákej mi do řeči. Byl jsem na ošetřovně, kam za mnou přišla Hermi- totiž Lenka." ,,Počkej. Ty se často nepleteš. Říkal jsi Hermi- Lenka. Znamená to, že se tak nejmenuje?" Vrhl jsem na Henryho vražedný pohled. ,,Tak zaprvé. Říkal jsem ti, ať mi neskáčeš do řeči! A za druhé... na tuhle otázku ti musí odpovědět sama. A teď už mě nepřerušuj! Odešli jsme spolu sem, ale na cestě se k nám... připojili Lenčini přátelé. Ron Weasley, jeho sestra Ginevra Weasleyová, Jasmine Grangerová, což je Lenčina... nejlepší kamarádka a jsou si... hodně, hodně podobné. A pak ještě Lenčin... o rok mladší bratr Harry Potter. Všichni tu na nějakou chvíli zůstanou a budou studovat ve Zmijozelu. Jo. A Ron s Harrym čekají dole ve společence, dokud-" Ozvalo se hlasité prásk a stály tady další dvě postele. ,,Dokud jim nepřijdu říct, že už tu mají postele. Tak... já jdu pro ně," řekl jsem a vydal se ke dveřím. ,,Harry, Rone, už je vše nachystané. Jo a Harry, mým čtyřem kamarádům jsem řekl, že jsi mladší bratr Hermiony, protože oni si pořád myslí, že je Lenka Potterová. A ty jsi navíc říkal, že jsi narozený 1980 a Hermiona 1979, takže jsi prakticky o rok mladší. Doufám, že ti to nevadí," pokusil jsem se usmát. Pod jeho vraždícím pohledem se to ale dělalo těžko. A pak se máme udobřit...! Nakonec ale jen protočil očima a i s Ronem se vydali k nám. ,,Je to jednička," řekl jsem a otevřel jim dveře. Harry však zůstal stát a první si přečetl jména na cedulce na dveřích. ,,Gilbert Jones, Henry Horser, Lewis Power, Harrold Wing, T.M.R., Harry Potter, Ronald Weasley. T.M.R.? Tak se tady jako podepisuješ?" ,,Ne. Podepisuju se celým jménem. Ale učitelé ani žáci nemají mé jméno zrovna v lásce. Stejně jako u vás Voldemort. Tak mi prostě na veřejnosti neříkají jménem. Jediný, kdo ho ví, jsou tihle čtyři, vy dva, Ginny, Jasmine a Hermiona. A samozřejmě i učitelé," pokrčil jsem rameny. Přikývl a vešel. ,,Tome! Co si to sem přived?! On mi zabral postel! A to jsem mu řikal, že si má vybrat mezi tamtěma!" křičel Lewis. Kouknul jsem se do jeho postele a v ní Ron. Chrupkal jako miminko a hlasitě u toho chrápal. Ušklíbl jsem se. ,,Harry, jakou chceš postel?" ,,Ehm... asi tuhle," ukázal na tu u okna a rozešel se k ní. Kývl jsem a napřáhl na Rona ruku. ,,Levicorpus!" řekl jsem a Ron se začal vznášet. Pomalu jsem ho přenesl do jeho postele a s ,,Díky," z Lewisovi strany jsem si lehl. Harry na mě koukal s očima a pusou dokořán. ,,Co? To jako v budoucnu neovládám bezhůlkovou magii?" složil jsem si ruce za hlavu. ,,No... to máš tak. Vždy jsi ne mě útočil spíše hůlkou..." sedl si na svou postel. Ušklíbl jsem se. ,,Tak to možná teprve přijde!" A s tím jsem se přikryl, otočil na pravý bok a po chvíli i usnul.